Švédské metaláky Neptune potkal na konci osmdesátek podobný osud, jako tisícovky obdobných spolků. I když si ve své domovině vybudovali během jedné dekády působení (zpočátku pod názvem Warriens) určitý status, do povědomí hard and heavy fandů se zapsali mnoha koncerty a několika povedenými demo snímky ve stylu Judas Priest a Manowar s texty ovlivněnými severskou mytologií. Nikdy se jim nepodařilo získat kontrakt s gramofirmou a proto po nich zůstalo několik demo snímků na kazetách a jedno nevydané album. Frustrovaní muzikanti se rozprchli do jiných souborů a Neptune zmizeli v hvězdných mlhovinách.
Kapela zůstala víceméně hibernována až do roku 2017, kdy je odněkud vyštrachal zpěvák kapely Narnie Chris Liljegren a řádně je ve svém okolí zpropagoval. Toho si všimli v řeckém labelu Sonic Age/Cult Metal Classics, který se zaměřuje na vydávání zapomenutých a často nedostupných nahrávek z oblasti heavy metalového pravěku. Slovo dalo slovo a původní členové Neptune se jali prohledávat sklepy a půdy, odkud se jim podařilo vypátrat několik originálních kazet s nahrávkami z let 1984-7. Po jejich ošetření ve studiu spatřilo světlo světa kompilační album "Land of Northern" ozdobené původním návrhem nikdy nevydaného debutu z osmdesátek. Nahrávky se nelišily od mnoha dalších souputníků metalového pravěku, v němž se mladí nadšenci snažili o vlastní verze Judas Priest, Iron Maiden a mnoha dalších vzorů, podobně jako u nás v začátcích Vitacit nebo Arakain. Dávným fandům kapely se však splnil sen mít tyto věci na CD a v kapele to zažehlo zapomenutou vášeň k muzice.
Ta vyústila do tvorby nových písní. Bohužel tragicky skonal původní zpěvák Ray Alex. Za mikrofon se hrdinně postavil jeho bratr Row Alex, který odložil baskytaru a mohlo započnout nahrávání novinky „Northern Steel“, která obsahuje archaický metal s melodií v intencích Accept, Judas Priest či Manowar, občas ozvláštněný klávesovou linkou, melodickými doprovodnými sbory a jednoduchou dřevorubeckou rytmikou, která dodala písním hymnickou atmosféru severských zasněžených plání. Podařilo se tam protlačit i hitové melodie, za které by se nemusel stydět ani Tobias Forge z Ghost. Pestrou kolekci podpořili sóly muzikanti z Hammerfall, Cyrha a Lion`s Share, a hvězda Neptune na obloze opět začala plně zářit.
Práce na třetím albu trvaly čtyři roky, mezitím projevil zájem německý label Pride & Joy, u kterého pod jménem „End of Time“ novinka vychází. Na tradičně temně laděném obalu, co se tyče barev i motivu, se opět setkáváme s postavou Vikinga, který naznačuje, že linie témat starověkých bojů a vikingských příběhů není nikterak přerušena…
Úvodní „Metal Heart“ posluchače válcuje strojově přesným a pomalým tempem bicích a valivých riffů, což ne tolik po hudební stránce, ale spíše ponurou náladou a vnitřním napětím připomíná novou power heavy transkripci párplovského hitu „Perfect Stranglers“. Chladivé klávesy decentně podpírají hlas Rowa Alexe, který pečlivě a uvážlivě volí slova. Producentka a autorka textů Linda Sonnvik spolu s hostující Caroline Jensen sexy hlasy podbarvují refrén. Povedený úvod. „Brightest Steel“ letí k cíli speed metalovým tempem jako vikingův šíp – je to jednoznačně nejrychlejší věc na albu, na kterém se jinak nalézají songy ve středním tempu. Titulní „End of Time“ se pomalu rozvíjí jako květina při úsvitu. Pomalý rytmus vše drtí a na hard rockové riffy klávesák Johan Rosth postupně pentlí osmdesátkové samply v AOR střihu. Je patrné, že si muzikanti dávají záležet na precizně vystavěných melodických refrénech. Pohodová nálada se však rychle mění s prvními údery barbarsky prezentovaných bicích v songu „Revenge“, do kterých jejich vládce Jonas Wikström snad buší místo paliček kladivy. Duch Manowar je všudypřítomný a není to naposled, podobná nálada se objeví i v „Nepturion“. Zato v „Motherland“ je obsaženo ingrediencí mnohem více – uslyšíte válečnické severské melodie, mohutné chorály, chytlavé klávesové linky pompézně rockových souborů i melodiku kolegů Sabaton. Zde je již každému zřejmé, že na kytary Anderse Olssona je kladen stejný důraz jako na klávesové party Toshe Anderssona. Potvrzuje to i následující song „Sun Goes Down“, který kombinuje hard and heavy prvky se stadionovým rockem Europe. Název songu „Power“ naznačuje mnohé – ostré judasovské riffy bičují okolní prostory. Po méně nápaditém opusu „Highlands" se za zvuku klavíru v úvodu kapela loučí rozsáhlým, hymnicky laděným eposem „Northern Warriors“, který opět obsahuje prvky výše zmíněných amerických válečníků.
Třetí album Neptune má oproti „Northern Steel“ jednoznačně vymazlenější a plně dynamický zvuk. Na rozdíl od kytarověji a ostřeji laděného předchůdce kapela vsadila na větší zapojení kláves, které v mnoha případech vystupují z pozadí a zdatně konkurují kytarovým partům. Album se pohybuje z velké části ve středních tempech a mísí osmdesátkový heavy metal s power a speed pasážemi v neoposlouchané kombinaci. Důraz je kladen na silné melodie se severskou atmosférou a několika příběhy o posledním Vikingovi. Celkem zajímavě poskládaná skládačka nápadů, je patrné, že se skladatelsky zapojil celý kolektiv. Jestli naonec „End of Time“ prorazí, rozhodne fanoušek. Všechny předpoklady tu jsou.
|
