Jste nerd? Nebo dokonce „Mocný nerd“? To označení je nesmysl, ale u příležitosti nové skladby a alba ho vymyslel Devin Townsend. A každý, kdo si desku pustí, je alespoň trochu „PowerNerd“. Minulé album „Lightwork“ bylo pohodové a posluchačsky velmi přívětivé. A „PowerNerd“ ho tomhle ohledu následuje. Ačkoliv měl Devin Townsend pracovat na jiné desce (hovořilo se o nahrávce „The Moth“), přednost dostal „Nerdík“.
Desku uvádí titulní skladba, která je typickým Townsendovským srandasongem, plným energie, hravosti a dobré nálady. Dominuje mu chytlavý kytarový motiv, veselá melodie, nechybí tvrdé riffy, a nabízí spoustu klasických kláves a zvuků, které talentovaný Kanaďan předvádí na albech už hrozně dlouho. V písni si zapěje Jamey Jasta z Hatebreed. „Falling Apart“ sklouzne někam k módu „klidný Enya-like Devin“. Přesto skladbě nechybí metalové ostří, jen je to uklidňující a vzletné. Jako byste se vznášeli nad krásnou kanadskou krajinou, která je na fotkách v bookletu alba. Zpěv a melodie ulítlé „Knuckledragger“ může lehce připomínat bluesové postupy, ale u Devina vykukuje z jednoho songu celá řada žánrů. Především je to poměrně přímočará rocková vypalovačka, která má za účel především dobře bavit. Trochou country je načichlé „Gratitude“, jež představí opět něco klidného a příjemného, překvapí nečekaně zařazené klávesy.
Střed desky je celkově klidný, dokonce až obyčejný a v několika momentech už skoro nudný. Nebýt metalově nařachané „Jainism“, už bych začal usínat. pod vlivem příjemné hudby, ale „Jainism“ je výborný budíček. Má tvrdé kytary, důrazné bicí a přesto nevybočuje z fajn pozitivní nálady nahrávky. „Glacier“ i díky mohutným sborům jako by vypadla z „Epicloud“. Kriticky mohu říci, že některé melodie ze skladby odhalují i to, že Devin se prostě už místy opakuje. A je to znatelnější než kdy dřív. Na druhou stránku je jeho styl natolik osobitý, že to vlastně nevadí, protože tohle nikde jinde takhle neuslyšíte.
Závěr desky je ohromně silný. „Goodbye“ překvapí klasickým old school rockovým riffem, zní povědomě (strašně typický motiv) a přesto potěší. Song se zajímavě vyvíjí a každou chvilku se mění, je to prog rock jak víno. Refrén je povznášející a opět velmi chytlavý. To nejlepší přijde na konec. „Ruby Quaker“ mě odpálil do vesmíru. Je to hudební nespoutanost a nápaditost, která vždy dělala Devina Devinem. Velká část je bláznivý (ale opět chytlavý) country song, který by se hodil k Ziltoidovi (Coffee, coffee…). A pak Devin nahodí pravý nefalšovaný brutální death metal, orchestrace, sbor a na závěr country metal refrén. Je to nádhera.
„PowerNerd“ je docela těžké hodnotit. Devin se častěji než dřív opakuje. Kdo zná jeho desky, spoustu nápadů pozná a neohromí jej. Ale hlavně je to po čertech dobrá muzika. „PowerNerd“ je oproti předchůdci o něco metalovější. Střídá tvrdé skladby s povznášejícími na pohodu, ale jako celek působí nahrávka pozitivně a odpočinkově. Devin je lišák, takže opět šikovně skloubil aspekty progové hudby s jednoduchostí a líbivostí. Nudit se nebudete, i přes váhavější pasáž je deska jako celek nesmírně zábavná a s každým poslechem roste.
|
