I přes brutální úpadek popularity dobrá nálada Slade neopouštěla. Kapela získala uměleckou volnost, když se s manažerem Chasem Chandlerem dohodla na kompromisu, a měla se starat o uměleckou stránku věci a Chandler o obchodní. Špatnost rozhodnutí, které manažerovi dalo volné ruce k odírání muzikantů až na kost, si kapela uvědomila až o několik let později, protože na konci sedmdesátých let si užívala tvůrčí svobodu, neboť nebyla svazována Chandlerovými požadavky na hit, na stylové směřování, ani na směšnou image, která dávno vyšla z módy. I kytarista Dave Hill si znovu nechal narůst vlasy, poté co si (snad v rámci protestu vůči umělecké nesvobodě uvnitř souboru či kroku s dobou v rámci punkové revoluce) oholil hlavu. Vypadalo to, že Slade po slabém albu „Whatever Happened To Slade“ by mohli zvednout hlavu, ale optimistický předpoklad se ukázal být jako příliš předčasný.
„Kdykoliv se kapela vydala na cesty, jezdilo se ve dvou autech. Ve veselém a nemocničním,“ vzpomínal bubeník Don Powell. „Ve veselém jsem jezdil já s Nodem a jezdit v něm chtěl každý, protože jsme vždycky někde zastavili a šlo se na skleničku. Nikdo nechtěl jezdit v nemocničním, protože Jim a Dave chtěli po koncertě jet rovnou domů.“ Koncerty, které Don zmiňoval, patřily k hlavním bodům kariéry Slade, protože hitparády se jejich skladbám uzavřely a Chandlerova společnost Barn Records nedokázala vytvořit desce pořádnou podporu, takže o „Whatever Happoend To Slade“ skoro nikdo nevěděl. Kapela to vzdát nechtěla a povzbuzena tím, že dal manažer ruce pryč od náplně alb, začala tvořit novou hudbu. Rozhodla se desku pojmenovat „Return To Base“ a bylo v tom plno symboliky. Hlavně to, že se Slade chtěli vrátit v plné síle. Jenže deska působí pouze jako nadechnutí, protože tvůrčí krize, ač si to kapela nechtěla přiznat, uvnitř souboru trvala.
V to době málem došlo k rozkolu sestavy, když se bubeník Don Powell sblížil s legendárním Royem Woodem, původním frontmanem Electric Light Orchestra či The Move a všude kolem Slade prosakovaly zvěsti, že Powell posílí Woodovu sólovou kapelu. „Někde došlo k nedorozumění, že odcházím k Royovi a já měl opravdu strach, že mě vykopnou. Desku jsem nahrával, ale přitom jsem si už hledal jinou práci, začal jsem zkoušet se Stevem McNerneyem a hráli jsme pro srandu, něco jako The Beatles v začátcích,“ podotkl bubeník. Situaci ustál a když „Return To Base“ 1. října 1979 vyšlo, mohli Slade znovu propagovat svou nerozbornost. Vypadalo to optimisticky, ovšem deska moc důvodů k radosti nepřinesla. Stejně jako „Whatever Happened To Slade“ plní v diskografii funkci šedé myši.
Kapela na „Return To Base“ pokračuje v trendu předchozího alba a zvuk desky je hard rockovější než dřívější glam rockové či bubble gumové popěvky, ale v údernosti zanikají hitové ambice. Kapela se ani nesnaží opakovat úspěšný vzorec z minulosti, čímž se skladby stávají méně zapamatovatelné, a ačkoliv se časem ukázalo, že „Don`t Waste Your Time (Back Seat Star), „Sign Of The Time“ či „I`m Mad“ jsou dobré a chytře složené věci, desce to ve výsledku, ani k jejímu historickému přijetí příliš nepomohlo. Mnoho skladeb je obyčejných a je znát, že mezi kapelou a Chandlerem nepanovaly příliš dobré vztahy, což tvorbu poznamenalo. Desce k větší úspěšnosti nepomohl ani naprosto odfláknutý obal, na němž je znát, že se název (ze „Sign Of The Times“ na „Return To Base“) měnil na poslední chvíli.
Žádná skladba (ani tři nejlepší věci) nedokázala uspět ve zkoušce časem a v dalších letech Slade album tak trochu přehlíželi. Stejně jako „Whatever Happened To Slade“ se „Return To Base“ nedostala do žádné hitparády a singlový žebříček ve Velké Británii znovu zůstal uzamčený. Slade to dávali za vinu Chandlerově společnosti Barn Records, která si původně chtěla na Slade postavit jméno, ale kapelu s sebou nakonec stáhla do bahna. Když „Return To Base“ vyšla, bylo jasné, že schopnost vytvořit desce pořádné promo a dostat ji k širší veřejnosti, je ze strany firmy naprosto mizivá. Netrvalo ani půl roku a Barn Records ohlásila krach, což byl poslední hřebíček do rakve spolupráce Slade a Chase Chandlera.
„Chandler Jimovi a Nodovi dlužil balík peněz. Já s Davem jsme měli procentuální podíl, takže jsme nedostali nic. Na rozdíl od nás dvou Jim a Nod nemuseli v dalších letech pracovat. A vlastně se mě ani nezeptali, jaký na to mám názor,“ zmínil Don Powell. Tahanice o peníze převážily původní přátelství a na jaře 1980 ser o Slade mluvilo jako o rozpadlé kapele. Minimálně Don Powell to cítit tak, že dal výpověď. Už nechtěl být součástí nechutných finančních podrazů ani sledovat to, jak se Slade potápějí stále více do bahna.
|
