Je zajímavé navštívit během dvou týdnů jeden a ten samý klub a přitom na velmi odlišnou muziku. Zatímco nedávno to byl melodicko death metalový večer (Dark Tranquillity), tentokrát šlo o prog rock/metalovou show. Polovina týdne, téměř půlka listopadu a pražský klub MeetFactory. Sestava se tu sešla pozoruhodná. The Intersphere, Charlotte Wessels a Vola. Vyprodáno nebylo, ale klub se velmi slušně zaplnil a vlastně to i bylo příjemné, že se nekonala brutální tlačenice.
Němečtí The Intersphere jsou progresivně rocková kapela, která vznikla v roce 2009, takž enejde o žádné zelenáče. Na pódiu si dle toho počínali. Kapela byla skvěle sehraná a zejména vícehlasy zněly naprosto parádně. Zpěvákovi Christophovi to zpívalo na jedničku, jeho projev se příjemně poslouchal. I prog rock The Intersphere je příjemný na poslech. Kapela hraje moderně, kytary umí pořádně přitvrdit a zadjentovat, ale základem hudby jsou melodie a harmonie. Někdy skladby působily krotce a odpočinkově, nicméně ke konci setu The Intersphere zařadili i ráznější a rychlejší skladby. Prvky popu, post-rocku, djentu nebo i špetka metalu, to vše byste u The Intersphere našli. Byl to fajn půlhodinový set, který nažhavil na další kapely.
Charlotte Wessels je velmi známá holandská zpěvačka, kterou si metaloví fanoušci spojí se skupinou Delain. Jenže to je minulost. Charlotte v kapele skončila a po několik let se trochu schovala na svém patreonu, kam začala dávat autorské písničky. Letos si k sobě přibrala sestavu muzikantů a dala dohromady klasické řadové album „The Obsession“. Kromě klávesistky jsou překvapivě všichni členové kapely další odpadlíci z Delain. Jenže co taková sestava dělá na progovém koncertě? Charlotte má dost osobitou tvorbu, která obsáhne celou řádku žánrů a dohromady si to s progresivním rockem a metalem poměrně tyká. Všechny songy byly z nové desky, ačkoliv „Soft Revolution“ až letos dostala metalový kabátek, jinak to byl původně velmi jemný song. Hudba Charlotte je velmi melodická a určitě by se nějaké styčné body s Delain našly, ale struktura songů je zvláštní, místy nečekaná. Charlotte si jako zpěvačka hraje s hlasem a zkouší, co vše dovede. Hudba osciluje mezi jemnými, až popovými momenty, a tvrdými pasážemi, vyztuženými moderními riffy kytaristy Timo Somerse (ten se vyžíval v kytarových sólech, které uměl dobře prodat). Posluchač si mohl užít chytlavé písně, ale také si vychutnat pořádný metal. Charlotte byla ve vynikající pěvecké formě (a pekelně jí to slušelo) a i mezi písněmi působila velmi sympaticky. Tenhle set byl hodně povedený a věřím, že oslovil většinu návštěvníků.
Headlinerem byla dánská kapela Vola. Je fascinující, jak se během pár let skupina vypracovala a dokáže zaujmout tolik lidí. Zcela zaslouženě. Vola patří k čelním představitelům moderního prog rocku či metalu spolu s Haken nebo Voyager.
Dánové mají venku zcela čerstvou novinku „Friend Of A Phantom“ a hrálo se především z ní. Publikum evidentně většinu skladeb znalo. Setlist byl šikovně namíchaný, ač se začalo dvěma novinkovými songy, čerstvé skladby se střídaly se staršími, hlavně z předešlé „Witness“. Z ní zaznělo pět kousků a měly značný ohlas. Jediné menší zklamání show byl fakt, že ze skvělé desky „Applause Of A Distant Crowd“ zazněla pouze „Alien Shivers“. Některé songy stavěly na atmosféře, jiné byly hitové. A hitovky převládaly. Kapela má svůj styl a měl jsem lehké obavy, zda utáhne headline set tak, aby byl zábavný. Vola měla vše skvěle promyšlené. Krom dramaturgie songů nechyběl ani úžasný světelný park, který učinil z koncertu pastvu pro oko. Pódiu vládly světelné sloupy, které kouzlily úchvatnou atmosféru a vždy dokázaly překvapit něčím novým. Například když po třetině koncertu poprvé Vola využila i lasery. Koncert byl podpořen vynikajícím zvukem a kapela šlapala jak hodinky, muzikanti působili uvolněně a v pohodě. Prostě dobrá nálada, která se přenesla do publika. A uvolnily se Charlotte Wessels i její klávesistka Sophia, které sledovaly koncert Vola z balkónu a náramně se bavily. V podstatě se nedá vystoupení Vola nic vyčíst. Zpěvák Asger zpíval báječně a byl jsem hodně zvědavý, jak se vypořádá s pasážemi, kde je growl („Cannibal“, kde hostuje Anders Fridén) nebo řev. Anders si to zbytečně nekomplikoval a growl víceméně vynechal. Jen si občas zařval nebo se pokusil o krátké zagrowlování. Nicméně čistý zpěv je jeho pravou parketou a koncert byl odzpívaný vážně krásně. Vola dokázali, že vlastní headline turné není náhoda a je zcela zasloužené. Vůbec bych se nedivil, kdyby jejich popularita ještě narostla, tohle je inteligentní tvrdá hudba, která nezapře vysokou techničnost, ale i hitovost.
Setlist: I Don´t Know How We Got Here, We Will Not Disband, Stone Leader Falling Down, These Black Claws, Glass Mannequin, Alien Shivers, Gutter Moon, Break My Lying Tongue, Head Mounted Sideways, Cannibal, 24 Light-Years, Starburn, Bleed Out, Paper Wolf, Straight Lines, / Stray the Skies
Akce se náramně povedla a všichni vystupující zaslouží velký potlesk. Tohle byla velká progová paráda.
|
