Pro Marilyna Mansona nebyly poslední roky ty nejlepší. Že umělecky strádá, ví fanoušci už delší dobu, když se na konci milénia vyčerpal triumvirátem „Antichrist Superstar“, „Mechanical Animals“ a „Holy Wod (In The Shadow Of The Valley Of Death)“, nikdy se k takové kvalitě desek už nedokázal vrátit a ačkoliv natočil slušné kusy „The Golden Age OF Grotesque“ či „The Pale Emperor“, většinu času pouze paběrkoval. Obvinění ze sexuálně motivovaného násilného chování od několika žen, které sešikovala bývalá přítelkyně Evan Rachel Wood, jej zahnalo do kouta. V rámci procesu a špatné reklamy od něho dala ruce pryč vydavatelská firma Loma Vista a vypadalo to na neslavný konec kariéry, uzavřený albem „We Are Chaos“, dílem netypickým, symbolizovaným podivným výletem do hájemství country. V tu chvíli by si na pokračování kariéry nikdo nevsadil ani pětník.
Prvotní impulz, který znamenal Mansonův návrat, dal kontroverznímu umělci někdejší spoluhráč Tim Skold, který s ním na konci roku 2021 vytvořil několik skladeb. Kde skončily ví asi jen oni dva, ale byly tím, co Mansona vyburcovalo z letargie a znamenalo prvotní restart kariéry. Skutečný přišel až loni, když Manson na sociální sítě napsal: „Mám něco, co byste si mohli poslechnout!“, a bylo to. Vyšel singl „As Sick As The Secrets Within“ a vše bylo zpět. Ne, že by se jednalo o velkou bombu ve stylu triumvirátu, ale skladba naznačila, že Manson comeback myslí vážně a že by mohlo být snad líp než mnohokrát v minulosti. Skladba svou charakteristikou předznamenala celou desku. Ta není nejlepším dílem svérázného performera, ale nezachycuje jej ani v příliš slabých chvilkách, takže „Eat Me, Drink Me“ nebo „The High End Of Low“ nechává o několik koňských délek za sebou. Bude to však fanouškům stačit?
Manson se na novince nepasuje do role veřejného nepřítele číslo jedna, jako tomu bylo v dobách „Antichrist Superstar“. To byl skutečným zjevením, nihilisticky zvrácenou ikonou na pokraji hororového šílenství a glam rockového pozlátka. Dnes není ani odlidštěně androgynní jako na „Mechanical Animals“, ani morbidně temný jako na „Holy Wood“. Novinka „One Assassination Under God – Chapter 1“ jej ukazuje ve vyzrálejší a dospělejší poloze. Trochu nudnější, než by se od umělce jeho pověsti čekalo, trochu rutinní, ale přece jen dostatečně mansonovsky signifikantní. Zpěvák k desce přistoupil opatrně, protože dobře ví, že jeden chybný krok jej po nechutných soudech může stát kariéru. Proto má hudba nejtypičtější výraz. Odkazuje ke slavným deskám, ovšem s tím, že je Manson o čtvrt století starší, snad dospělejší a šokovat už nikoho moc nemůže. Změnila se také doba a to, co společnost děsilo v době předinternetové, má rozměry zdánlivé normálnosti.
Bez kvalitních skladeb by Manson mohl donekonečna vyplazovat zarudlý jazyk a ukazovat nemyté pozadí a nebylo by mu to nic platné. Naštěstí všech devět kompozic svůj půvab ukáže. Trvá to déle než obvykle, protože všechny mají tvrdou skořápku, kterou je třeba proťuknout, ale platí, že trpělivost přináší růže. Nepomůže tomu ani skutečnost, že album se s titulní věcí rozjíždí poněkud líně a Mansonův hlas se plazí jako had mezi kytarovými poryvy, ale úvod je pečlivě promyšlen a slouží celkovému vyznění desky. Ta neobsahuje výrazné hity, ač k má Manson v „Raise The Red Flag“ docela blízko, spíše působí jako jednolitá masa. Když refrén v „Nod If You Understand“ začne bouřit jako za starých časů, působí to přirozeně a nenuceně, stejně jako když singlová „As Sick As The Secrets Within“ připomene dávnou „Great Big White World“ z „Mechanical Animals“. K tomuto albu se novinka kloní nejvíce. Není tak skvělá jako deska z roku 1998, ale tvrzení, že v případě „One Assassination Under God – Chapter 1“ jde o nejlepší album od „The Pale Emperor“ je na místě.
Mansonův návrat je skutečností a i když není mediálně propíraný jako comeback jeho kolegů z počátku milénia Linkin Park, je podobně nečekaný. Manson je mnohem civilnější než před lety a když se s „We Are Chaos“ hovořilo o jeho stárnutí, na novince to vypadá, že se tomuto procesu chce bránit zuby nehty. I tak si musí přiznat, že do jedné řeky podruhé ani on, samozvaný Antikrist, vstoupit nedokáže.
|
