Psát o tom, co dokázali Opeth, by bylo jako nosit dříví do lesa. Je to jedna z nejvýznamnějších progresivně metalových kapel současnosti. Její bohatá diskografie je pestrá a nabouchaná kvalitou. Po pěti letech skupina konečně přišla s novou muzikou. Už bez bubeníka Martina „Axe“ Axenrota, jehož nahradil Waltteri Väyrynen, ale s deskou, která potěší spoustu příznivců starší éry Opeth. Album „The Last Will And Testament“ je překvapivě tvrdší než několik předchůdců, rovněž komplikovanější a zpátky je i growl.
Nahrávka má osm skladeb, přičemž pouze poslední dostala slovní název, ostatní jsou označený čísly.
Úvodní „§1“ zaujme tajemnou až strašidelnou atmosférou, která lehce evokuje náladu z „Ghost Reveries“. Hudba jsou klasičtí Opeth, každá nota jako by to křičela. Švédi zkombinovali styly z první i druhé poloviny vlastní kariéry. Growl se poctivě střídá s čistým zpěvem a Mikael Akerfeldt se ve všech polohách skutečně vyřádil. Obojí je radost poslouchat. Opeth jsou neposední, na jednu stranu se skladbě nedá upřít chytlavost, ale stejně tak se mění takřka každou půl minutu nabídne prog rock, death metal, hard rock a na závěr i špetku vážné hudby. „§2“ vybafne brutálním deathovým úvodem, ale pak se obrátí směrem až někam k blues rocku. Jako host zazpívá Joey Tempest z Europe a v roli vypravěče můžete celou nahrávku slyšet Iana Andersona z Jethro Tull, jenž na desce využil i flétnu. „§3“ je zajímavá tím, že má nejtvrdší kytary na desce, ale song se obejde bez growlu. Opeth využívají hojně i klávesy, hammondky či syntezátory. A také lehké, ale účinné orchestrace. Velmi atmosférickou záležitostí je „§5“. Jako byste se ocitli v nějakém duchařském hororu. Song se postupně rozvíjí a můžete si vychutnávat ovoce vynikajícího zvuku nahrávky. Opeth jsou vyznavači organického přirozeného ozvučení, takže každý nástroj dostane prostor. Fantasticky působí vrcholení skladby, závěr je dramatický a epický. „The Last Will And Testament“ je koncepčním příběhem o tajemství jedné rodiny, především o tajemství otce, jehož děti se scházejí k čtení jeho závěti. Příběh končí krásnou baladou „A Story Never Told“, která slouží i jako pohlazení posluchače, a nabídne Opeth v jemné poloze.
„The Last Will And Testament“ je nesmírně zvukově bohaté album, které nebude úplně snadné přelouskat. Stále se tu něco děje a mění, takže místy může album působit až chaoticky. S každým dalším poslechem roste a neodhalí trumfy najednou. Po všech stránkách jsou to klasičtí Opeth, kteří kombinují extrémní metal s progresivním rockem. Není to úplně návrat do minulosti, ale spíš deska, jež zúročila všechny zkušenosti kapely, která kvůli vyznění příběhu zapojila i tvrdší výrazivo, než na předchozích albech. Parádní prog metal, který dělá jménu Opeth čest. Vynikající album.
|
