Na objevování nových horizontů v hudbě už zřejmě není mnoho prostoru. Řada cest je tak intenzivně prošlapaná, že i kdybyste se přetrhli, stejně bude řada kapel znít totožně. Chcete-li se z moře stejně znějících souborů nějak vymanit, mohla by být cestou osobitost. Finské sdružení Nordic Twilight, tvořené dvojicí Minna Tuusa (zpěv) - Ville Koskinen (kytara, baskytara, klávesy), posílené o hostujícího bubeníka Konsta Vehkala, si na eponymní prvotině s úvodní teorií zjevně hlavu neláme a výsledek je přesně takový, jaký se dá očekávat. Dávno skončila doba, kdy se do studia dostali jen ti nejlepší, nicméně pochybuji, že by se za dávných časů Nordic Twilight dočkali nějakého fyzického nosiče, i přes to, že určitý potenciál se u nich najít dá.
Jenže prakticky na všech frontách lze u Nordic Twilight najít šmouhu, která jim ubírá na kráse. Nejsou kdovíjak nápadití, takže eponymní album je neskutečně snadno odhadnutelné. Nejsou příliš charismatičtí, ani co se zpěvu týče - kdyby se občas bezkrevná Minna držela nenáročné civilní podoby, udělala by lépe (nicméně ani to není kdovíjaké terno), než když se občas pouští do rozkolísaných výšek (jenže zjevně touha dělat vše tak, jak je obvyklé, vítězí), ani když mluvíme hráčských dovednostech – na většině nahrávky je Ville hodně opatrný, a přibráním do party statického Konsty je výsledek podobný, jako kdyby Nordic Twilight bicí naprogramovali. Produkce je bezzubá, takže „Nordic Twilight“ tak nějak spokojeně plyne, aniž by mělo snahu, sílu, či chuť posluchačům nějak výrazněji zvednout tep.
Nordic Twilight se odkopou poměrně záhy, říkankovitá titulní skladba je jako reprezentativní vzorek následujícího dění dostačující, snaha o zasněnou nadýchanou atmosféru jakž takž vychází, ale jede se v jakémsi umírněně líbivém univerzálním módu, takže skladba nestrhne. Z úvodu následující „Edge Of Frozen Hearts“ dýchne tolik potřebná dramatičnost, jenže rychle vyvane, když se kytara rozběhne a křehký zpěv vypadá příliš bezbranně. Její refrén (až na ty výšky) je nejsilnějším momentem první poloviny alba, který by mohl posluchače přece jen vtáhnout do hry, jenže s opatrně nevýraznou „Sleeping Beauty“ se i přes využití píšťalek začíná jakýkoliv tlak totálně vytrácet. Naplno se Nordic Twilight nadechnou až s baladickou „Tears From The Darkness“, tohle je přesně poloha, v níž jim všudypřítomná naivita a nevinnost sluší. Kdyby dokázali výrazněji vypointovat dravější „Winds Of Your Fate“, dalo by se mluvit nejzáživnější pasáži desky, takhle jim dramatičnost opět uteče mezi prsty a v závěrečné „Don`t Kill The Dreams“, i přes to, že se jedná o jednu ze zajímavějších skladeb, se zázrak nekoná.
Obalem alba Nordic Twilight lákají do severské pohádky a podobné atmosféry by zřejmě chtěli dosáhnout. Občas to vyjde, častěji ne, takže debut „Nordic Twilight“ je jednoznačně odsouzen k rychlému zapadnutí mezi podobně laděná a stejně nevýrazná (dejme tomu) symfo-power metalová díla, kterých se dá v hudebních análech najít jako hub po dešti. Jednoduše řečeno, Nordic Twilight neurazí – nenadchne.
|
