Před rokem jsem si ve svém bilancování posteskl, že nevyšla ani jedna mimořádně podařená deska, která by svou výjimečností zastínila ostatní. V loňském roce byla situace úplně stejná. Z nepřeberného kvanta ušními otvory vstřebané hudby mi v hlavě uvízlo jen velmi málo melodií. Z části je to dáno nadprodukcí v hudebním průmyslu a z části tím, že člověk, po tom, co slyšel stovky různých nahrávek, je k novým počinům více kritický a jen tak něco ho nepřekvapí a nenadchne. V důsledku toho jsem z loňské nálože rockové a metalové hudby vybral pouhých pět alb, která mě dokázala zaujmout právě tím, že v dobrém slova smyslu překvapila.

1. CONCRETE AGE – Motherland
Formace ruského muzikanta Iljy Morozova, žijícího v Británii, je pro mě největším objevem loňského roku. Kapela ve své tvorbě mísí kavkazskou etnickou hudbu s metalem a překvapivě tato zvláštní kombinace funguje zatraceně dobře.

2. YBCA - Brno Robstars
Tlupa veselých loupežníků překvapila hlavně tím, jak skvěle dokázala propojit zlodějskou tématiku s významnými místy v Brně. Nemohla přitom zapomenout na typický humor a nadhled.

3. XIII. STOLETÍ - Noc vlků
Jihlavská gotická legenda překvapila texty, které jsou na „Noci vlků“ nezvykle přímočaré a hlavně nečekaně osobní. V kombinaci s tradičně povedenou hudební složkou fungují skvěle.

4. ENSIFERUM - Winter Storm
Finští válečníci po hudební stránce nepřekvapili vůbec ničím, přesto se jedna drobná změna oproti předešlé tvorbě udála. Stojí za ní služebně nejmladší člen kapely, klávesista a zpěvák Pekka Montin, který famózními pěveckými výkony pozvedá nahrávku „Winter Storm" o úroveň výš.

5. KORPIKLAANI – Rankarumpu
Finové v posledních letech zvážněli, zpomalili a začali ustupovat od tradičních alkoholem nasáklých halekaček. Vše nasvědčovalo tomu, že s veselými hopsačkami je definitivní konec, pak vyšlo album „Rankarumpu“ a bylo jasné, že staří dobří Korpiklaani jsou zpět. Tohle je překvapivý a zároveň vítaný návrat ke kořenům.