Na otázku, která thrash metalová formace letos udeří jako první, známe odpověď od půlky ledna. Právě v tu dobu zveřejnila studiovou novinku kanadská smečka Hazzerd, která se mezi posluchači již těšila nemalé oblibě díky dvojici předešlých alb. Titul "The 3rd Dimension" lichotivou pověst potvrzuje a dost možná znamená nejlepší příspěvek kapely vůbec, a to z prostého důvodu, že se tentokrát konečně povedla zvuková produkce.
Zatímco minulé album znělo jako dětské chrastítko, tentokrát se studiový technik Johnny Gasparic pochlapil a ve skladbách jsou konečně cítit metalové tesáky, aniž by byl popřen evidentně žádaný důraz na staromilskou zvukovou patinu. Ta je vhodná i v souladu s autorskou vizí, která hojně čerpá z klasické heavy metalové školy. Některé songy znějí jako tvrdší verze Iron Maiden, v jiných si kanadský kvartet došel pro inspiraci k debutu "Walls of Jericho" od Helloween. Zejména sólové tripy jsou slastí pro příznivce klasických stylových melodií, základem ale zůstává thrash, jenž - abychom učinili zadost veškerému podobenství - nejvíce evokuje americké legendy Death Angel.
Intenzita ve zpěvákově nasazení je silně nakažlivá, ačkoli, pravda, na dokonalou preciznost Marka Oseguedy frontman Hazzerd zatím nemá (ale kdo ano). Úvodní záhlavec "Interdimension" (textová stránka je celkově příjemně odlehčená) nabídne šťavnaté thrashové sousto s pasážemi nasekanými jako od řezníka Krkovičky. Dvojička "Scars" a "Unto Ashes" staví na dlouhých sólových sekvencích, díky kterým se budeme těšit na každý další poslech těchto skladeb. "TTT" vpust na plac thrash´n´rollové tanečky a závěrečná "Control" představuje absolutní stylovou chuťovku (zpěvákovo přesně umístěné ublinknutí působí jako lampa na můru). Třetí album kanadské smečky se povedlo a jeho poslech nepředstavuje pro příznivce stramilského thrashe absolutně žádný hazzard.
|
