V jistém ohledu jsou Pentagram zakladateli amerického doom metalu, protože už v roce 1971 převzali vliv Black Sabbath a jali se jej etablovat za oceánem. Než vydali první desku, tak se kolem nevyzpytatelného podivína a feťáka Bobbyho Lieblinga vystřídala celá řada muzikantů a uběhlo čtrnáct let. Proto se hvězdou kapela nikdy nestala, ovšem v undergroundových kruzích si jméno udělala a její alba, zejména bezejmenný debut či „Day Of Reckoning“ jsou ceněnou klasikou. Jenže Liebling se nikdy nestaral o nějaké hudební zákonitosti a na kariéra vždy dlabal, v závislosti na tom, zda pobýval v léčebně nebo chlastal jako o život. Proto s ním žádní spoluhráči nevydrželi, což je stav, který trvá dosud, neboť jej loni opustil i nejvěrnější kytarista Victor Griffin, který za frontmana zaskakoval v v letech 2017 a 2018, kdy byl Liebling za mřížemi.
Jeho pobyt v chládku byl pro Pentagram další ránou. Když už se zdálo, že se začíná schylovat k pravidelnějšímu vydávání desek, dostal muzikant osmnáct měsíců natvrdo za opakované napadení vlastní sedmaosmdesátileté matky, která se o něho starala vždy, když se vrátil z léčení nebo byl bez peněz, tedy po drtivou většinu života. Hovadské chování nepřekousli ani spoluhráči, kteří postupně pologramotného frontmana znovu opustili. Liebling to nevzdal a postavil Pentagram zase od základu. Loni sehnal nové spoluhráče, podepsal smlouvu s obskurní firmičkou Heavy Psych Records, která s ním byla ochotná spolupracovat a s nečekanou vervou se vrhl do příprav nového materiálu. Výsledek přišel dřív, než se čekalo a je přesvědčivější, než doufal i skalní Lieblingův fanoušek, je-li někdo takový. Zkrátka a dobře, „Lightning In The Bottle“ je velmi slušná deska.
Lieblingovi bylo na konci loňského roku jedenasedmdesát (sám se prý diví, že se takového věku dožil) a to už od něho nemůžete čekat nové kousky. Novinka je znovu řádně sabbathovsky zahuštěná, až máte pocit, že se znovu ocitáte v době někde mezi alby „Master Of Reality“ a „Vol. 4“, a na to, kolik je Lieblingovi let a co všechno má za sebou zpěv, jeho hlas větší újmu neutrpěl. Zpěvák je v dobré skladatelské pohodě a dokáže přijít s několika silnými skladbami. Nejdůležitější věcí nové desky je „Lady Heroine“, stoner metalová hitovka, v níž zaujme plíživý zpěv a skvěle halucinogenní riffy novice Tonyho Reeda, které odkazují někam k prvním deskám stylově lehce spřízněných Monster Magnet, kam zapadne i zklidnění riffové bouře v druhé polovině skladby.
Velmi tradicionalistická je dvouminutová „I`ll Certainly See You In Hell“, která sahá ke kořenům kapely a hraje podle pravidel začátku sedmdesátých let. Zahuštění v podobě „Thundercrest“ je návratem k tvrdšímu soundu. Tomu nevadí ani zhulenecká „Spread Your Wings“, která je Lieblingovou noční můrou a jeho hlas se pohybuje až na hranici příčetnosti. Podtržením toho je mohutná doom metalová „Walk The Sociopath“, jejíž bažinaté riffy, podporované temnou, ač místy epickou atmosférou, zakončují album v atmosféře zmaru a beznaděje. Ale není právě tohle typický rys doom metalu, v případě Pentagram už řádně obstarožního a přežitého? Ale v plesnivině a účelové nemodernosti je kouzlo nahrávky, která je určena zejména pamětníkům slavných sabbathovských dnů a hudebním archeologům.
O počínání páně Lieblinga v osobním životě si můžete myslet, co chcete, můžete jej mít za trosku a poloblázna (ona to bude pravda), ale hudební nadání mu upřít nemůžete. A to takové, které s věkem netratí, protože „Lightning In The Bottle“ je naprosto klasickou prací Pentagram i bez požívání lektvarů proti stárnutí.
|
