Švédský hudebník Tommy Johansson se doposud může pyšnit pozoruhodnou kariérou. Fanoušci power speedu jej více než dekádu obdivují díky formacím ReinXeed a Golden Resurrection. Mohutný seveřan se vedle toho uplatnil jako kytarista Sabaton a úspěšně rozjel Youtube kanál, na kterém se věnuje hudebním předělávkám. Co je však pro příznivce rychlých melodií nejdůležitější, v roce 2019 Johansson založil spolek Majestica, který je duchovním následovníkem zaniklých ReinXeed a jenž udržuje pověst švédského borce jako jednoho z nejlepších žánrových autorů všech dob.
Aktuálně se Tommy převlékl do mundúru mašinfíry, aby se svojí (obnovenou) posádkou vyjel na rychlotrať v soupravě značky "Power Train". Jakkoli se člověk při čtení podobného názvosloví (do nějž spadají i tituly songů jako "My Epic Dragon") neubrání povýšenému úšklebku, veškerá jízlivost šmahem mizí při poslechu téměř kterékoli z desatera nových skladeb. Tohle je melodický power speed (s poctivým přídavkem PC orchestrací) vysoké kvality, nic stylově ryzejšího zde dlouho nebylo, a dost možná zase dlouho nebude (pravděpodobně do příští řadovky této kapely).
Určité výhrady lze mít jedině k první polovině nahrávky. Po úvodní titulce, která příjemně navnadí a dá vzpomenout na nejlepší časy ReinXeed, přijde řada na kus "No Pain, No Gain", který je pouze rychlejší variací songu "Rise of the Dragon Empire" od Bloodbound. Následuje generická "Battle Cry", jejíž sólové orchestrace působí velmi zastarale, a víceméně zbytečná "Megatrue", která zní jako suchý tribut Hammerfall. Tím ale výčet slabších míst končí a v následujícím obsahu už kapela promění ve zlato vše, na co sáhne.
"My Epic Dragon" je oslavnou hymnou s harmonickými vrstvami, díky kterým bude infantilní název skladby tolerovat i největší škarohlíd. "Thunder Power" je rychlomelodickou chuťovkou, které dodává lesk neoklasická kytarová práce. Klipovka "A Story in the Night" baví - krom jiného - sólem s příchutí Helloween, a zejména dokonale vystavěným startem (úsečně mrštný riff působí neuvěřitelně atraktivně). "Go Higher" nabídne (na albu nikoli poprvé) neo-diskotékové rytmy, do kterých je vsazeno geniálně zaranžované sólo (s možnou inspirací u skladby "Waterfall" od Dynazty).
"Victorious" vládne strhujícím tahem a využívá k tomu motiv známého mainstreamového hitu. A pak přichází finální úder, monumentální opus "Alliance Anthem", jenž nepokrytě staví na visionářském období Stratovarius (v popěvkové sekvenci by se dal označit jako "Father Time číslo II."). Ničemu to ale nevadí, jednak dorůstá generace, která není věrně seznámena s klasickým žánrovým obdobím, jednak my starší jen těžko odoláme skladbě, v níž autoři navazují na odkaz těch nejlepších, a k tomu dokáží přihodit poctivou porci vlastní nápaditosti. Tommy Johansson se svými kumpány (někteří zkušeně vypomohli s pěveckými linkami) mezi takovou sortu umělců patří, a album "Power Train" je prostě a jednoduše výborným a lahůdkovým materiálem.
|
