Když v roce 2008 vyšel debutový počin finských power symfoniků Amberian Dawn, mnoho posluchačů okamžitě vynášelo ostré soudy. Tohle je jenom další kapela, která se chce vyvézt na úspěchu krajánků Nightwish! Byl to ovšem odsudek předčasný a z větší míry zcestný, což dokazuje nejenom detailní poslech studiových alb, ale nakonec i časový odstup, jenž uplynul od vydání prvních nahrávek, včetně debutu s titulem "River of Tuoni".
Zakladatel tělesa, kytarista, klávesák a vrchní skladatel Tuomas Seppälä, virově se množící zmínky o podobnosti s Nightwish trpělivě odmítal (alespoň v začátcích kariéry). Jako své hlavní inspirace uvádí Ritchieho Blackmoora, Dia, Malmsteena, a popové bohy Abba, což se mělo projevit hlavně na pozdějších nahrávkách Amberian Dawn (i když drobná propojení nalezneme i na raných albech). Tuomas koketoval s žánrem už na začátku devadesátých let, kdy napsal divadelní muzikál "Rock Opera". Ale protože režisér projektu nečekaně zemřel, nic z toho tenkrát nebylo. O dekádu později následovaly pokusy o založení metalové kapely, nejprve pod názvem Anthem One se zpěvákem Peterem Goodmanem. Brzy se však ukázalo, že tato forma Tuomasovi nevyhovuje, ještě zkusil druhou fázi se změnou jména na Anthem Two, aby mu vše docvaklo roku 2007, kdy na scénu vstoupila devětadvacetiletá sopranistka Heidi Parviainen.
Naštěstí se tenkrát název kapely neměnil na Anthem Three, ale Amberian Dawn. Heidi byla nejenom atraktivní žena, ale hlavně schopná zpěvačka, se kterou mohl Tuomas bez problémů realizovat svoji autorskou vizi. Při tvorbě debutové desky byl v sestavě přítomen ještě basista Tommi Kuri, který s Tuomasem Amberian Dawn zakládal, dále kytarista Kasperi Heikkinen, klávesista Tom Sagar a bicmen Joonas Pykälä-aho, jenž to s kapelou táhne (vyjma dvouleté pauzy) dodnes. Výsledkem pětičlenné spolupráce je CD "River of Tuoni", které bylo v lisovnách zpracováno a následně na trh vrženo koncem ledna roku 2008.
Tuomas si do skládání nikdy moc kecat nenechal, pouze lyrickou složku svěřil Heidi. Ta psala verše dle aktuální nálady, a přitom hojně čerpala z klasického národního eposu Kalevala. Jelikož je ovšem základem finského naturelu melancholie, dochází i v případě Amberian Dawn k tradičnímu paradoxu power metalových uskupení, v němž text popisuje temné události, zatímco muzika k tomu cvrliká vrcholně pozitivní tóny. Příkladem budiž úvodní titulka, ve které se Heidi stylizuje do matky, jež truchlí po svém synovi. Instrumentace ji v tom "podporuje" skočně hravými rytmy s živoucím neoklasickým nádechem, v němž se kytarové riffy stávají ekvivalentem bzučivých barokních smyčců.
Z debutového tracklistu by krom úvodního songu měly v paměti ulpět jako pírko lehké "Valkýry", dále kousek "Fate of the Maiden", v němž dojde k překvapivé změně vokální i tónové polohy. K houpavém rozjímání poslouží "My Only Star", působivě dramatickou atmosféru s příchutí temného romantismu nabídne song "Passing Bells", jednoznačný vrchol pak představuje "The Curse" se speedovým základem a vrcholně harmonickými sekvencemi. Komu se nezalíbí tento song, pak může z hlavy rovnou vypustit celou existenci finské kapely. Čestnou zmínku zaslouží bonusová instrumentálka "Dreamchaser", jež byla sepsána za dob projektu Anthem One a v roce 2006 umístěna na stejnojmenné demo.
První deska Amberian Dawn stačila k tomu, aby se Finové zapsali do širšího povědomí fanoušků. Srovnání s Nightwish přetrvávalo, zároveň ale nebylo možné zpochybňovat silné autorské nápady a tendence dokazující tvůrčí osobitost. Kapela začala velmi aktivně koncertovat, a jelikož další desky přibývaly s téměř pravidelnou roční kadencí, materiálu k živému vystoupení se kupilo dostatek. Především ale přibývaly skladby, které dodnes patří mezi vrcholné položky symfonického power metalu, přičemž nemalý počet z nich se objevil už na příštím albu "The Clouds of Northland Thunder".
|
