Kdyby se uzavíraly sázky, jestli se povede novinka kostarických thrasherů Chemicide, bookmakeři by museli nasadit velmi nízký kurz. Dle zkušeností s několika předešlými zápisy člověk nemusí být odborník, aby odhadl, že se zadařilo i letos, konkrétně 28. února, kdy vyšla placka s titulem "Violence Prevails". A to přesto, že se těsně před začátkem nahrávání kompletně obměnila rytmická sekce.
Frontman Fernando Camacho alias Frankie se tím ale nenechal rozhodit, soudě dle energie nové desky mu to naopak vlilo krev do žil. Takhle výživný řev je pro thrashové album učiněným požehnáním a úspěšný tah kapely stojí z velké části právě na Frankiem. Dvojice nováčků pak zapadla do sestavy s naprostou lehkostí, zejména bicmen mlátí do bicích jako smyslů zbavený a hodně tím připomíná živelnou hru Igora Cavalery z přelomu devadesátých let. Neméně významným činitelem při posuzování páté řadovky Chemicide je ovšem zvuk, o který se postaral kytarista Destruction, Argentinec Martín Furia.
Martín chtěl vyhovět požadavku kapely, aby produkce tvořila průsečík mezi moderním zvukem a old schoolem. Nechal se inspirovat deskami Sepultury, ale také albem "Dehumanizer" od Black Sabbath, a velmi důkladným přístupem (variace mixu nahrávky se zastavily na čísle 14!) stvořil specifický, industriálně prostorový sound, jenž je neuralgickým bodem celého díla. I když se může stát, že někomu vítězný mix úplně nesedne (sám s tím lehce bojuji), není pochyb o mimořádně agresivním vyznění skladeb, které jenom umocňuje strhující nasazení celé čtveřice.
Devateru songů vládne rychlost, autorství je ale rozvrstveno důležitými prvky, jako jsou dlouhé nájezdy, zklidněné předěly či zlověstné mezihry. Od věci nejsou nasamplované úvody několika stop, stejně jako závěrečný cover od hardcore punkových Los Crudos. I přesto se nepovedlo zabránit postupné únavě nabízeného materiálu, naštěstí album skončí dřív, než bychom daný stav mohli definovat jako vážné vedlejší příznaky. Formálním tahákem alba je titulní kousek, který byl zvolen pro tvorbu videoklipu (a jeho sledování je pro starosvětské thrashery vyloženým zážitkem). S přirozenou dravostí se ale zakousne většina skladeb, a fošnu "Violence Prevails" lze bez nadsázky označit jako nejlepší žánrovou nahrávku měsíce.
|
