Jizzy Pearl se během let ukázal snad jako největší hollywoodský nezmar. Když po slibném startu na začátku devadesátých let (kdy mu bylo přes třicet) nevyšla hvězdná kariéra kapele Love/Hate, nevzdal to a nikdy ze scény nezmizel. Nutno podotknout, že si všechno tak trochu pohnojil sám. Když Love/Hate stáli na prahu velkého úspěchu s debutem „Blackout In The Red Room“ a doprovázeli na slavném podniku „Slave To The Grind Tour“ Skid Row, pohádal se namol ožralý Pearl se Sebastianem Bachem, který se zasloužil o to, že Love/Hate z turné vylétli jako namydlený blesk. Při vydání druhého alba „Wasted In America“ přišla doba grunge a kapela ztratila podporu vydavatelské firmy. Pearl ji vedl do konce devadesátých let a postupně se stal jakýmsi profesionálním náhradníkem, který se objevil v sestavách L.A. Guns, Ratt a Quiet Riot, s nimiž valného úspěchu nedosáhl. Když to v roce 2018 zkusil na vlastní pěst, působilo to o poznání lépe a věrohodněji.
Love/Hate vrátil do hry v roce 2022, když vydal album „Hell, CA“ a před název kapely připojil své jméno. S tím si už hlavu neláme a novinku „Punk Rock Fiesta!“ vydává pouze pod logem kapely a s obalem, který evokuje desky z první poloviny devadesátých let, zejména nedoceněnou „Wasted In America“. Na místě je i kytarista Darren Householder, který v roce 1993 pro desku „Let`s Rumble“ nahradil původního člena Jona E. Lovea a členem Love/Hate je i bubeník Dave Moreno, který v kapele působil na konci milénia, v období předrozpadové desky „Let`s Eat“. Posledním do party je basista Warrior Soul Christian Kimmett, který to s Pearlem už táhne nějaký rok. V Love/Hate sice kromě zpěváka nepůsobí žádný z původních členů, ale o to více se Pearl snažil vytvořit tradiční desku, která míří k prapůvodní podstatě Love/Hate.
„Je to můj rukopis. Rukopis Sunset Stripu,“ řekl zpěvák, čímž desku popsal dokonale. Znamená návrat v čase někam na přelom osmdesátých a devadesátých let, kdy Sunset Strip bylo magické místo, na němž se psaly rockové dějiny a Pearl má co dělat, aby alespoň z části tehdejší atmosféru dokázal vyvolat. Dnes je to zcela jiné a legendami opředená část Sunset Boulevardu ve West Hollywoodu je běžná ulice, na níž by kluby a hospody mohly vyprávět zkazky ze starých časů. Do nich se Pearl vrací s trochou křečovitosti, ale uvěřitelně. Když říká, že zažil legendární dobu, věříte mu celou atmosféru alba. Na tu takřka ideálně připraví otvírák „You`re Gonna Burn“, v níž se zpěvák situuje znovu do pozice největšího frajera na zadním plácku zaplivané hospody a je jedno, že refrén, který připravil, nemá takovou sílu jako věci ze starých časů, i když chybějící síla vokálů je největší slabinou desky.
Pearl se pozornost dílá s Householderem, jeho kytary jedou jako dobře namazaný stroj a melodické vyhrávky suplují místy nevýraznou vokální složku. „Samozřejmě, naše kořeny jsou také punkové,“ poznamenal Pearl a tím vysvětlil nejen název nahrávky a kratičkou osmadvacetiminutovou stopáž, ale také znění desky, které je o něco neurvalejší a syrovější, než byste od Love/Hate čekali. Skladby "The Wrath Of Love“, „Could Be Wrong“ (sloky zní jako nějaká zkoksovaná mantra) nebo „Time To Take Your Pill“ nejsou vedené v duchu Sex Pistols nebo Ramones, ale v typicky špinavém streetrockovém stylu, nicméně punk je obsažen zejména v postoji kapely a Pearlově životní filozofii. Nikdy nebyl tím, kdo by na hudbě vydělal obrovský ranec a stal se zhýčkanou hvězdou, ale svým způsobem zůstal i v sedmašedesáti letech starým pankáčem, a to se odráží i do aktuální tvorby.
Deska "Punk Rock Fiesta!" z Love/Hate žádnou hvězdu neudělá, komerčna na ní není ani co by se za nehet vešlo a je určena hlavně pro letité fanoušky. Ti budou pravděpodobně spokojeni, ačkoliv je třeba uznat, že pozice „Blackout In The Red Room“ i „Wasted In America“ se s „Punk Rock Fiesta!“ nezachvěla.
|
