Tobias Sammet letos vydal s projektem Avantasia nové studiové album s názvem “Here be Dragons”. Za několik dní startuje koncertní turné, v rámci kterého se Avantasia dvakrát představí v pražském Fóru Karlín. Co si Tobias o nové desce myslí? Jakým způsobem vybírá hosty? Co můžeme čekat od nových koncertů? O tom se rozpovídal principál ansámblu Avantasia.
V těchto dnech se na trhu objevilo nové album projektu Avantasia. Jaké pocity máš při jeho poslechu?
Velice příjemné. Příprava alba i jeho natáčení probíhalo v naprostém klidu a pohodě, což je jeden z nejdůležitějších aspektů, které jsou pro vznik dobrého alba třeba. K jeho vzniku opět nemalou měrou přispěl kytarista, producent a můj blízký přítel Sascha Paeth, který je jednou z nejdůležitějších částí projektu. Jeho cit pro nahrávání a profesionální nasazení je pro mě dodnes záhadou, neboť ve studiu dokáže vytvořit věci, o kterých já mohu jen snít. Dovolím si tvrdit, že kdyby nebylo jeho, tak žádné album Avantasie nezní tak dobře. Názor na album nechám každému posluchači. Já se snažil vytvořit to nejlepší, co jsem mohl a pokud to někdo ocení, tak budu šťastný.
Překvapil mě start desky, skladba “Creepshow” mi přijde jako typický song Edguy. Je tato skladba dárkem pro fanoušky tvé domovské kapely?
Nejsi první, kdo mi to říká, ale dárek pro fanoušky Edguy to skutečně není. Souhlasím s tím, že “Creepshow” zní jako typičtí Edguy, ale nesmíš zapomenout, že jsem to pořád já. Hudbu tvořím svobodně a můj skladatelský rozptyl prakticky není nijak omezen. Bylo mi od začátku jasné, že na tento singl budou reakce spíše smíšené, ale že se kvůli tomu na sociálních sítích strhne taková bouře, to jsem nečekal. Někteří lidé v tom hledají šílenou vědu a přitom mně jde jen o to, abych tvořil dobrou hudbu. “Creepshow” je hit s melodickým refrénem, který bude skvěle fungovat na koncertech, alespoň v to pevně věřím, a když už jsem song složil, tak by byla škoda, aby ležel někde ladem. Chtěl jsem, aby spatřil světlo světa. Pravdou je, že kdybychom byli s Edguy aktivní, tak by pravděpodobně na novém albu Avantasie nebyl.
Album je po hudební stránce opět velice rozmanité. Na druhou stranu chvílemi působí až roztříštěně, protože teoreticky každá skladba zní, jako kdyby byla od jiného interpreta. Je to záměr?
Samozřejmě. Nesnáším škatulkování a už vůbec nechci pociťovat nějaké limitování v rámci mé tvorby. Od dětství poslouchám obrovské množství hudby. V pondělí si pustím Magnum, Kiss, AC/DC nebo Def Leppard. V úterý si pustím Helloween, Judas Priest nebo Saxon. Ve středu si pustím Robbieho Williamse, ABBU nebo Queen. Miluji hudbu a je mi jedno, zda se jedná o heavy metal, hard rock, vážnou hudbu nebo popový mainstream. Kvalitní hudba je zkrátka kvalitní hudba, bez ohledu na to, kdo ji nahrál. Já jsem ovlivněn mnoha interprety a jsem za to rád, nechci být uzavřen v nějaké bublině, ze které nemohu ven. Hudbu tvořím více než třicet let a vzhledem k tomu, že jsem tam, kde jsem, tak si myslím, že je dobře, že jsem se do žádné bubliny nikdy nedostal. Chci ze sebe vydávat to nejlepší a kdybych se měl omezovat jen na určitý styl, tak bych brzy neměl co skládat. Za mě album roztříštěně nepůsobí, protože i přes změny tempa a nálad skladby tvoří stále jedna a ta samá skupina lidí. Díky tomu je to pořád Avantasia a je jedno, jakou skladbu zrovna posloucháš.
Na každém albu se nachází minimálně jedna epická skladba, která se pohybuje okolo deseti minut. Skládáš tyto skladby cíleně nebo je to zcela přirozený proces?
Většinou se jedná o zcela přirozený proces. Tentokrát to však bylo kupodivu jiné a je příhodné, že se na to ptáš. Titulní “Here be Dragons” měla stopáž původně jen okolo pěti minut. Od začátku jsem věděl, že ji musí nazpívat Geoff Tate (ex-Queensrÿche), ale delší kompozicí se stala až ve chvíli, kdy jsem k ní začal tvořit předehru a zároveň závěr. Kdyby se to nestalo, tak bych na tomto albu žádnou dlouhou skladbu neměl, což by bylo v rámci Avantasie asi poprvé. Nicméně si nevzpomínám, že bych dříve skládal delší skladbu vyloženě na sílu. Vždy ze mě vše vylezlo zcela přirozeně a nenuceně. Pouze s “Let the Storm Descent Upon You” bylo skládání jiné, neboť vznikala ze tří různých nahraných demoverzí. Říkal jsem si, že už tak bude na albu dost skladeb, tak jsem raději tři spojil v jednu. (smích)
Jaké skladby z nového alba patří mezi tvé osobní favority?
Za stěžejní skladby považuji “Here be Dragons”, “Bring On the Night” a “Everybody’s Here Until the End”. Nejen proto, že se mi skladby líbí, ale i proto, že mě s nimi pojí silné citové pouto. Ale abych byl zcela upřímný, tak jsem nadšený z každé skladby na desce. I proto bude většina z nich součástí playlistu turné, které již za pár dní odstartuje. Jsem si jist, že v živém provedení skladby dostanou ještě větší rozměr, a že naplno vynikne jejich síla a potenciál. Fanoušci se mají na co těšit, protože půjde o nejvýpravnější a největší show, jakou jsme kdy udělali.
Ve skladbě “Unleash the Kraken” zpíváš v některých momentech ve velmi vysokých polohách. Domníval jsem se, že jsi na tyto hlasové polohy již rezignoval. Chtěl ses pomyslně vrátit do raného období tvorby?
Vůbec ne. Již při psaní jsem věděl, že skladba bude mimořádně tvrdá, a že to bude návrat k deskám “Mandrake” nebo “Hellfire Club”. Přišlo to zcela přirozeně. Při vymýšlení vokálních linek jsem usoudil, že by si skladba zasloužila agresivnější vokály, tak jsem se do toho ve studiu opřel tzv. jako za starých časů. (smích) Na vysoké ječáky jsem však nikdy nerezignoval. Pokud se pozorně zaposloucháš, tak na každém albu je skladba, ve kterém zpívám ve vysokých polohách, protože miluji tu sílu a energii. Je ale pravda, že už se do toho nepouštím příliš často, neboť se chci zpěvem ještě minimálně dvacet let živit a nerad bych o něho přišel.
Na speciální edici alba je ke slyšení několik bonusových skladeb. Před lety jste byli v rámci projektu Avantasia i kapely Edguy činní ve vydávání EP s různými bonusovými skladbami. Je to tvé rozhodnutí nebo to žádá vydavatelská firma?
Před dvaceti lety bylo prakticky povinností vydávat před albem ochutnávky v podobě EP. Já měl to štěstí, že jsem s klukama v Edguy měl vždy nachystáno více skladeb, takže jsme našemu labelu vždy rádi vyšli vstříc. Vzpomínám zejména na vydání EP “King of Fools” k albu "Hellfire Club". Za boha jsme se nedokázali dohodnout, které skladby půjdou na album a které využijeme pouze jako bonusy, protože nám všechny přišly strašně dobré. Dodnes miluji “Holy Water” a s odstupem času mě mrzí, že není součástí desky, protože je skvělá a byla první oficiální ukázkou toho, kam budu hudebně směřovat v dalších letech. Díky rozkvětu internetu bylo již vydávání klasických EP zcela zbytečné a když nějaké skladby z natáčení zůstaly nevyužity, tak byly na alba přidána v rámci speciálních disků. Tak tomu je i v případě “Here by Dragons”. Mimo další nové skladby “Return to the Opera” jsou k dispozici také upravené verze několika skladeb a jako již tradičně je k dispozici celé album v instrumentální podobě. Osobně se mi tento přístup líbí už z toho důvodu, že má posluchač po poslechu alba další porci skladeb.
Na albu je opět řada hostujících zpěváků. Jako prvního musím zmínit Michaela Kiskeho (Helloween). Měl jsem obavu, zda bude součástí Avantasie i tentokrát, protože je velmi zaneprázdněn díky Helloween. Jak s ním probíhala spolupráce na albu?
Michael je můj přítel a neumím si představit žádné album Avantasie bez jeho účasti. Je jeden z nejdůležitějších prvků projektu a spolupráce s ním probíhala jako vždy báječně. Na turné s námi mu bohužel kvůli vytíženosti s Helloween nezbývá čas a já to zcela chápu. Nicméně jsme spolu v kontaktu a on se na každou další spolupráci v rámci Avantasie těší. Při posledním hovoru jsme probírali jeho účast na turné, ale v současné době s Helloween natáčí nové album a jsou uprostřed připrav na výroční turné ke čtyřiceti letům. Potvrdil mi však, že v budoucnu by se zase rád stal součástí našeho turné, takže pevně věřím, že si spolu zase někdy zazpíváme i živě. Těším se na to.
Na albu jsou znovu slyšet i Bob Catley či Ronnie Atkins, kteří jsou již také neodmyslitelnou součástí projektu. Jiná jména však kupodivu chybí (Eric Martin, Jorn Lande apod.). Chtěl jsi album osvěžit novými jmény nebo jsou za jejich absencí jiné důvody?
S Bobem spolupracuji již čtvrt století a přeji si, aby jeho hlas byl součástí každé mé desky. Nesmírně ho obdivuji nejen za to, jaký je to hudebník, ale především za to, jaký je člověk. V jeho věku mu to nejen stále báječně zpívá a má energie na rozdávání, ale navíc je to šiřitel dobré nálady, klidu a naděje. Pro mě je spolupráce s ním vždy radost, ale je třeba říct, že tentokrát to bylo jiné. Skladbu “Bring on the Night” jsem skládal nejen pro něho, ale také pro Tonyho Clarkina, kytaristu Magnum, který před rokem zemřel. Jeho smrt mě velmi zasáhla, protože byl pro mě jedním z největších hudebních vzorů. Nahrávání skladby pro nás bylo silně emotivní a myslím si, že je to na výsledku znát. Eric i Jorn jsou momentálně zaneprázdněni, takže jsem s jejich účastí tentokrát nepočítal, ale díky tomu jsou na albu nová jména, která by se tam jinak možná neobjevila. Rád spolupracuji s novými lidmi, kteří mají talent a mohou Avantasii opět posunout dál. Na další spolupráci s Ericem a Jornem se ale těším. Jsou to skvělí kluci.
Očekával jsem, že se na albu objeví nějaký vyložený tahák (dříve Alice Cooper či Klaus Meine), ale kupodivu tu žádné megahvězdné jméno není. Snažil ses navázat spolupráci s někým dalším nebo jsi šel vyloženě po lidech, kteří na albu hostují?
Pohrával jsem si s myšlenkou, že bychom zkusili kontaktovat Roba Halforda z Judas Priest. Jeho manažer nám však odpověděl, že to momentálně z časových důvodů nejde. Přál jsem si s ním zpívat v “Unleash the Kraken”, ale nakonec jsem si všechny pěvecké části nazpíval sám. Jiní zpěváci jsou pak nad mé finanční možnosti, takže tím pádem zatím nelze realizovat ani spolupráci s Paulem Stanleym (Kiss) nebo Brucem Dickinsonem (Iron Maiden). Na druhou stranu je třeba říct, že nehledám hudebníky jen proto, že mají slavné jméno. Vždy mi jde primárně o to, aby to byli skuteční mistři v oboru, a aby s nimi byla příjemná spolupráce. Mnohem raději budu mít na albu člověka, který sice nemá nejznámější jméno, ale který danou skladbu zazpívá tak, jak si přeji.
Musím se zeptat i na další jména, například Kai Hansen (Helloween, Gamma Ray), Henjo Richter (Gamma Ray, The Unity) či Markus Grosskopf (Helloween). Nenapadlo tě využít jejich služeb v některých písních z aktuální desky či je vzít jako hosty na připravované turné?
Vlastně ne. Každého z nich si nesmírně vážím, protože jsou to mistři svého oboru a všechny považuji za své vzory. Na druhou stranu musím přiznat, že jejich služeb tentokrát nebyly třeba. Navíc se domnívám, že by ani jeden z nich stejně neměl čas na turné. Jsou to velice vytížení hráči, kteří mají vlastní kapely, které jsou aktivní, a je mi jasné, že momentálně mají spoustu jiných priorit.
Doufal jsem, že jednou na albu Avantasie uslyším Andiho Derise (Helloween), Tima Kotipelta (Stratovarius), Joacima Canse (HammerFall), Yannise Papadopulose (Beast in Black) či Olafa Hayera (ex-Luca Turilli, ex-Dionysus…). Nenapadlo tě někdy některého z jmenovaných pozvat na natáčení?
Všichni jsou bezesporu naprostí profesionálové a výborní zpěváci, ale na druhou stranu je většina z nich vryta do tradičního heavy/power metalu, a alba Avantasie jsou výjimečná právě díky různorodosti. Snažím se spolupracovat se zpěváky z různých hudebních žánrů. Pokud napíšu speed metalovou píseň, tak v ní pokaždé slyším hlas Michaela Kiskeho, aniž by jí ještě stačil nazpívat. Není nutné přemýšlet nad jiným zpěvákem, protože pro mě je on tím hlasem, který chci na desce slyšet. Tím netvrdím, že se někdo z jmenovaných na nějaké příští desce neobjeví. Zatím pro to však nebyla příležitost. Možná o Yannisovi z Beast in Black jsem měl uvažovat, protože s ním by skladba “Unleash the Kraken” nabyla mnohem větších rozměrů a já se s ní nemusel tak trápit. (smích)
Kdyby sis mohl vybrat pět jakýchkoliv zpěváků, kteří by zpívali na další desce, kdo by to byl?
André Matos, Freddie Mercury, Ronnie James Dio, Meat Loaf a Elvis Presley.
Dlouhá léta fanoušci volají po koncertním albu Avantasie. Plánuje se v tomto ohledu něco konkrétního?
Kdyby záleželo na mně, tak živě album by vyšlo již dávno. Z logistických a finančních důvodů však nebylo možné album v odpovídající kvalitě zrealizovat. Náklady na vznik koncertního alba jsou obrovské a bývalá firma Nuclear Blast do toho bohužel nechtěla investovat, neboť by to pro ně byl prodělečný projekt. Prodeje fyzických nosičů jsou stále nižší, ale náklady na vznik desek jsou paradoxně mnohem vyšší. Je to složité a nedělá mi to radost, ale věřím, že s novým labelem (Napalm Records, pozn.aut.) se nějak domluvíme a třeba něco spácháme. Budete o tom případně všichni včas informováni na mých sociálních sítích a webových stránkách.
Brzy vás čeká koncertní turné. Můžeš k němu sdělit více informací?
Velice nerad bych řekl něco, co nechci. Ve stručnosti se bude jednat o největší show, jakou jsem kdy v rámci Avantasie podnikl. Samozřejmostí bude výpravná scéna, speciální efekty a řada významných hostů. Více v tuto chvíli nechci prozradit už proto, aby byli diváci překvapení. I když je mi jasné, že po prvním vystoupení bude vše vyzrazeno na Youtube. Je jasné, že kostrou každého koncertu budou skladby z nové desky, ale máme nachystáno několik velmi zajímavých překvapení, které fanouškům udělají radost. Strašně se těším, až lidem předvedeme vše, co jsme si pro ně nachystali. Do České republiky se těším obzvláště, protože máme u vás obrovskou základnu příznivců. První koncert se beznadějně vyprodal, a proto budeme v Praze hrát dvakrát. Moc se těšíme na to, až se se všemi zase uvidíme. Tímto chci předem fanouškům poděkovat a slibuji, že ze sebe vydáme maximum.
Během našeho posledního rozhovoru před třemi lety jsem se tě ptal na Edguy. Odpověděl jsi, že Edguy momentálně spí, ale že rozhodně nezanikli. Udály se nějaké změny? Mohou fanoušci očekávat novou desku, případně i koncertní turné?
Prakticky neexistuje rozhovor, kde by se mě tazatel nezeptal na Edguy. Já tomu rozumím a těší, že se na to lidé ptají, i přesto, že už jsme osm let neaktivní. Znovu opakuji, že s kluky jsme přátelé a kamarádi. Jsme stále v kontaktu a není mezi námi žádná nenávist, zášť či napětí. Jsem součástí kapely od jejího vzniku v roce 1992 a jsem nesmírně hrdý na to, co jsme společně dokázali. Na druhou stranu musím přiznat, že už jsem byl poslední roky tak unavený, že jsem nedokázal kapele dát energii, kterou potřebovala. Devadesát procent veškeré práce okolo jsem musel dělat já. Ať už se jednalo o skládání hudby, zařizování studia k natáčení, vyřizování rozhovorů, videoklipů, spoluprací s manažerem, prodeje merchandise atd. Od alba “Rocket Ride” v roce 2006 to byla práce prakticky na každý den v roce, což vyeskalovalo v neshody, díky kterým jsem si uvědomil, že už pro mě hraní v Edguy není o zábavě, ale spíše o regulérním zaměstnání, které ze mě vysává energii. Ve chvíli, kdy jsem se s Avantasií dostal na pozice, o kterých se mi dříve ani nesnilo, jsem zjistil, že už nemohu a ani nechci dávat Edguy to, co jsem dával roky předtím. Nyní mám okolo sebe lidi, se kterými se mi pracuje skvěle. Báječně si rozumíme a vše funguje tak, jak fungovat má. S kluky z Edguy jsme se již bavili o tom, že bychom mohli připravit speciální turné v rámci oslav k pětatřiceti letům od vzniku kapely, ale zatím nic není konkrétního na stole. Pochybuji však, že bychom v dohledné době šli do studia natáčet nové album.
V posledních letech jsi velmi aktivní na sociálních sítích. Bereš je jako prostředek k propagaci nebo je používáš spíše pro komunikaci? Co o nich soudíš?
Myslím si, že je používám stejně jako kdokoli jiný. Jako forma propagace je to skvělá věc a přiznám se, že strašně rád komunikuji s mými fanoušky v komentářích na Facebooku a Instagramu. Zpětná vazba na moji práci a jejich názory jsou pro mě nesmírně důležité a často z nich čerpám inspiraci do budoucna. Je to však obrovský žrout času a je fakt, že se občas při brouzdání zapomenu klidně i na několik hodin. Nepopírám však, že mě baví a rád je používám stejně jako třeba hudební platformu Spotify.
Existuje ve tvé profesi ještě něco, co bys chtěl dokázat nebo máš pocit, že jsi dosáhl všeho, co sis přál?
Kdyby ses mě zeptal před rokem 2000, tak by součet mých přání byl na celou knihu, ale když nad tím přemýšlím dnes, tak se mi drtivá většina hudebních přání splnila. Mé největší přání byla spolupráce s Michaelem Kiskem, protože to pro mě byl, je a bude jeden z nejlepších zpěváků, jaké jsem kdy slyšel. To, že s ním mohu zpívat vlastní skladby, a že ho mohu považovat za přítele, beru nejen jako splněné přání, ale také jako nesmírnou poctu. Přál jsem si, abych se jednou mohl živit tím, co mě baví a co mě naplňuje. To se mi splnilo. Přál jsem si vyjet na světové turné jako headliner a i to se mi mnohokrát splnilo. Přál jsem si natáčet alba svobodně a bez jakýchkoliv zásahů zvenčí. I to se mi splnilo. Mé současné přání je hlavně to, aby má hudba posluchače i nadále bavila.
|
