Půjdete-li po stopách italské horrorové party Deathless Legacy od prvního krůčku, musí vám jejich letošní krok, při kterém se posunuli o solidní kus vpřed, připadat z hlediska vývoje naprosto logický. Od tributního spolku krajanů Death SS se Deathless Legacy posunuli k vlastní muzice, a byť jejich rozkoukávání se s vlastní kůží na hudebním trhu nebylo úplně bez chyb a ztrát kytiček, dá se říct, že jsou natolik chytří, aby se z vlastních chyb poučili a dokázali najít způsob, kterak z vlastních zdrojů vykřesávat vždy o ždibec víc. Přišli i na to, že se vyplatí nespěchat a nechat nápady trochu uzrát, takže ustoupili od raketového tempa z druhé poloviny minulé desetiletky. Bylo to potřeba, protože při tvorbě dosavadního vrcholu v podobě koncepčního alba to chtělo nespěchat, pohrát si s detaily a dotáhnout vše do funkčního celku.
Povedlo se. Příběh démona Malchruma, kterého Lucifer pošťouchne k tomu, aby svedl kněze na cestu hříchu a přivedl jej do věčného zatracení, využívá všechna pozitiva, na kterých mohli Deathless Legacy dosud stavět – na svém místě je zpěvačka Steva Deathless, která kromě svůdně ďábelské image vládne i smyslně zabarveným vokálem a smyslem pro teatrálnost, zvuk horrorově laděných kláves docela intenzivně buduje osobitost kapely, a kapela využívá i dostatek melodií, které poměrně snadno zalezou do hlavy a jsou natolik zajímavé, aby se z ní nevykouřily hned po poslechu. Ne, že by na předchozích deskách scházela atmosféra, i s tou Deathless Legacy uměli solidně zacházet v minulosti, tentokrát je však natolik funkční a podmanivá, že se stává jedním ze zásadních lákadel, které kapela nabízí. Její síla narůstá i proto, že se Deathless Legacy nebojí razantně měnit výraz a náladu skladeb, takže nenechají posluchače ukolébat jednotvárností a vytrvale stejnou příchutí.
Když v duchu opulentnosti s příchutí Powerwolf otevřou Deathless Legacy album s titulní „Damnatio Aeterna“, možná si řeknete, že je to přesně parketa, na které byste Stevinu partu čekali, ale pokud má být lehce teatrální a nabobtnalá poloha hlavním nositelem děje, hrozí, že se arzenál kapely rychle vyčerpá. Ale už z následné „Miserere“ se začne chytlavost velmi důvtipně proplétat s napětím a Steva nepotřebuje žádné zásadní hlasové eskapády, aby zněla přitažlivě, jedovatě i tajemně. Co teprve když v „Get On Your Knees“ Deathless Legacy sklouznou k barovému blues, opřeným o příjemně nabroušený riff. A to ještě pořád mají v zásobě nejsilnější kousky – dramatické piáno otevře cestu pro až blackově ubzučenou kytaru ve strhující „Oblivion“ s výbornou melodií a následná „Spiritus Sanctus Diabolicus“ s výhružným a až hypnotickým nápěvem jsou skvělým příkladem toho, proč bývá kapela spojována s horrorovou tématiku a strachem – v ideálním prostředí vás spolehlivě (byť trochu roztomile) zamrazí v zádech. A co je důležité, byť se po téhle vypjaté pasáži atmosféra malinko rozplyne a poleví, nejde o natolik zásadní pokles, aby album ztratilo drive (byť pomalá „Sanctified“ je jako z jiné planety) a doposlouchat jej až do napínavého finále v důrazné skladbě „Gehennae“ znamená (obzvlášť, když se rádi bojíte) velmi příjemně strávený čas. Možná může pronikání do alba trvat trochu déle, než na předchozích deskách, ale závěr je jednoznačný – Deathless Legacy vydali svou dosud nejlepší nahrávku.
|
