Vesmír je nekonečný (nejspíš) a plný nástrah. Zatím nevíme, zda jsme jedinou živou planetou a pokud jsou i další, pak netušíme, zda vědí o nás. Jestli existují vyspělé cizí civilizace, navštíví nás? Nebo to již dělají a jen se to tají? Tyto otázky zůstaly neobjasněny i po koncertě Blood Incantation v pražském Paláci Akropolis, ačkoliv bychom klidně mohli hovořit o blízkém setkání třetího druhu.
Klub byl již od začátku více než solidně zaplněn, až se zdálo, že k vyprodání muselo chybět jen pár lístků. Roli předkapely plnili japonští Minami Deutsch. Skupina měla prostor zhruba čtyřicet minut a za tu dobu stihla }pokud se nepletu] čtyři nebo pět songů. Žánrově bychom se mohli bavit o krautrocku či psychedelickém rocku. Když Minami Deutsch hráli, měli jste pocit, že jste se vrátili někam na počátek sedmdesátých let. Kapela tak p;sobila i svým vzezřením. Každý song disponoval zajímavými kytarovými motivy, které se ale velmi dlouho opakovaly. Vždy však skladby postupně dobře gradovaly. Bohužel opakování scénáře zábavnost dost sráželo dolů. Sem tam zazněl zpěv (velmi skromný), ale většinou Minami Deutsch působili takřka jako velmi schopné instrumentální těleso. Především musím vyzdvihnout bubeníka, který hrál naprosto bravurně. Kdo má rád experimentální hudbu, jež se hrála před padesáti lety, bude s Minami Deutsch jako doma.
Nebylo to špatné vystoupení. Otázkou je, jak dobře sedělo k hlavní kapele večera. Částečně ano, protože i Blood Incantation rádi sklouzávají k psychedelii. Ale u nich hraje velkou roli i brutální death metal. Američané sklidili velký úspěch s novou deskou „Absolute Elsewhere“ a tak se nezdráhali ji v Paláci Akropolis zahrát celou. Album je směsí tvrdých, nekompromisních death metalových výjezdů, kapela do vás hrne blast beaty, drsné riffy a také atmosféru, která perfektně koresponduje s tématikou mimozemšťanénů a vesmíru. Nechyběly uklidňující pasáže, v nichž kapela směle vykročila směrem k psychedelickému či progresivnímu rocku. Vlivy Pink Floyd Byly více než patrné, a potěšilo, že zpěvák krom hlubokého growlu disponuje i velmi příjemným čistým zpěvem. Publikum bylo s výkonem kapely velmi spokojeno, někteří se pokoušeli i o moshpitování, ale tohle nebyl typ koncertu, který by byl podobným aktivitám nakloněný. Hudba Blood Incantation je vysoce hráčsky náročná a musím smeknout před dovednostmi každého člena kapely. Protože jde o komplexní muziku, bylo náročné ji nazvučit, nicméně na balkóně, kde jsem stál, mi zvuk přišel velmi solidní. Bylo slyšet zpěv, všechny nástroje a kytarová sóla rovněž. Především v nejbrutálnějších death metalových pasážích zvuk občas ujížděl a působil až nepříjemně (jen některé momenty). Nebylo to úplně ideální, ale rovněž se nedá hovořit o tom, že by tím byl koncert nějak pokažený.
Kapela měla hezky udělanou stage, které dominovaly dva velké obelisky, odkazující na obal nové desky, a také bohatý světelný park. Světla byla tak šikovně naprogramována, že perfektně ladila s tím, co se zrovna hrálo. Někdy jste měli pocit, že vážně přistává vesmírná loď. Skupina toho moc nenamluvila, ale působila sympaticky. Po přehrání alba „Absolute Elsewhere“ následovalo ještě „Inner Paths“ z minulé desky a starší kousek „Obliquity Of The Ecliptic“. Po hodině a deseti minutách bylo hotovo.
Blood Incantation předvedli skvělou show a dokázali svou komplikovanou hudbu předvést naživo velmi zábavně a s velkým přehledem. Skoro člověk mohl pojmout podezření, zda chlapi na pódiu vůbec pochází ze Země a nejsou těmi, o kterých hrají.
Setlist:The Stargate [Tablet I], The Stargate [Tablet II], The Stargate [Tablet III], The Message [Tablet I], The Message [Tablet II], The Message [Tablet III], Inner Paths (to Outer Space), Obliquity of the Ecliptic
|
