Fakt, že bubeník Garbage Butch Vig je podepsán jako producent pod slavnou nirvanovskou legendou „Nevermind“ pro Garbage neznamená už zhola nic. Přestože si na něho frontman komerčně protřelých Foo Fighters Dave Grohl sem tam vzpomene a pozve jej k pohostinské účast, Vig už takovou hudbu dávno nehraje, ani neprodukuje. Garbage se od devadesátých let proměnili v takřka jinou kapelu, která si ve svém středu stále hýčká atraktivní Shirley Manson a nevyměnila ani obsazení u strunných nástrojů, ale hudba, kterou produkuje, doznala proměny docela zásadní. Zapomeňte na grunge či alternativní rock, to už dnes není cesta, kterou parta z Wisconsinu jde. Od vydání debutové bezejmenné desky, která jí zaručila globální úspěch, uběhlo třicet let a hity „Supervixen“ nebo „Queer“ jsou pro Garbage přežité více než cokoliv jiné.

Když vedle sebe postavíte debutovou desku a novinku „Let All That We Imagine Be The Light“, slyšíte třicetiletou propast naprosto markantně. Změna nepřišla naráz, ale prohlubovala se postupem času. Garbage se mnohem více spoléhají na elektronický základ skladeb, který čím dál více vytlačuje kytarové riffy a někdejší duch doznívajícího grunge nahrazuje temnota, spíše synthpopová, lehce gotická a industriální. To nezaručuje, že kapela pokračuje v hitové jízdě dávných let, protože nejvěhlasnější kousky „Stupid Girl“ a „Push It“ patřily do zcela jiné doby. Dnes si je může posluchač poslechnout stále s chutí, ale velkou roli hraje nostalgie, protože je jen málo hudebních stylů, které dokázaly zestárnout jako grunge. Garbage měli štěstí, že byli vždycky více rozmanití a neomezovali se pouze na cobainovskou bezvýchodnost a šílenství.

Ve chvíli, kdy Shirley působivým stylem vysloví úvodní frázi nové desky „if you`re ready for love“, je jasné, že se bude hrát vysoká hra. Garbage jsou natolik podmaniví, že si dokáží pohrávat jak s nostalgickou notou, tak i depešáckou temnotou a znít přitom docela moderně, jako kdyby devadesátá léta nezažili. Připomene je „Chinese Fire Horse“, ale následující „Hold“ je temným tanečním kusem, který se starou tvorbou spojuje jemnější mezihra, v níž místo kláves přeberou hlavní slovo kytary. Ještě hypnotičtějším kusem je „Have We Met (The Void)“, ve které se nepokrytě sahá k inspirací do světa Nine Inch Nails, a jež je s mnohem přístupnější „Sisyphus“ pravděpodobně vrcholem kolekce a definicí, kudy se Garbage vydali.

V druhé polovině se „Let All That We Imagine Be The Light“ stává více introvertní věci, uzavřenou do sebe a mnohem méně přístupnou. Je to jasně slyšet v temných kompozicích „Radical“ a „Love To Give“, v nichž rezonují spíše spodní proudy, vyvolávající dramatické pnutí a hitová ctižádostivost je potlačena na minimum. „Get Out My Face AKA Bad Kitty“ působí jako slunečný ostrov uprostřed temnoty, jako oáza ve vyprahlé poušti. Kapela dokazuje, že schopnost napsat hit devadesátkového střihu ještě má, ale ta je v tomto případě spíše úlitbou starým fanouškům. „R U Happy Now“ je dusivější, elektroničtější záležitost, důležitá je její živelnost, na rozdíl od závěrečné éterické „The Day That I Met God“, jež je jakousi osobní výpovědí Shirley. Ta se do skladby pokládá strhujícím dojmem a dílo uzavírá skoro až v epickém stylu.

I když platinový komerční úspěch se Garbage už vyhýbá, kvalita jejich alb sestupnou tendenci nejeví, alespoň ne markantní. Úroveň fanoušky velebené minulé desky „No Gods No Masters“ je dosažena, ačkoliv kapela vykazuje ještě méně hitových ambicí než před čtyřmi lety. To však žádná vada na kráse není.

www.garbage.com

YouTube ukázka - There`s No Future In Optimism

Seznam skladeb:
1. There`s No Future In Optimism
2. Chinese Fire Horse
3. Hold
4. Have We Met (The Void)
5. Sisyphus
6. Radical
7. Love To Give
8. Get Out My Face AKA Bad Kitty
9. R U Happy Now
10. The Day That I Met God

Sestava:
Shirley Manson - zpěv
Duke Erikson - kytara, baskytara, klávesy
Steve Marker - kytara, klávesy
Butch Vig - bicí


Rok vydání: 2025
Čas: 45:16
Label: BMG
Země: USA
Žánr: synth pop/electronic rock/alternative rock

Diskografie:
1995 - Garbage
1998 - Version 2.0
2001 - Beautiful Garbage
2005 - Bleed Like Me
2012 - Not Your Kind Of People
2016 - Strange Little Brids
2021 - No Gods No Masters
2025 - Let All That We Imagine Be The Light

Související články

Foto: archiv kapely