Úspěch „Bat Out Of Hell II: Back Into Hell“ byl natolik drtivý, že se Meat Loaf znovu začal objevovat i v teenagerských časopisech a rázem byl považován za jednu z největších hvězd rockové hudby té doby. Vyhrával prestižní ankety a spolu s Aerosmith, vyhřívajících se na výsluní s albem „Get A Grip“, a Bon Jovi představoval ostrůvek naděje pro milovníky bombastického stadionového rocku v řádící alternativní bouři, neboť pro mladé kapely představoval Meat Loaf největšího nepřítele a symbol žánru, proti němuž grungeová revoluce bojovala. Všechno pro něj vypadalo tak ideálně, až si byl vědom toho, že takový stav nemůže trvat věčně. Měl takovou zkušenost už z konce sedmdesátých let, kdy po „Bat Out Of Hell“ představoval komerční propad alba „Dead Ringer“ obrovský neúspěch. Jenže co dál? Natočit hned „Bat Out Of Hell III“ by byla komerční sebevražda, pokračovat v duchu alb „Bad Attitude“ nebo „Blind Before I Stop“ také.

Problém byl v tom, že na „Bat Out Of Hell II“ se spolupráce s Jimem Steinmanem vyčerpala. Nedocházelo k takovým výjevům jako na konci sedmdesátých let, ale bylo nad slunce jasnější, že další album ze sebe v dohledné době Steinman nedostane. Management potřeboval kout železo, dokud bylo žhavé a dokud se Meat Loafovo jméno prodávalo. Nastoupila proto armáda jiných skladatelů, včetně Diane Warren a hned jak turné k „Bat Out Of Hell II“ dospělo do konce, začalo se znovu točit. Hlavní producent Ron Nevison měl v plánu udělat koncepční album, což nevyšlo, tím, že skladby nemají jednotného autora ani jednotící prvek, působí deska „Welcome To The Neighbourhood“ poněkud roztříštěným dojmem. To umocnilo i využití dvou starších Steinmanových věcí – „Original Sin“ od kapely Pandora`s Box a „Left In The Dark“ z jeho sólovky „Bad For Good“. Ne náhodou jsou tyhle skladby na albu jedny z nejlepších.

Ční nad nimi pouze titánská singlovka „I`d Lie For You (And That`s The Truth)“, kterou napsala Diane Warren a která se jako jediná vyrovná hitovkám z obou „Netopýrů“. Díky této stadionové hymně se „Welcome To The Neighbourhood“ dostala mezi širší množství lidí, protože v roce 1995 byla tím, co scéna po několika letech grungeového zmaru potřebovala. Diane Warren pro desku přispěla ještě další dvěma skladbami, ale „Not A Dry Eye In The House“ je příliš přeslazená a její melodie spíše připomínají vánoční skladbu, a „If This Is The Last Kiss (Let`s Make The Last All Night)“ je nevýrazná, že by se ani hitem stát nemohla. I když ji Meat Loaf pojal jako duet s Patti Russo, která dala svůj pěvecký vklad i „I`d Lie For You (And That`s The Truth)“, není ženský hlas velkým přínosem a kýženého výsledku skladba nedosahuje.

Z dalších autorů se s dobrou prací pochlubil Sammy Hagar (který byl rovněž platným v produkci alba), protože přinesl velmi slušnou skladbu „Amnesty Is Granted“, nepostrádající jemu vlastní rockový drajv. Za vcelku vydařené, ačkoliv nijak světoborné lze považovat úvodní „Where The Rubber Meets The Road“ a „Runnin` For The Red Light (I Gotta Life)“, v nichž autorský otisk nechala legendární producentská dvojice George Young – Harry Vanda, která kdysi vytvořila zvuk a styl AC/DC. Příliš se nevydařil závěr desky, z kantilénové „Martha“ odkapává cukrkandl a finální „Where Angels Sing“ se ztrácí v nabubřelosti, která postrádá Steinmanovu lehkost a muzikálové (až operní) manýry. Zcela otřesné jsou kabaretní vsuvky „45 Seconds Of Ecstasy“ a „Fiesta De Las Almas Perdidas“, naštěstí trvající pouze přes minutu, bez nichž by se deska dozajista obešla a byla by poslouchatelnější.

Zklamání fanoušků bylo velké, protože nový „Netopýr“ z pekla nevyletěl a i když „I`d Lie For You“ představovala velmi slušný hitparádový úspěch, nedalo se mluvit o takovém boomu jako před dvěma lety. Dobové kritiky „Welcome To The Neighbourhood“ vyčítaly přílišnou obyčejnost, což je však v případě Meata Loafa relativní pojem. Faktem je, že opulentní desetiminutové miniopery se zde nevyskytovaly a deska spíše sázela na přehlednější, kratší kompozice, které měly větší šanci stát se rádiovými hity. Bohužel došlo prakticky na to samé, jako na konci sedmdesátých let a prodej milionu kusů byl v porovnání s předchozím monolitem velmi studenou sprchou. Komerční úspěch však nejde ruku v ruce s kvalitou a tudíž nelze tvrdit, že by deska byla špatná. Jen není výjimečná jako její předchůdce.

Výsledek byl zklamáním i pro Meata Loafa, pro něhož představoval znovu návrat do situace jako před patnácti lety. S natáčením další desky nespěchal a do světa v roce 1998 pustil výběrové album „The Very Best Of Meat Loaf“ s třemi novými, či dříve neslyšenými skladbami, pod nimiž byl znovu podepsán Jim Steinman. Volání po pokračování „Bat Out Of Hell“ znovu nabralo na obrátkách.

FB MEAT LOAF

YouTube ukázka - Rock N`Roll Mercenaries

Seznam skladeb:
1. Where The Rubber Meets The Road
2. I`d Lie For You (And That`s The Truth)
3. Original Sin
4. 45 Seconds Of Ecstasy
5. Runnin` For The Red Light (I Gotta Life)
6. Fiesta de Las Almas Perdidas
7. Left In The Dark
8. Not A Dry Eye In The House
9. Amnesty Is Granted
10. If This Is The Last Kiss (Let`s Make It Last All Night)
11. Martha
12. Where Angels Sing

Sestava:
Meat Loaf - zpěv
Pat Thrall – kytara
Kasim Sulton – kytara
Steve Buslowe – baskytara
Mark Alexander – klávesy
John Miceli – bicí

Rok vydání: 1995
Čas: 58:48
Label: MCA/Virgin
Země: USA
Žánr: hard rock/pop rock

Diskografie:
1977 - Bat Out Of Hell
1981 - Dead Ringer
1983 - Midnight At The Lost And Found
1984 - Bad Attitude
1986 - Blind Before I Stop
1993 - Bat Out Of Hell II: Back Into Hell
1995 - Welcome To The Neighbourhood
2003 - Couldn`t Have Said It Better
2006 - Bat Out Of Hell III: The Monster Is Loose
2010 - Hang Cool Teddy Bear
2011 - Hell In A Handbasket
2016 - Braver Than We Are

Související články

Foto: archiv kapely