Říká se, že v jednoduchosti je síla. Přesto jsou tací, kteří to umí složitě a přesto poutavě. Něco takového platí i pro Between The Buried And Me, kteří i svým jménem tak trochu naznačují, že se nespokojí s něčím obyčejným. Jejich cesta prog metalovým světem trvá už více než čtvrt století a z mladých talentů jsou matadoři žánru v jeho extrémní podobě.

O „The Blue Nowhere“ kolovaly zvěsti, že půjde o nesmírně barevnou nahrávku, která by měla být i melodičtější než čtyři roky starý předchůdce „Colors II“. Deska je skutečně velmi pestrá a hýří všemožnými melodiemi. „Betweeni“ vás budou hudebně rozmazlovat sedmdesát minut a tuhle tučnou dávku hudby zvládnou během deset songů.

Už začátek je velmi hravý. „Things We Tell Ourselves In The Dark“ zní barvitě a dost pozitivně. Pohoda, trochu funky a uvolněnost. Vše se mění a Between The Buried And Me zcela přirozeně přejdou do metalových vod…a zase zpět. Baskytara si bere hlavní slovo a při poslechu máte chuť odjet k moři na prosluněnou pláž. S „God Terror“ vše potemní. Úvod naznačuje industriálnější zaměření skladby a následná kytarová palba ukáže, že tohle nebude měkčí album. Elektronika, zkreslený vokál v refrénu dodává kapele industrial metalové razítko. Je příjemné, že Between stále zkouší nové věci. V závěru atmosféru rozdupe další brutálně kytarový útok, zvuk je pořádně zhutněný a skladba drtí sluchovody.

První desetiminutová věc se jmenuje „Absent Thereafter“. Začíná svižně a kapela zní přesně tak, jak je zvykem. Nabízí mix žánrů, neustále změny, ale dominantní je spíš extrémní tvář Between The Buried And Me. U jiné kapely by asi pořádně překvapilo, že se tvrdá hudba zlomí až někam ke country, Song nabídne mnoho různorodosti, ale spíš jde o prvky, které jste už do skupiny slyšeli. Střed desky patří kratším položkám nebo spíše mezihrám, ve kterých se střídají nálady. Nechybí klidnější motivy („Pause“), které se střídají s energičtějšími („Door #3“) či poťouchlými („Mirador Uncoil“). Následují dva nejdelší opusy nahrávky. „Psychomanteum“ a „Slow Paranoia“ mají shodně lehce nad jedenáct minut a milovníci rozsáhlých kompozic v duchu Between The Buried And Me budou spokojeni. Ač jsou oba songy velmi povedené, nedosahují takové zapamatovatelnosti jako starší obdobně dlouhé písně kapely („White Walls“, „Swim To The Moon“, „Silent Flight Parliament“).

Největší esa si kapela přichystala na závěr desky. Je překvapující slyšet od bandy, která experimentuje se všemi možnými žánry, když nahraje obyčejnou písničku, rockovou baladu. Krásnou, lehkou jak jarní větřík, s klenutou melodií a parádně zazpívanou. „The Blue Nowhere“ je prostě dokonalost. Závěrečná „Beautifully Human“ je už opět metalová, ale do extrému se nevydá. Ač jsou to Between The Buried And Me každým coulem, tak má skladba feeling něčeho nového. Je skvělé, když kapela pokračuje v tom, co dělá už čtvrt století, ale přesto vždy přinese i něco, co zní čerstvě.

„The Blue Nowhere“ je skvělé album. Dobře vyvážené a zábavné. Between The Buried And Me se dál věnují svému stylu a občas si dovolí zkusit něco nového. Deska je o něco melodičtější a rozvernější než předchůdce, ale v zásadě kapela drží svou laťku ve stejné výšce.

www.betweentheburiedandme.com

YouTbe ukázka - Things We Tell Ourselves In The Dark

Seznam skladeb:
1. Things We Tell Ourselves in the Dark
2. God Terror
3. Absent Thereafter
4. Pause
5. Door #3
6. Mirador Uncoil
7. Psychomanteum
8. Slow Paranoia
9. The Blue Nowhere
10. Beautifully Human

Sestava:
Tommy Giles Rogers – zpěv, klávesy
Paul Waggoner – kytara a doprovodný zpěv
Dan Briggs – baskytara
Blake Richardson – bicí

Rok vydání: 2025
Čas: 1:11:00
Label: InsideOut Music
Země: USA
Žánr: Progresivní metal

Diskografie:
2002 - Between the Buried and Me
2003 - The Silent Circus
2005 - Alaska
2007 - Colors
2009 - The Great Misdirect
2012 - The Parallax II: Future Sequence
2015 - Coma Ecliptic
2018 - Automata I
2018 - Automata II
2021 - Colors II
2025 - The Blue Nowhere

Související články

Foto: archiv kapely