Letos uplynulo třicet let od chvíle, kdy Manegarm dostali skvělý nápad a původní (byť jen krátkodechý) název Antichrist změnili na současný. Jméno vlka ze severské legendy přece jen daleko lépe evokuje vikinské ságy a motivy, které hudbu Manegarm prostupují, a když ještě před natočením debutového alba „Nordstjärnans tidsålder“ v roce 1998 Manegarm do svého soundu zařadili housle a ženský zpěv, a tím, jak začali míchat chuťově vyrovnaný koktejl z blacku, folku a vikingského metalu, nadefinovali vlastní charakteristický výraz.

Téměř třicet let jeho kultivace se aktuálně odráží na jedenácté řadovce „Edsvuren“. Když se na začátku minulé dekády lehce otřásla sestava (odchod basisty a houslisty nahnal křiklouna Erika Grawsiöa od bicích k baskytaře, u bicích se usadil Jacob Hallegren a nebýt pozdějšího odchodu kytaristy Jonase Almquista, chystali by Manegard aktuálně oslavu patnácti let ve stejném složení), vytratila se z projevu kapely určitá lehkovážnost a stockholmští vikingové definitivně dospěli. A o tom je jejich aktuální novinka, o níž by se dalo celkem klišovitě prohlásit, že je jako ze života, někdy drsná, někdy křehká, někdy nemilosrdná, někdy romantická…, a od začátku do konce melodická, sebevědomě přesvědčivá a díky využité mateřštině velmi autentická.

Je na vás, jestli zhltnete tenhle pestrý koktejl nálad jako celek nebo z něj budete vybírat náladově odlišné jednohubky. Ti, kteří to mají rádi hrubě a nekompromisně, si pošmáknou na valivém a sympaticky houpavém úvodu se silným nápěvem „I skogsfruns famn“, do nějž frontman zapojil (opět) vlastní dceru a v němž housle pravidelně hostujícího Martina Björklunda chytají hodně jedovatý výraz, na útočné a přitom heroické „Lögrinns värn“, adrenalinovce „En blodvittneskrans“ s úvodním čistý zpěváčkováním jako z dílny Týr a se zdivočelou blackovou kytarou (ve které je možné hledat nejvíc reprezentativní a tudíž nejlepší položku desky), či na těžkopádné a masivní „Hör mitt kall“, romantičtější duše budou jásat nad hostovskou přítomností již osvědčené Ellinor Videfors, jejíž hlas se pojí s akustickým zvolněním a éterickým odlehčením jinak bojovné nálady Manegarm. Když se k ní v „Rodhins hav“ s čistým hlasem připojí Erik Grawsiö, máte k dispozici nejpůvabnější položku připraveného menu, když v „I runor ristades orden“ zpěvačka vsadí na melancholii, budete mít slzy na krajíčku, a když se v živé „Skild från hugen“ oba pěvci drží svých tradičních rolí, bude se vám nekompromisně do uší drát nejbarevnější položka. A když do posmutnělé titulní skladby se šamanským nádechem suverénní kapela přizve zpěvačku Liv Hope Lenard, jež dokonale podtrhne domorodou atmosféru, máte v ruce dalšího žolíka.

Syrová agrese, starobylá krása, fascinující mytologie a trio muzikantů (doplněných o řadu šikovných hostů), kteří vás spolehlivě přenesou do pohlcující atmosféry chladného severu. Tohle je pozvánka, kterou by byla škoda minout.

FB MANEGARM

YouTube ukázka - Hör mitt kall

Seznam skladeb:
1. I skogsfruns famn
2. Lögrinns värn
3. En blodvittneskrans
4. Rodhins hav
5. Till gudars följe
6. En nidings dåd
7. Hör mitt kall
8. I runor ristades orden
9. Skild från hugen
10. Likgökens fest
11. Edsvuren
12. Ofredsfylgjor

Sestava:
Erik Grawsiö – zpěv, baskytara, bicí
Markus Andé - kytara
Jacob Hallegren - bicí

Hosté:
Ellinor Videfors – zpěv (4,8,9)
Lea Grawsiö Lindström – zpěv (1)
Liv Hope Lenard – zpěv (11)
Tobias Rydsheim – kytara (2)
Janne Liljeqvist - flétna (8,11)
Martin Björklund - housle

Rok vydání: 2025
Čas: 50:48
Label: Napalm Records
Země: Švédsko

Diskografie:
1998 - Nordstjärnans tidsålder
2000 - Havets vargar
2003 - Dödsfärd
2005 - Vredens tid
2007 - Vargstenen
2009 - Nattväsen
2013 - Legions of the North
2015 - Månegarm
2019 - Fornaldarsagor
2022 - Ynglingaättens öde
2025 - Edsvuren

Foto: archiv kapely