Čtvrté album s názvem „Reckless“ vyšlo v den Bryanových pětadvacátých narozenin a lepší dárek si zpěvák nemohl nadělit. Nelze začít jinak, než suchou řečí čísel – album se umístilo na prvním místě žebříčku nejprodávanějších desek na území USA, v domovské Kanadě se na prvním místě žebříčku RPM Top 100 Albums drželo několik týdnů, v Austrálii si sáhlo na druhou příčku, v Británii na sedmou, v Německu na devatenáctou, a díky těmto výsledkům ( i díky tomu, že se jej prodalo přes dvanáct milionů kusů) se stalo jedním z nejúspěšnějších rockových alb osmdesátých let. Podobný úspěch potkal i jednotlivé singly, kterých Adams vypustil šest a všechny se umístily mezi patnácti nejprodávanějšími singly dle žebříčku Billboard Hot 100.
Kdo si „Reckless“ poslechne, snadno pochopí, že Bryana Adamse i Jima Vallance líbala při tvorbě desky múza jako o život a věřím tomu, že kdyby singlů vypuštěných do éteru bylo ještě víc, možná by se do první patnáctky už nevměstnaly, ale měly by jí na dohled. K charakteristice, kterou vypiloval Adams na minulé desce (dokonalá melodičnost, uvěřitelná romantika, nenápadně dokonalá gradace písní a v textech nevtíravá poetika všedního dne) přidejte ohromný čuch na přirozenou hitovost, snadnou zapamatovatelnost sloganů a čistý zvuk, v němž vynikne fakt, že Adams kromě charismatického hlasu má i talent být hudební hračička, který si ve skladbách elegantně pohrává s detaily, napětím i uvolněním.
Nepředpokládám, že by se v generaci padesátníků našel někdo, kdo by neznal největší Adamsovy pecky – v osmdesátkách se bez nich neobešly taneční zábavy, můžete je zaslechnout v rádiích a některé ze singlů z alba „Reckless“ jsou pevnou součástí Adamsova živého playlistu dodnes. Pozitivitou nabitý uvolněný otvírák „One Night Love Affair“ s jednoduchým melodickým motivem a podmanivým vokálem, s banální zápletkou o jedné noci plné lásky a s lehoučkým kytarovým malováním dokonale vtáhne do alba, geniální „Run To You“ s napínavým kytarovým motivem a poutavým aranžmá je dokonalou ukázkou toho, jakou mohou mít Adamsovy skladby rafinovanou sílu, aniž by bylo potřeba nějak tlačit na pilu. Tahle píseň odstartuje nejsilnější blok, jaký se kdy Adamsovi podařilo dát dohromady. Tvoří ho ještě následná křehoučká balada „Heaven“ s citlivým textem, ohromně zklidňující atmosférou a chuťovým ocáskem od Journey, rozmávaná hymna „Somebody“ s příběhem, jenž prožili všichni a se sloganem, který je slastné zakřičet si pod pódiem, a živá skákačka s lehce autobiografickým motivem „Summer of `69“, u něhož se snadno dokážete vcítit do kůže kluka, který se s kytarou vydal dobýt svět. Šestici singlů uzavírá nejkousavější věc alba, skladba „It`s Only Love“, aneb důsledek toho, když se na koncertě ve Vancouveru potkáte s Tinou Turnerem a slovo dá slovo...
Ze zbývající čtveřice lze klidně vsadit i na rock`n rollovou klasiku „Kids Wanna Rock“, či na vyřvávačku „Long Gone“ s foukací harmonikou, ale protože se v davu neztratí ani akční „Ain`t Gonna Cry“ a nejprůhlednější pop-rockovka „She`s Only Happy When She`s Dancin`“ lze celkem snadno konstatovat, že se Bryan Adams právě dostal na vrchol s albem, které nemá jediné slabé místo.
Byl bych s touto deskou spokojený, i kdyby neměla žádný komerční úspěch,“ konstatoval Bryan na adresu alba „Reckless“. Nedivím se. Někdy jsou cesty osudu nevyzpytatelné, takže být si předem jistý s tím, že deska bude trhák nelze, ale v tomhle případě to jinak dopadnout nemohlo.
|
