WARNING!!!
Tato recenze nemá s objektivním hodnocením pranic společného. Je prostým výplodem chorobně závislého mozku, který se konečně dočkal a popisuje víc než cokoliv jiného duševní stav, srovnatelný s duševním stavem Gluma, oňuchávajícího po letech svého znovunalezeného miláška…
Nad Tatrou sa blýska a tím, kdo divo bijú, jsou bratislavští Castaway. Kapela, která by zrovna v této době měla kutit svoje debutové album, předběžně nazvané „Over The Drowning Water“. A předpokládám, že po úvodním varování nikoho nepřekvapí mé konstatování, že pokud jejich prvotina bude alespoň na takové úrovni, jako předkrm v podobě dvouskladbového promomateriálu, je se vskutku na co těšit. Castaway totiž (téměř) dokonale podráždili mé chuťové pohárky, které ve svém skladišti chutí mám uložené na již lehce zaprášené polici s označením „nedotknutelné a jedinečné“. Pravda, toto dráždidlo jsem sice očekával z naprosto jiné světové strany, ale koneckonců, Země je kulatá, takže vydám-li se na východ, nakonec na tu Floridu taky dorazím…
Koho jiného by se slušelo zeptat na klasickou otázku „Co byste si s sebou vzali na pustý ostrov?“ než právě trosečníků (Castaway)? A vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby ke standardním odpovědím typu kytara, přítelkyně, pes a sirky zaznělo i „diskografii Savatage“. Nebo alespoň její podstatnou část, zahrnující období melodicko-agresivních orgií, kytarových ekvilibristik a vokálního čarování. Právě ze zmíněných ingrediencí namíchali Castaway svou ochutnávku a tak i přes můj počáteční povzdech při pohledu na obal, a zjištění, že mě čekají pouhé dvě skladby, si mnu ruce a drmolím „jen houšť, chlapci, jen houšť…“ v očekávání věcí příštích. To podstatné, co na mě z muziky našich východních sousedů zapůsobilo, je účelné zapracování pompéznosti, hudební dramatičnosti a tesklivých slz – typických to znaků Savatage – do vlastních emocí a hudebních nápadů.
„A Different Place“ je našlápnutá agresivní skladba, s typicky navolňovacími pasážemi, které dají vyniknout vokálům a kytarovým kreacím. Úvodní drsně nasekaný riff, zjemňující zvuk kláves, postupně zvyšující se naléhavost zpěvu a k naprosté dokonalosti chybí už jen doladit bombastičnost vícehlasých vokálů. Atmosféra hozená někam do postcrissovského období (Handful Of Rain) a posledních děl Sava (The Wake Of Magellan, Poets And Madmen).
„Sanity Embraces“ s povznášejícím úvodním vokálem přejde do klávesové symfonie s náladou z „Dead Winter Dead“. Dravost, energii a příslušnost k evropskému metalu dají Castaway k dobru v razantní speedopasáži, přirovnatelné k divočině Rage. A znovu ta rozevlátá suverenita kytarového sólování a dramatičnost vokálů. Konečně, textová náplň obou skladeb si o napjatou atmosféru koleduje (stále si myslíš, že má cenu zemřít pro svou zemi? tvůj život je víc než číslo, podléhající rozkazům, a kdo se nakonec pomodlí na tvém hrobě…“ – „A Different Place“). Někoho mi to připomíná… :-)
Pokud lze snad z výše napsaného usoudit, že Castaway jsou pouze kopírkou mých bezkonkurenčních oblíbenců, nenechte se mýlit. Castaway na „Promo 2006“ se drží vlastní cesty a do svého putování jen pustili dráždivou atmosféru a povznášející náladu Savatage. Olivova parta udržuje svět v napětí, kdy že se zase dají dohromady a střípky sava-nápadů, použité v nejrůznějších projektech jednotlivých členů mě sice snad nasytí, ale rozhodně neuspokojí. A to se Castaway bezesporu povedlo. A tak se začínám otřásat netrpělivostí a očekávané „Over The Drowning Water“ se pro mě stává jedním z nejžhavějších tipů letošního roku.
Nedávno jsem se tu kroutil, že dvouskladbové materiály pro zachování alespoň jakési objektivity prostě bodovat nebudu. Chytil jsem se do vlastní pasti. V případě Castaway si tedy uděluji výjimku z výjimky a s bodíky se vytasím (koneckonců, celková stopáž proma by vydala na tři klasické skladby :-) - nějak si to zdůvodnit musím!). Ten zbytek do maximálního hodnocení, který jsem si zatím nechal válet na stole, je pojistka, aby bylo co přihazovat.
|
