Hezky ten letošní rok začal. Act Of God mi totiž svým novinkovým albem ušetřili lámání si hlavy, který počin na konci sezóny označit jako domácí album roku a jejich „…časem zapomenutí…“ se stalo hodně žhavým kandidátem. Energické, svěže znějící, obtížně zařaditelné album, které svým obsahem popřelo titulní název, mi rotuje v přehrávači znovu a znovu a stále je co objevovat. Jestli jde o výtvor pozemšťanů z Liberce a nebo se na jeho vzniku podílela i vyšší moc (Act Of God) se možná dozvíte z následujícího povídání s kytaristou Tomášem Ráčkem, klávesákem Edou Smolou a zpěvákem a kytaristou Martinem Hrachovcem.
Tradiční otázka na úvod. Kam až sahá historie Act Of God a co považuješ za nejvýznamnější momenty v dějinách kapely ? Jak přišla kapela ke svému jménu, že by zásah vyšší moci?
Tomáš : Kapela Act Of God vznikla roku 2001, o třech členech Tomáš Ráček (kytara), Jakub Grunt (basa), Martin Hrachovec (kytara, zpěv). Po pár měsících se k nám přidal Martin Kocian (bicí) a Eduard Smola (klávesy). Loňský rok k nám přibyla Anna Buriánová (zpěv). Nejvýznamnější momenty řadím k vyhrání tří soutěží kapel, zúčastnění se na festivalech a konečně nahrání alba „Časem zapomenutí“. Jméno kapely vymyslel Jindřich Ráček po delším hledání v anglicko – českém slovníku :-).
Můžeš představit současné členy kapely? Čemu se členové Act of God věnují mimo hudební svět, pokud jim zbývá nějaký čas?
Tomáš: Anna Buriánová – zpěv, Martin Hrachovec – zpěv, kytara, Tomáš Ráček – kytara, Jakub Grunt – basa, Eduard Smola – klávesy, Martin Kocian – bicí
Pokud budu mluvit za sebe, tak se momentálně věnuji práci a hledání bydlení. To zabírá bohužel spoustu času. Jinak hudba je můj velký koníček.
Eda : KB…….no comment :-)
Martin : Hudba je pro mě hodně důležitá, protože v ní dokážu vyjádřit veškeré nálady a pocity co v danou chvíli prožívám. Ale teď po nahrání aktuálního alba se snažím spíš dokončit školu.
Kdo se podílí na tvorbě Vašich skladeb?
Tomáš: Zejména Martin Hrachovec, jinak i Eduard Smola a já.
Pojďme k Vašemu aktuálnímu albu. První, co mě velice příjemně šokovalo, je super zvuk, kde album vzniklo a co jste prováděli tak speciálního, že to dopadlo tak skvěle?
Tomáš: Album vzniklo kupodivu v naší zkušebně. K dobrému zvuku přispěli kvalitní hardware, software a dobrá nálada :-).
Marně jsem se pokoušel album „…časem zapomenutí…“ napasovat do nějaké škatulky. Jak Ty sám bys charakterizoval Vaší hudbu?
Tomáš: Vždy, když se mě někdo zeptá, odpovím mu „Melodický metal“.
Můžete říct pár slov k jednotlivým skladbám? Jak je vnímáš s odstupem času, co považujete za nejzdařilejší kousek a co byste dnes (pokud vůbec něco) na nich změnili?
Tomáš: Naše skladby se opírají o melodickou linku, ale zároveň je vyplňují hutné nástupy kytar a technické změny v rytmech. S odstupem času se každá skladba „oposlouchá“, takže přestane být tak líbivá než ze začátku, takže těžko říct. Jako nejzdařilejší kousek považuji právě celé album „Časem Zapomenutí“. Skladby bych neměnil, když se mi něco nezdá, tak radši uděláme skladbu novou :-).
Eda: 1,2,5,9,10…vždy když nějakou zrovna tvoříme, tak si myslíme, že je nejlepší…:-)
Ve Vašich textech se objevuje všudypřítomná tajemná kombinace melancholie a naděje. Čím se při tvorbě textů necháváš ovlivnit, jaká témata tě oslovují?
Martin: Vždycky se snažím při psaní textů úplně vypnout mozek a nechat jen plynout emoce a myšlenky. Oslovuje mě celá řada témat, když to přeženu, tak například od současných rozmarů počasí až po globální oteplování:-) Důležité ale pro mě je, jaká nálada z toho všeho vyplyne a jak hluboce se mě to dotýká či ne. Řada textů na současném albu vznikla z hodně pesimistických až depresivních nálad a stavů, ale jak říkáš, je tam vždycky aspoň malá část naděje, která z toho všeho vede ven. Myslím, že pokud si člověk uvědomí, že přes všechny strasti a starosti života existuje nějaká, aspoň malá cesta ven, dokáže se odrazit i z toho nejhlubšího životního dna.
Zůstanete i nadále u hodně povedených textů v češtině nebo mají Act Of God i zahraniční ambice? Kde vidíte svoje místo v rámci domácí, případně zahraniční scény?
Tomáš: Samozřejmě zahraničí je obrovské lákadlo, bohužel zatím nebyli vhodné příležitosti. Jinak své místo vidíme určitě v tuzemsku. A texty? Protože to jinak neumíme, zůstaneme u té češtiny. :-)
Eda: …asi stále česky………uvidí se na vokalistech. A naše místo je v českém pop - undergroundu :-)
V čem vidíte oproti prvnímu albu největší posun a změny ve Vaší tvorbě? Jakým směrem se budou Act Of God ubírat dál? Budou další počiny Act Of God nadále tak barevné, jako „…časem zapomenutí…“, nebo některá z poloh bude převažovat?
Tomáš: Určitě v tom, že jsme se mezi sebou hudebně našli. První album bylo dost nezralé a možná i uspěchané. Dále bychom se měli ubírat stále po stejné cestičce, jediné co bude potřeba, je ještě trošku zapracovat na zpěvech. Trochu je propracovat.
Martin: Oproti prvnímu albu vidím hlavně posun v tom, že jsme se trochu naučili hrát:-). První deska byla skutečně „lopaťácká“ záležitost od první vteřiny po tu poslední. Nové album je víc klávesové a je položené hodně na zpěvu Anny. Změnu stylu cíleně nechystáme, uvidíme co z toho nakonec vyleze :-)
Eda: Hoooodně velké změny hlavně ve zvuku a taky v propracovanosti jednotlivých skladeb.
Další směry nemáme v hlavě…uvidíme…… máme zpoždění … nezastavujem :-)
Co Vaše koncertní aktivity? Jak často Act Of God vystupují, kde a s kým? Je nějaké oblíbené místo, kam se Act Of God rádi a pravidelně vrací?
Tomáš: Když není zrovna nějaká jarní únava, tak dvakrát až třikrát do měsíce. Hráli jsme se spoustou kapel, ale takové bratrské jsou např. Rain, Proximity, Black Pearl, Silverstone a další. Nejraději se s kapelou vracím do Libereckého K.Ú.D., kde nás lidi už trošku znají a bývá tam výborná „atmosféra“.
Co vás nejvíc ovlivnilo v minulosti, co členové Act Of God rádi a aktuálně poslouchají? S kým byste si rádi zahráli na jednom pódiu?
Tomáš: Tak mě v minulosti dost ovlivnila hard-rocková scéna, tím si musí asi každý muzikant tohoto ražení projít. V současné době poslouchám Nightwish, Within Temptation, Fear Factory, Soilwork atd. Rád si ale také poslechnu Steva Vaie a Joe Satrianiho. Velice rád bych někdy budoucnu chtěl dělat předskokana nějaké zahraniční legendární kapely.
Eda: Ovlivnili mě hlavně 70. léta (Deep Purple, Uriah Heep, Yes, T.Rex) a dnes si rád poslechnu Cradle Of Filth a Dimmu Borgir.
Martin: V minulosti mě nejvíc ovlivnili Judas Priest, Running Wild, Accept a tak podobně. Samozřejmě těch vlivů je spousta, jmenovat všechno je nesmysl, ale významnou roli tu hraje klasika, a když bych to měl nějak shrnout, tak snad od Depeche Mode po Cannibal Corpse :-)
Jak obtížná je cesta relativně začínající kapely na svět? Pokud můžete hodnotit, myslíte že zahraniční metalové skupiny mají v něčem snadnější cestu než u nás? Co by u nás metalové hudbě v tomto ohledu pomohlo a jak vnímáte současný stav naší hudební scény?
Tomáš: Abych řekl pravdu, tak když to chce člověk dělat vážně, je to dost o penězích. To je možná i ta cesta v zahraničí, která je příznivější. Také si myslím že je tam pro začínající kapely více podpory jak posluchačské, tak i mediální. U nás by hlavně pomohlo více mediální podpory, neodsouvat to někam do kouta pro určitou skupinu lidí, spíše naopak. Například když posluchač v rádiu uslyší skladbu tohoto žánru a zalíbí se mu, už se bude pídit po tom, kdo to hraje. A není nic hezčího, než slyšet svoji oblíbenou skladbu naživo. Jinak současný hudební stav vnímám hodně rozškatulkovaný.
Eda: Cesta na světlo všech českých metalových kapel je těžká ….lidi jsou zblblí reklamou, komerčními rádii a TV !!!
Co byste označili za největší překvapení (ať už v pozitivním nebo negativním smyslu), co vás ve spojitosti s hudbou potkalo?
Tomáš: Určitě ten pocit radosti, když jsme s kapelou na pódiu, hrajeme a vidíme, že to lidi baví a jsou spokojený. To je asi ta nejhezčí věc. A také, že se seznámíme s kvalitními muzikanty. Například jsem před čtrnácti dny podal ruku panu Urbanovi s kapely Arakain. :-)
Eda: Není moc času na osobní život…
Tradičně jsme začali, tradičně i skončeme. Máte ještě něco na srdci, o čem jsme se spolu nebavili a co byste ještě rádi čtenářům sdělili?
Tomáš: Ať jsou stále věrný této muzice a podporují českou scénu. Hudba je strašně krásná když se umí poslouchat.
Eda: I Wanna Rock……!!! :-)
Martin: Rád bych poděkoval všem, co podporují českou rockovou scénu, tím že chodí na koncerty a že zůstali věrni živý muzice. Myslím že česká rocková scéna si to zaslouží.
Díky za rozhovor, přeju hodně štěstí a doufám, že budu nejen já, ale i všichni, kteří tyhle řádky čtou, mít příležitost zažít Vaše čarování s energií na nějakém z koncertů.
Martin: Taky moc děkujeme! :-)
|
