Skoro to až vypadá, že se v roce 2004 všechny tuzemské podzemní spolky najednou rozhodly, že vypustí na denní světlo nějakou tu reedici… Speciálně v případě tohoto brilantního kotoučku od neméně brilantního seskupení, jež se zove Ador Dorath, to ale bylo třeba jako sůl. S odstupem mi přijde naprosto neskutečné, jak se takřka bez jakékoliv promotion rozptýlila zpráva o věhlasu tohoto tělesa po celé republice i přesto, že úhrnný počet černočerných nosičů vydaných tehdy samonákladem nebyl rozhodně velký. Kvalita se prostě zas jednou prosadila sama. Mnoho lidí žel bědovalo, že se po malém množství kousků doslova zaprášilo – to teď kvantitativně koriguje tato Shindyho emise, takže si výlisků můžete objednat domů třeba pět pro každého člena rodiny. Když jsem před dvěma roky slyšel Ador Dorath poprvé, takřka se mi ani nechtělo věřit, že se může jednat o českou kapelu, neboť kvalita muzicírování byla a je vskutku exportní. Tak neotřelé podání dovedně prokomponovaného mixu extrémně metalových odnoží, kdy se ladně a nenásilně prolínají signifikantní prvky blacku, deathu atd. s mocným náladotvorným feelingem, u nás ještě teď jen těžko přetěžko hledá rovnocenného soupeře. Líbí se mi, že i přes všechnu atmosféričnost je to, řečeno „na hulváta“, pořádný mazec. Ačkoliv je dnes ženský zpěv značně zprofanovanou záležitostí a spoustu spolků sráží k průměrnosti, deska není ani v nejmenším zatížena klišovitostí a dynamicky pádí vpřed. Často mi dívčí zpěv v takové hudbě připadá kýčovitý, Lenčiny pěvecké linky ale nejednou ještě zvětšují hitový tlak songů, který je sám o sobě enormní.
Od prvního výkřiku „Ubique Daemon“, který představuje vlajkovou loď mysteriózní agrese, je evidentní, že se setkáváme tváří v tvář s nesmírně invenčním tělesem. Málokdy se povede nacpat tolik chytlavých motivů, pestrých vokálních valů (Ivoš Doseděl za mikrofonem skutečně řádí) a rytmických kudrlinek na jedno CD. Jedinou decentní (ba mikroskopickou) pihou na kráse budiž introdukční dvojka „Arcana Artis“. Ta je vedena snahou o evokování temné, chmurné atmosféry - to se sice daří, bohužel však nutno jedním dechem dodat, že lze takto pojatých overtur slyšet desítky… Navíc „Arcana Artis“ mohla být zařazena až dále v průběhu desky (po úvodním sypci je ono odlehcení spíš trošku brzdou). Na druhou stranu ale solidně přihřívá polívčičku následující „Metamorphoses“ a možná je má výtka jen otázkou osobního vkusu. Abych tu nemrhal místem - řešit songy track by track je zbytečné jak dovážet nanuky na Sibiř. Výborný zvuk, nasazení, gradace. Všechny potřebné atributy kvality vykazují v míře nijak neztenčené všechny kompozice, které byly dotaženy do maximálně vybroušené podoby (nepočítám poslední nepojmenovanou samplovou úchylku). Ještě bych se možná přeci jen zmínil o šesté pecce „Adon Nin Edeleth Ador Dorath“, která nemá text v angličtině, nýbrž je zazpívána v originálním kapelním jazyce, jehož smysl chápou patrně jen členové Adoru. K reedicím patří téměř neodmyslitelně nějaké ty bonusy - jako přídavek je ke kompletu přilisována datová stopa s cca desetiminutovým videem, které představuje Ador Dorath v živé podobě. Zvuk i obrazová kvalita ujde, avšak když jsem měl možnost vidět band živě na vlastní oči, přišlo mi pódiové ztvárnění repertoáru trošku statické. Ale vem to čert...
Otázku bodování jsem měl vyřešenou, ještě než jsem stiskl na klávesnici první písmenko tohoto recenzního pamfletu. Pokud „Adon Nin Edeleth Ador Dorath“ nenáleží čestné absolutní hodnocení, tak už pak nevím, která z českých kapelek by si ho zasloužila více. Nezbývá než jen uznale smeknout klobouček i s parukou a zahlásit cosi o zlatých českých ručičkách.
|
