 Australští maniakální nadšenci do patologie a průmyslově-militaristické kybernetiky se po dvouletém timeoutu vrátili s druhým albem „Dissimulate“ a číše brutality jest naplněna až po okraj. Už debutový bezejmenný kotouč se dočkal v undergroundových kruzích velmi pozitivní odezvy (pro mě osobně byl tehdy doslova zjevením) a nový počin byl očekáván s velkými nadějemi. Ty kapela rozhodně nezklamala, ba naopak.
Nezaměnitelný lehce industriální zvuk The Berzerker zůstal, zaplať Satan, v mrazivé dokonalosti zachován. Okamžitým poznávacím znamením Australanů je nadzvukově rychlý bubeník - před loňským zrušeným koncertem v Praze byl na plakátech prezentován coby nejrychlejší bicman na světě, ale podobné propagační hlášky je vždy třeba brát trochu s rezervou. Faktem je, že jeho sypačky nelze popsat jinak než jako nadzvukové, jeho hra není o brilantní technice, ale o maximální možné devastaci bicí soupravy (viz. telefonický rozhovor: A: „Jedeš do tý Prahy?“ B: „Nemám rád kapely s automatickejma bicíma.“ A: „To není automat.“ B: „A sakra.“). Díky tomu, že The Berzerker hrají v mrtvolných maskách, je přirovnává pravděpodobně méně informovaný zahraniční (převážně americký) metalový tisk ke Slipknot, což je naprostý blábol. Upřímnou soustrast fandovi Slipknot, který by si snad tuto kapelu na základě oněch tvrzení sehnal, protože by dostal více než jistě během poslechu akutní mozkovou mrtvici.
„Death reveals to man what he really is.“
(„Death Reveals“)
„Officers blared music to cover the shooting and 16,500 were killed in a day…“
(„Betrayal“)
Na prvním CD se nacházela řada veselých mluvených introdukcí, na „Dissimulate“ se děje nejinak. Je obdivuhodné, že kapela při vší zuřivosti na tenhle svět nezapomíná v žádné skladbě na melodii (i když speedmetalista by si asi při slově „melodie“ v případě The Berzerker ťukal na čelo…). Nechť je vyveden z omylu každý, kdo by považoval běsnění tohoto bandu za jednolité monotónní sbíjení. Ať se bavíme o jakékoliv položce z dvanácti autorských záseků, v každé nalezneme snadno zapamatovatelný moment, který se vryje do paměti. Od rychlého tempa si lze na pár vteřin vydechnout v několika zatěžkaných, pomalejších momentech, ale těch je na „Dissimulate“ jako šafránu. Animální řev/chrapot korunuje dílo zkázy. To nejlepší přijde na konec - jako poslední třináctá skladba je zařazena výborně podaná coververze „Corporal Jigsore Quandary“ pocházející původně ze skvělého alba „Necroticism - Descanting The Insalubrious“ kultovních britských koronerů Carcass. Původní intro (zmutovaný patologův záznam z pitevního protokolu) bylo ponecháno, song v berzerkerovském podání získal větší zběsilost, kopáky v „refrénu“ nabírají až kosmické rychlosti. Sami pánové ze „Zdechliny“ by jistě uznale zatleskali. Zaroveň je tento kus při délce skorem šest minut oproti zbytku maximálně tři a půl minutových vypalovaček jednoznačně nejdelší písní The Berzerker vůbec.
Kdo si zamiloval první album australského anihilačního komba, toho bez debat potěší i jeho nadmíru zdařilý následovník. Absolutní hodnocení je zde plně legitimní. Kdo má chuť, může oblažit čivy pohledem na výživné videoklipy „Reality“, „Forever“ a „No One Wins“ nacházející se ke stažení na výše uvedené homepage. Až se budete chtít například zbavit nějaké nevítané návštěvy, sáhněte po nich. Přeji příjemný pohled / poslech :-).
|
