Tak moc jsem se těšil na debut kapely MORIORR, až jsem myslel, že snad už ani nedočkám. MORIORR ale nejsou GUNS´N´ROSES, takže jsme se přece jenom dočkali a první dlouhohrající nahrávka kapely po takřka dvaceti letech existence je na světě. A já smutně konstatuji, že jsem zklamán. Ale pěkně od začátku...
Jak jsem psal někde v předcházejících recenzích, MORIORR jsem vždy považoval za podprůměr tehdejší československé metalové scény. To vše na základě dvou skladeb na výběru "Ultra Metal". Ano, hádáte správně, právě tady se objevila legendární skladba "Termonukleární jatka". Mnoho lidí u ní možná ještě dneska dělá ve svých domovinách různé prasárny, ale mě nechává i po letech naprosto chladným. MORIORR byl odepsán a to celkem nadlouho. Jenomže jednoho krásného dne se mi do přehrávače dostala nějakým zvláštním způsobem skladba "Štěstí a válka" a moje pozornost byla o dost zvýšena. Stále jedna z mých nejoblíbenějších věcí kapely na debutu bohužel (ehm, sorry, čertužel) chybí. Kapela se mezitím vrátila na scénu a vypustila do světa dvě demíčka, které se mi sice celkem líbily, ale o nějakém rozvíření české ug scény se hovořit nedalo. Pan vedoucí fanklubu Lubor Kolařík v nedávné době vydal všechny tři původní demosnímky a ty jsem si oblíbil velmi. A nyní tu máme debut... Neznám snad kapelu, která by si na něj musel počkat toliko dlouhých roků.
Trvalo to dlouho, než se šéf bandy Jirka Šujanský rozhodl vypustit již nahranou desku mezi lidi. Slyšel jsem o problémech se zvukem, ale těžko na základě drbů o něčem polemizovat. Zvuk mi ale nepřijde úplně nejlepší. Oproti reunionovým demíčkám velký pokrok, ale ve finále mi chybí ta potřebná živočišnost, která musí z podobné nahrávky doslova stříkat. Přijde mi to všechno moc chladné, jako by ve studiu bylo pět robotů. A nezachrání to ani jindy drtící hra Honzy Kapáka. Slyšel jsem ho už ve větší formě.
Musím se také pozastavit nad sestavou. Myslím, že se pár lidí se mnou shodne, že MORIORR nikdy silnější nebyl. Když opomenu Olgu Hrachovcovou, která toho zase tolik nehraje, ale k tváři kapely dnes již naprosto patří, tak co jméno, to bohaté zkušenosti. Honzu jsem již zmínil, o hlavním tahounovi Jirkovi se také nemá cenu zmiňovat, ale pak tu máme dva Jardy. Jarda Pracna hrál v MORIORRu v jeho naprostých začátcích. Někdo si ho možná pamatuje z dema "Death Metal Session". Nejvíc lidí ho ale jistě bude znát z kultovní smečky ASESSOR. Druhý Jarda, tentokrát slyšící na jméno Pelán, je momentálně člověk neuvěřitelně aktivní. Vedle MORIORR drtí ještě struny a hlasivky v kapelách IN ARTICULO MORTIS a AMOK. Jeden čas působil i s Honzou v AVENGER. Právě on kapelu podle mého nejvíce oživil. Nutno ještě podotknout, že místo Pracny nahrával kytaru Petr Hříbal, přesto je již na obalu Jarda.
MORIORR neponechali nic náhodě a z debutu udělali takové své menší best of. Největší důraz byl kladen na novější kompozice, což je podle mého škoda, protože staré pecky v novém provedení by mohly znít zajímavě. Po úvodním intru se rozjíždí "Jsem tvůj Kristus". Oproti původní demoverzi přibyl Pelánův vokál, což je naživo hodně oživující prvek, ale tady mi to nějak nefunguje. Nevím však, u koho je chyba. Řekl bych, že u nikoho, ty hlasy k sobě prostě jenom moc nejdou. Kdybych si ale měl vybrat jediného vokalistu, tak bych to nechal na Pelánovi, který tíhne ke klasickému death metalu. "Buď zlej" je klasická průměrovka kapely. Stejně tak "Miluju tě mrtvou", na kterou kdysi běžel v televizi i klip. "Mý druhý já" mi přijde z celého kompletu nejméně nápadná. "Čas na funeral" je opět známější věc a jedna z těch lepších, co MORIORR za poslední roky stvořil. "Prosektura II." Co k tomuto kultovnímu fláku říci? Snad jen, že původní verze se mi líbí o něco víc pro svojí přirozenou syrovost. "Poslední dějství" je celkem brutální skladba a můžu říci, že se mi líbí. Titulní "Masochrist" zní opět jako klasický MORIORR nového tisíciletí, ale překvapí aspoň slušné solo. "Thermonuclear Massacre" je anglická verze mých oblíbených "jatek". Naštěstí je u mikrofonu čistě Jarda, takže je originál vesele překonán. Jenom to přitroublé hekání si mohli chlapi po těch letech odpustit. Závěr mi udělal radost. "Rokenrol Moriorr" je asi největší klasika, co kdy Jirkovo parta vytvořila. Původní verze je sice o krapánek lepší, ale v téhle pecce se mi konečně zdá, že to šlape skvěle. Jenomže je už konec. Škoda, zrovna když to začínalo být tak zajímavé...
Zklamalo mě to, přiznávám se. Není to žádný průser, ale po těch letech jsem přece jenom čekal něco víc. Ještě k tomu ta sestava! Sestava, která by mohla vesele natrhnoul zadek kdejaké konkurenci. Potenciál je více než velký. Nyní zbývá jen čekat na druhou desku, která přinese toliko očekávané plody. Doufejme, že budou šťavnaté...
|
