Na Masters Of Rock se nedá netěšit. Někteří zaujatci sice mohou mluvit o komerci a podobně, ale kdo na téhle akci kdy byl, tak jistě neprohloupil. Tenhle rok jsem se trošku obával složení kapel, protože mi chyběl nějaký opravdu megapojem, ale to je pouze věc názoru. Možná to bude tím, že mi o něco více sedla loňská sestava, které vévodili legendární WHITESNAKE. Na druhou stranu, letos přijeli neméně slavní URIAH HEEP, což mi udělalo nemalou radost.
Na akci jsem se vypravil až v pátek. Přišel jsem tedy o RAGE se symfoňákem, což jsem sice oplakával celou páteční cestu vlakem, ale což, život musí jít dál. Horka udělala z cesty celkem slušné peklo, ale musím říct, že plechovkový Kozel (neplacená reklama) vedru vzdoroval dlouho, i když nakonec podlehl... Následuje výčet kapel, které jsem měl možnost tento rok vidět.
NORTHER – Tato partička moje festivalové tažení zahájila. Ač předvečer, tak stále horko. Vědět, co nás ale čeká v následujících dnech, tolik bych si nestěžoval. NORTHER se snažili pod kotlem pořádně zatopit, ale výsledek byl někde v průměru.
ANNA K – Moc nechápu tento dramaturgický tah. Evidentně ho ale nechápal nikdo. Anna je sympatická zpěvačka, ze kterých mi, narozdíl od některých kolegyň, pupínky nenaskakují, ale když si vezmu, že na stejném pódiu o dva dny později řádila SEPULTURA, tak se musím pousmát.
URIAH HEEP – Ač miluji klasický hard rock, tak mě poslední dobou tahle parta mírně míjela, i když doma samozřejmě několik desek mám. Vždycky jsem jí ale považoval za stín DEEP PURPLE nebo třeba LED ZEPPELIN. Ostatně, i v některých oficiálních encyklopediích se dá o „uriáších“ najít, že je to pouhý klon „párplů“. Koncert ve Vizovicích mě naprosto unesl! Tolik energie jsem vážně nečekal. Zvuk postupně vykrystalizoval, takže jsme si mohli užít všechny ty kudrlinky a legendární melodie, které pánové produkují. Překvapením byl i poslední pamětník staré sestavy Mick Box, jehož až metalová hra nenesla ani nejmenší náznak takřka čtyřicet let staré zatuchliny. A největší pecky? Jednoznačně nářez „Gipsy“ a novější „Between Two Worlds“, ze které se nakonec stala takřka heavy metalová věc. Nechyběla samozřejmě ani „Lady In Black“, kterou pěly celé Vizovice. Potřebuje tahle kapela vůbec komentář? Stříbrná medaile!
MOTÖRHEAD – Hlavní hvězdy festu na svůj set vlítli celkem zuřivě, ale přesto jsem z nich měl rozporuplné pocity. Lemmy na mě působil dost unaveně. Chyběly tomu prostě koule a zvuk také nebyl nejlepší. Škoda, myslel jsem, že to bude lepší. „Killed By Death“ byla ale super.
INTERITUS – Kvůli plzeňským symfonikům jsem si v sobotu musel přivstat a stejně mi nakonec skoro utekli... Něco jsem ale stihnul a stálo to za to. Nová sestava šlape dobře. Nyní jen doufat, že za rok ve Vizovicích nebude s Ioannem hrát zase někdo úplně jiný...
DEBUSTROL – Pozvat tuzemskou thrash metalovou legendu byl jedinečný tah. Kolinss vypadal dost „vypleskle“, když viděl, kolik lidí se na ně přišlo podívat. Odměnou byl klasicky nadupaný set. Jako jedna z mála kapel se mohli pochlubit i rozjařeným kotlem. Prostě paráda! Následující kapely to měly pěkně těžké.
BLACK MAJESTY – Australané si u nás získávají stále nové fanoušky, takže jsem čekal daleko větší odezvu, než které se nakonec dočkali. Jejich power metal přitom nezněl vůbec špatně.
SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY – Těšil jsem se těšil na moje domácí miláčky. Minulý rok jsem je na hlavní scéně neviděl, takže jsem byl letos o to více zvědavý, jak se s davem poperou. Poprali se jak naprostí profesionálové. S sebou si přivezli i cimbálovku, takže dojem z malé kapely náhle zmizel, hehe. Silenti zariskovali a do svého krátkého setu zařadili dvě nové skladby. Těžko předběžně soudit, srovnávat a podobně, takže se nebudu zmiňovat o jejich kvalitách. Jenom musím napsat, že „Slava“ je pěkně prokletý pokřik. Ještě dnes mi Hanky hlas zní v hlavě. Citelně mi ale scházely dva nej songy – „Lonely“ a „Together“. „I Would Dance“ byl ale mazec, takže tím si to u mě Moraváci vykompenzovali. Jo a nová deska bude tedy nakonec nejspíš česky! Bronzová medaile!
SHAM 69 – SEX PISTOLS hadr, ale netřeba nijak řešit. Pařba pod stříkající hadicí neměla chybu. Hudba hrozná, ale podobným akcím něco primitivního neškodí. A tak mě napadá, kde vlastně byly tenhle rok TŘI SESTRY?
EPICA – Nevím, nevím, co si mám o koncertě této bandy myslet. Ještě nedávno jsem žral všechny podobně znějící kapely, ale nakonec jsem zjistil, že jich je nějak moc a všechny přitom stejné. EPICA hrála přesně ve stylu desky „Wishmaster“ od NIGHTWISH a tu nemám tolik rád, takže u mě divoženka za mikrofonem tentokrát prohrála...
THUNDER – Klasický rokec, který jistě mnoho lidí překvapil. Soudím tak podle reakcí publika, protože si myslím, že před podium lidé vyrazili víceméně naslepo. Dobrý koncert.
STRATOVARIUS – Na finský rychlík jsem byl dost natěšený. Speed metal je dneska zase v kurzu, ale moc kvalitní hudby nám bohužel nenabízí. Tihle pardi jsou ale něco jiného. Léta zkušeností jsou z nich cítit na sto honů. Špatný koncert prostě nemohl přijít. A nepřišel... Timo Kotipelto se sice občas v těch výškách topil, ale jinak se držel na úrovni. 
Škoda jen, že jim to pokazil zvukař, který asi nemá příliš rád hlasitou hudbu...
CHILDREN OF BODOM – Nástup velice slušný, ale později bohužel nuda. Moc jsem nepobral neustálé chrlení slovíčka fuck, kterým nás kapela zásobovala. Moc mi to k jejich image nesedí a řekl bych, že si akorát uškodili, protože reakce chladly s postupující nocí.
VISIONS OF ATLANTIS – Pro mě jedno z největších překvapení akce. Zpěvačka na mě působila sice nesympaticky, ale to nic neměnilo na slušně odsýpajícím vystoupení. Líbilo se mi, že se nebáli šlápnout na pilu a všechno nesázeli jenom na blonďatou zpěvanduli. Oproti EPICE z předchozího dne velice živá voda.
SABATON – Stokrát slyšené, stokrát viděné. Poslouchá se to dobře, ale takových kapel je prostě hrozně moc...
AXXIS – Poslouchal jsem sice z povzdálí, protože jsem neodolal nakupovací mánii, ale musím pochválit. Znělo to moc dobře!
DIVOKEJ BILL – Poslouchal jsem z povzdálí, protože přišla žízeň, ale o nic jsem nepřišel.
PINK CREAM 69 – Moje první seznámení s touto kultovní partičkou a určitě jedno z těch, na které se nezapomíná. Fanoušci si jejich set vyloženě dávali. Budu si muset sehnat nějaké ty nahrávky...
HAMMERFALL – K této kapele mám neustále několik výhrad, a proto jsem byl zvědav, jestli jsou oprávněné. A musím přiznat, že mě překvapili úplně nejvíc, protože jejich koncert byl šťavnatý a energický! Ke konci jsem sice stále více bojoval s nudou, ale i tak považuji jejich vystoupení za slušné. Při „Hearts On Fire“, což je pro mě největší antihymna, jsem ale raději utíkal do pivního stanu, odkud mě ale zase vyhnal nehorázný smrad. Škoda jen, že nám z HAMMERFALL rostou noví MANOWAR, co se týče image. Zatímco u starších kolegů se jejich postoje střetávají s účinkem, švédové se topí poměrně často v bahně trapnosti. A vrcholem budiž těch deset kopáků, které instalovali tak dlouho, až následující SEPULTURA musela přetahovat...
SEPULTURA – Největší masakr z celé akce! Vůbec jeden z největších masakrů, který jsem kdy viděl. Zvučení bubnů mi sice pomalu zabíjelo všechny mozkové buňky, ale následující koncert vše vynahradil. To co pánové předvedli, bylo něco neskutečného. Hlavně bubeník byl šílenec. „Territory“, „Arise“, „Beneath The Remains“, byl jsem blažen! Nemám slov, ještě dnes přemýšlím, co mě to vlastně potkalo. Zlato!
Masters Of Rock 2007 se vyvedl. Nebýt SEPULTURY, tak bych měl nejspíš pocit, že mi chyběl absolutní zážitek, ale brazilci se o mě postarali. Atmosféra byla opět nádherná a přátelská! Rýpnutí si zaslouží pouze zvukař, protože mi přišlo, že všechny kapely byly oproti minulému roku o něco potichejší, a ochranka u vstupu, která občas nezapomněla návštěvníkům dát najevo, jak moc je ta práce nebaví. Na závěr se ještě vyjádřím k reportáži, kterou z Vizovic odvysílala televize Nova. Je to vrchol hnusu. Tečka.
|
