Jak už se pomalu stává tradicí, Pragokoncert vždycky pozve na největší tuzemský rockový festival Masters Of Rock i nějakou tu rockovou legendu, která mladším posluchačům zademonstruje, že staré kosti neznamenají, že by se již neumělo hrát. Minulý rok tak Vizovice naprosto rozsekal David Coverdale se svojí družinou WHITESNAKE.
Pro mě osobně dokonalý zážitek, na který s chutí vzpomínám ještě dnes a s hrdostí prohlašuji, že to byl jeden z nejlepších koncertů, který jsem kdy viděl. Tento rok dorazila kapela, která psala hard rockovou historii hlavně v sedmdesátých letech, kdy vyprodukovala několik nezapomenutelných skladeb. V té době v kapele působily dvě výrazné osobnosti – zpěvák David Byron a klávesák Ken Hensley. Ty jsme sice ve Vizovicích neviděli, což se dalo celkem čekat, když se Byron utopil v alkoholu již před několika dlouhými roky. Jeho nástupce Bernie Shaw (samozřejmě ne přímý, protože se v kapele vystřídalo více zpěváků, jeden čas se dokonce uvažovalo i o zmíněném Davidu Coverdalovi) to neměl vždycky lehké. Musím se přiznat, že určité pochybnosti jsem měl i já, ale vše se změnilo po koncertě ve Vizovicích.
V první řadě se musí pochválit naprosto skvělý zvuk, který dal krásně vyniknout bohatým aranžím, hlavně co se týká vokální stránky. Právě vokály vždy byly velice silnou zbraní souboru.
URIAH HEEP splnili to, co slibovali před koncertem, tedy setlist složený ze starých pecek. Dá se říci, že zaznělo takřka všechno důležité. První nostalgická slza ukápla u „Sunrise“. Vzpomněl jsem si na geniální živák z roku 1973 a příjemně mě zamrazilo v zádech. Největší mráz ale přišel s brutální hard rockovou řežbou „Gypsy“ z debutu „Very Eavy, Very Umble“. Za tuhle věc by se nemuseli stydět ani BLACK SABBATH. Prostě náhul. Krása byla samozřejmě také „July Morning“. Slyšet živě jednu z nejepochálnějších skladeb hard rockové historie mi splnilo další sen. Došlo samozřejmě i na drásavou „Easy Livin“, při které obecenstvo rapidně ožilo.
Vše vyvrcholilo šlágrem „Lady In Black“. Lidé zpívali ze všech sil a kapela mohla být naprosto spokojená.
Jak už jsem psal v reportu na Masters Of Rock 07, hodně mě překvapil zvuk kapely, který nebyl zatuchlý o takřka čtyřicet let zpátky. Byl ostrý (chvílemi až metalový) jak břitva a plně s dobou. URIAH HEEP zaujali takřka všechny. Neslyšel jsem během festu žádné negativní reakce, což mluví o všem. Pragokoncert si za tento tah prostě zaslouží jedničku a já se ptám – Co příště třeba DEEP PURPLE?
|
