Jiří Lhota jednoduše umí. Při pohledu na obal alba „Non Furtum Facies“ se musí každý pousmát, a přitom na tom nic k smíchu není. Kombajn rozsekávající důchodce je ale prostě k nakousnutí a já si v první řadě myslel, že držím v ruce novou placku FLESHLESS. Jenomže na to je hudba STIGMY moc jednoduchá...
Největší zajímavostí souboru je zpívající Alžběta Hejnová, která předvádí velice mohutný murmur. Velmi fešná dáma, opravdová pastva pro oči, avšak fanoušci mají smůlu, protože obývá stejné lože s bubeníkem Danem. To jsme ale trošku odběhli od tématu, hehe... Alžběta svůj úkol splňuje na výbornou. Docela by mě zajímalo, jak se se songy pere na koncertech. Hudebně STIGMA drhne klasický death metal. Poměrně dost jednoduchý, sóla od Chucka Schuldinera zde nehledejte. Ne vždy to ale musí být zádrhel. Hlavní je, aby nahrávka posluchače bavila, a to se aspoň u mě splnilo. Skladby mají příjemně syrový nádech, občas se objeví nějaký slušný motiv a dokonce i hitový potenciál, samozřejmě v mezích žánru. Hodně se mi líbí trojka „Eaten When Living“, kde Alžběta v jedné části šeptá svým civilním hlasem a výsledek je výborný. Ze zpěvačky v death metalu se prostě musí vytěžit všechno, avšak ne vždycky se najde ta správná cestička.
Moc dobře nedopadl zvuk, který sice plně koresponduje s dobou, kdy byl hraný žánr na vrcholu, ale dnes to může být daleko lepší. Na druhou stranu, aspoň příliš neřeže do bubínků, což také příliš nemusím. Jako bonus je na CD klip k již zmiňované skladbě „Eaten When Living“, který někteří „šťastlivci“ mohli vidět v proslulé reportáži o metalu na TV Nova. Nechápu, co tam tenkrát STIGMA šaškovali, ale budiž, každého věc. Klip je jinak tradiční, to znamená, že kapela hraje někde ve sklepě a do toho nějaký borec řeže mladou slečnu do hlavy. No prostě kýč, ale lepší než nic. „Non Furtum Facies“ hodnotím kladně a sympaticky!
|
