Na Benátskou noc jsem se letos vypravil zcela poprvé. Mohlo za to jedno jméno na soupisce – THE GATHERING. Kapela, která je u mě na tom pomyslném vrcholovém žebříčku. Fakt, že se mělo jednat o předposlední koncert se zpěvačkou Anneke, naprosto rozhodl... Bohužel mě ale ostatní povinnosti odvolali hned v sobotu na druhý konec republiky. Docela mě mrzí, že jsem neviděl Suzi Quatro, ale nedá se nic dělat.

Přijíždím kolem třetí hodiny odpolední, kdy to na hlavní scéně drtili POST-IT. Chvátal jsem rychle na blue stage na SAD HARMONY, ale než jsem se v areálu zorientoval, byl konec. Mezitím jsem stihnul proběhnout kolem green stage, kde svůj set dohrávali CRUEL. Nevím, jestli poslední písnička byla nějaká „výletovka“ do hluboké historie kapely, ale docela jsem se zhrozil, přičemž vím, že CRUEL zahrát celkem umí.

První kapelou, které věnuji svojí plnou pozornost, se tedy stala DOGA na hlavní scéně. Mno, byl to průser, co víc k tomu říct. Nemohla za to ani tak samotná kapela, která si jede již x let svůj standart, ale hlavně zvukař. Tak slabý zvuk, co se týče hlasitosti, jsem na festivalu podobného rázu dlouho neslyšel.

Moc jsem nechápal následující tah, kdy na hlavní scéně hrál DOCTOR P.P. a vedle ve stanu HARLEJ, který měl totálně natřískáno. Mělo se to prohodit. Pětice šílenců mi svým koncertem takřka vyrazila dech. Chvílemi to znělo víc jak DEBUSTROL (smích). Byla to neskutečná jízda a hlavně výborná pařba. Lidi řádili takovým způsobem, že jsem poté již podobný kotel neviděl. Hrály se převážně starší kusy, přičemž na novou desku se samozřejmě také nezapomnělo a nutno říci, že obstála.

Zvědavost mě poté zatáhla na WOHNOUT, ale jejich první skladby mě jenom utvrdily v tom, že tuhle partu nikdy poslouchat nebudu. Šel jsem tedy raději vedle na ALKEHOL, který ale oproti HARLEJi působil poněkud omšele. Zažil jsem je ve větší formě.

Na jedinou chvíli jsem se také vydal na g-kamion stage, kde ten den válčily hlavně revivaly. METALLICu mám rád, takže jsem se celkem těšil až všechny ty pány loutek a podobně uslyším alespoň náznakově živě. Kluci evidentně uměli, ale nemělo to absolutně žádnou šťávu, což byl velký hřích. Bylo to zahrané chladně a profesionálně. Pochvalu zaslouží ve finále pouze zpěvák, který se své předloze dost blížil. O revivalech nedávno na našich stránkách padla poměrně obsáhlá diskuze. Nutno říci, že pravda stojí někde na obou stranách. Je sice pěkné slyšet svoje oblíbené skladby naživo, ale na druhou stranu, proč takhle plýtvat svým talentem?

Zklamán z METALLICA REVIVAL odcházím zpět na hlavní scénu, kde hráli TŘI SESTRY, na které jsem se těšil, protože loni na Masters Of Rock zahráli výborně. Tentokrát to bylo mírně slabší (zvukař zase exceloval), ale i tak povedený set. Fanánek a jeho soubor je prostě zárukou dobré zábavy, která snad nemůže zklamat. Líbila se mi zase sympatická Supice, která se tvářila zcela nenápadně, ale při „Vendovi“ se to nebála pořádně rozjet. Zavzpomínalo se opět i na HAGEN BADEN. Škoda jen, že prostor nedostal úchylný „Průša“...

Následoval DIVOKEJ BILL, který pro mě znamenal odpočinek před blížícím se nejočekávanějším zážitkem roku. Tomu předcházelo ještě vystoupení crazy metalistů EDGUY, které mám také velice rád. Obrečel jsem sice TUBLATANKU na vedlejší scéně, ale němci zvítězili. Mistr Sammet zase o něco zkrátil svoje tři vlasy, ale jinak předvedl klasicky naprosto šílenou show. Je paráda pozorovat tyhle maníky, jak dokážou parodovat celou metalovou scénu od HELLOWEEN po MANOWAR. Nechyběly ani kecy na kapely typu RUSH nebo DREAM THEATER. Zahráli se i IRON MAIDEN. Prostě večírek... Legrace byla skladba „Save Me“, kterou Tobias věnoval všem homosexuálům, na což se dočkal velké odezvy. Říkám to pořád, že čtyři procenta jsou proklatě malé číslo, které realitě příliš neodpovídá (smích). EDGUY sice kradou, kde se dá (hlavně doma v Německu), ale jejich hudba je prostě skvělá a na tom nikdo nic nezmění. Tam, kde se zastavili HELLOWEEN, pokračují EDGUY. Tahle kapela by si jednoduše zasloužila daleko větší uznání než například takoví HAMMERFALL. A vrchol? Pro mě opět veselá vypalovačka „Lavatory Love Machine“ z desky „Hellfire Club“. Zapomenout nesmím ještě na „Tears Of A Mandrake“, což byla první věc, kterou jsem od této bandy kdy slyšel.

No a pak byl čas na to hlavní – THE GATHERING. Velice mě překvapilo, že si kapela sama zvučila své nástroje a dokonce si i tahali svoje bedny. Na podobných akcích zcela netypický úkaz. Pro mě ale naprosto sympatický a plně profesionální. Trošku mě zamrzelo, že se vyklidil kotel českých fanoušků, kteří šli řádit na BLACK MAJESTY. Místo nich nastoupili fanoušci ze Slovinska, Holandska nebo Německa. Přišel jsem si tedy jako někde v zahraničí, ale nevadilo, protože ti maníci celé věkové skupiny dokázali udělat naprosto geniální atmosféru. Slyšet mohutné sbory, jak zpívají s Anneke celé skladby, bylo prostě dechberoucí. Škoda, že čeští ortodoxní fanoušci metalu chtějí slyšet donekonečna kapely typu IRON MAIDEN a nechtějí svůj hudební rozhled nijak rozšiřovat. Celou tu lahodnou hodinku startovala „Shortest Day“ z novinky „Home“. Zvukař ještě hodně kolaboroval se zvukem. Anneke také nebyla úplně ve formě, což se ale změnilo hned následující „Alone“, se kterou začalo to pravé peklo. Zažili jste někdy koncert, který vás totálně vcucl a vyplivl až na konci, kdy jste si teprve uvědomili, že jste nevnímali nic jiného, nemysleli na dopravu domů nebo na to, že ta holka vedle má pěkné poprsí? Totální časová díra. S potěšením jsem kvitoval, že THE GATHERING jsou naživo poměrně tvrdší než na studiových nahrávkách, přičemž ale nezapomínají na svojí bohatou zvukovou škálu. První vrchol přišel s „Probably Built In The Fifties“, která dokázala neskutečně gradovat. Mráz v zádech pracoval jak šílený. Krása, krása, krása! Velice mě překvapila „Monsters“, která na desce nezní příliš přesvědčivě, ale v syrovější podobě byla parádní. S přibývajícími minutami se peklo stále stupňovalo – „Eléanor“. Tak tuhle megařachu jsem vážně nečekal. Brečel jsem radostí a pařil jak o život a to mě čekalo absolutně to nejlepší – „In Motion“. Hudební orgasmus, který se nedá popsat. Kdo neslyšel, nepochopí... Po „Travel“ přišel rádoby konec, ale to samozřejmě nemohlo odpovídat realitě, protože ještě nezazněla „Strange Machines“. Bohužel, ona nezazněla nakonec vůbec, prostor dostala „Liberty Bell“, která mi stále zní mírně atypicky, ale i tak jí mám rád. Všechno krásné jednou končí a tak skončil i koncert THE GATHERING na Malé Skále. Je to neuvěřitelná kapela a já se těším, co nám v budoucnu ještě přinese, akorát se bojím, jak to bude vypadat bez Anneke, která je až moc charismatickou tváří. Ostatně, musím podotknout, že se jedná o opravdovou sympaťačku, která nešetří polibky na tváře fanoušků...

Poslední kapela, kterou jsem měl na letošní Benátské noci možnost vidět, byla tuzemská parta PRAŽSKÝ VÝBĚR 2. Jako fanoušek této kultovní smečky jsem byl velice zvědav, i když jsem se obával nejhoršího, protože Čok a Pavlíček jsou až moc velké osobnosti, aby se dali jen tak nahradit. Kocábovi se to ale povedlo. Dnešní PRAŽSKÝ VÝBĚR je velice progresivní, plný kytarových sól a skvělých melodií. Uznání si zaslouží, že se mu podařilo zachovat specifickou tvář starého výběru. Je ale velký paradox, že nejslabším článkem je ve finále právě zpěv Kocába. Ani Zlata Emily Kinská svými výkřiky nepůsobila příliš přesvědčivě. Celkově ve mě ale PRAŽSKÝ VÝBĚR 2 zanechal velice dobrý dojem.

Je škoda, že pro mě Benátská noc skončila takhle brzy, ale na druhou stranu bych si toho v následujících dnech příliš nenašel. K organizaci toho také příliš nemám, jenom by to chtělo omezit scény, protože zvuk se dost třískal, což působilo velice rušivě. Hlavně hlavní scénu dost atakoval stan vedle, kde se zvukař, narozdíl od toho na hlavní scéně, nebál otočit volume do pořádných výšek. Malá Skála je i celkově velice příjemné prostředí, takže super!