Kolikrát jste už v životě zakopli o frázi, že třetí album je pro život kapely rozhodující? A kolikrát vás už napadlo, že se jedná o naprostý nesmysl? Hm, myslím, že u jednociferného čísla se málokdo z nás zastaví. Dost by mne zajímalo, co vlastně chtěl autor tímto rčením vyjádřit. Jestli to, že když první dvě alba zmatláte a třetí se podaří, je vyhráno. Nebo to, že když stvoříte dvě geniální alba a na třetím zakolísáte, jde celá kariéra do háje. Nevím. Pokud byste však hledali typického představitele výše uvedeného výroku, jste na správné adrese. Chroming Rose totiž na svém třetím albu dospěli do stavu jakési počínající zmírající agónie a ztráty orientace, čímž nastartovali proces vlastní d(r)estrukturalizace.
A tady se právě projevuje i naznačená relativnost důležitosti třetího alba. Ano, album „Pressure“ je slabší než předchozí počiny, ale zdaleka není žádný průšvih. Troufnu si dokonce tvrdit, že Chroming Rose zahltili sami sebe, když první dvě alba napráskali svěžími nápady a na albu třetím jim studnice krapítko vyschla. A byli-li by své hudební ideje trošku pošetřili, kdo ví, kam a jak by se jejich kariéra ubírala. Přesto bych nad Chroming Rose hůl za album „Pressure“ nelámal, neboť toto je ve výsledku velice slušné metalové album, dostatečně důrazné, se záblesky zajímavých nápadů, nestydící se navázat na odkaz minulosti i pohlédnout do budoucnosti. A nebýt dvou předchozích bratříčků, bylo by „Pressure“ i dostatečně silné na to, aby udrželo zájem o skupinu. Takhle se však přece jen našla řada těch, kteří nad albem mávli otráveně rukou. Bohužel, Chroming Rose nastavili sami sobě laťku příliš vysoko. Nové skladby nepropadly, nové skladby pouze ve většině případů musely sklonit hlavu před svými předchůdkyněmi.
Těžko dneska spekulovat nad tím, zda Chroming Rose chtěli názvem alba vyjádřit stav, ve kterém se kapela nacházela. Faktem zůstává, že tlak na kapelu musel být při tvorbě třetího alba během tří let bezesporu velice silný a že se s ním Růžičci nedokázali zcela vyrovnat, což je zřetelné především v určité těžkopádnosti (a to hlavně na druhé polovině desky) jídelníčku. Z retrospektivního pohledu působí i komické kouzlo nechtěného u části textů, vytržených z kontextu: „…supi už krouží nad tebou…ale ty musíš být silný“ („Under Pressure)“, „…časy se změnily, všechno zestárlo…“ („Skyline Of The World“), „…je příliš pozdě, odpočítávání pokračuje…“ (You Can´t Lie Anymore“). Že by Chroming Rose cítili sami, že ne všechno je zcela v pořádku?
A tak úvod alba („Under Pressure“ a „Never Endings Nights“) působí se svým pomalejším tempem sice hutně a zhoustle, ale přece jen jaksi chybí šťáva, vnitřní pnutí i moment překvapení, kterými Chroming Rose na albech minulých vládli levou zadní. První vytržení z letargie přichází v přesvědčivém „Metamorfic Dreamer“, kde si kapela dravě pohrává s razantním napětím, netrpělivě dráždivou atmosférou, bublavým spodkem a lákavým refrénem, který je sice na hony vzdálen všemu osvědčenému, ale právě tady se nabídla Chroming Rose parketa, na které se daly vyvádět povedené kousky. Očekávané zrychlení přijde se skladbou „Skyline Of The World“, ve které Chroming Rose vystřelí klasickou sypačku se sborovým melodickým zpěvem, která po hustém začátku působí velice svěže. Do svého vrcholu „Pressure“ dospěje ve skladbě „They Will Always Find A Reason“. Střídavé tempo, změny nálad s velmi přesvědčivým refrénem, a důraznou dynamikou, podřízenou alarmujícímu poselství skladby. A konečně dojde i na pořádné kytarové sólo. Druhou polovinu alba alespoň částečně zachraňují písně „Price Of My Life“ a „Temple Of Shelter“, jinak Chroming Rose nabízejí nezáživné halekačky bez nápadu a v případě „The Snake“ sklouznou k tak vlezlému monotónnímu riffu, že vám nezbyde tuto skladbu si buď totálně zamilovat nebo jednoznačně zavrhnout. Osobně patřím k té druhé polovině.
A tady by se dalo vyprávění o pochromované růži ukončit. Žít z minulosti bylo pro tuhle partu evidentně slepou cestou a tak se rozhodli k velice radikálnímu řešení. Ale o tom až příště. Teď zbývá jen konstatovat, že Chroming Rose tlak neustáli a jejich třetí album skutečně rozhodlo o dalším (nepříliš radostném) osudu.
|
