- GNT

Nikdy jsem tu snad nenapsal, že poslouchám jen speed metal. Začínal jsem, jako chlapec malý, na melodiích z westernů. Potom Olympic a Puhdys, hard rock, AOR 70. let (Kansas, Foreigner, Styx, Journey aj.) + Abba, potom Iron Maiden, Judas Priest, Metallica (jen druhé až páté album), Running Wild, Helloween, ranní Anthrax, Over Kill, Rage, ... je toho spousta, co jsem poslouchal a poslouchám a poslouchat budu. Co nemusím - muziku černou (skoro všechno, co vychází z černochy tvořené hudby, tedy i blues, funky, ruzné housy, techna, rap atp.), muziku vokálně chroptivou a nemelodickou. Myslím, že se o nic nepřipravuji, spíše mně vadí, že ani v tom svém powersymfonicspeedu nemám šanci se nějak více orientovat, a to kvůli třem překážkám: nedostatku času, nedostatku peněz a nedostupností některých nahrávek, bod číslo 2 a 3 platí většinou současně. Hudbu nestahuji (jen si na My Space a jinde poslouchám ukázky z tvorby, alb, abych věděl, do čeho jít, z 99,99 % mám jen originály. A jestliže někdo vystupuje militantně či despektem vůči melodickému speedu, potom ho já stejnými zbraněmi budu hájit, seč mi síly stačí. Proč poslouchám speed a příbuzné žánry jsem tu už napsal. Ostatně soudím, že speed neřekl své poslední slovo, protože v rámci tohohle žánru se můžete zmocnit prakticky jakékoliv historické a lidové hudby (částečně i etnické) a přetvořit ji do potřebného tvaru. Třeba taková fúze hudby andských Indiánů a speedového tempa s tenorovým ječákem a tvrdými kytarami. Těch možností jsou spousty, nemusí se jít jen cestou vyraženou Helloweenem či Rhapsody (of Fire).

14. 12. 2009 6:36

2GNT - Tassadar

Je mi tě celkem líto.. tímhle odmítavým postojem se připravuješ o obrovské množství výborné hudby.)

12. 12. 2009 16:58

- Pagan

Amen! :-)

9. 12. 2009 15:20

- GNT

Pagan: my speedaři neuhýbáme a neustupujeme ani o krok, kéž by takové byly i "naše" kapely. A nikdo mi nevymluví, že speedová tvář Sonaty Arcticy byla daleko vzrušivější a zábavnější. Někdo se možná diví, co na tom speedu vidíme - těžko říci, ale přirovnal bych poslouchání speedu k pocitům při adrenalinovém sportu či dobrém sexu nebo po píchnutí, snězení nebo vykouření nějaké drogy, speed nám do těla vyplaví podobné "hormony štěstí" a na rozdíl oo jiných při tom nemusíme provádět žádný tělocvik nebo si do těla vpravovat nějaké svinstvo. Ale jsou lidé, kteří to mají nastaveno jinak, takoví se rádi brodí v depresivních ponurých stavech - proti tomu nic. každému co jeho jest. Prostě speedaři chtějí být pozitivně naladěni a jejich hudba je v tom podporuje.

9. 12. 2009 6:25

- Pagan

ad HEAVENLY: oficiální vydání desky je 18. prosince, závdavek na YouTube dává jasně najevo, že tady se nikam uhejbat nebude, spíš naopak. A to je moc dobře! :-)

8. 12. 2009 15:42

- GNT

Na Silence je věcí ve speedovém rytmu šest, což je asi polovina všech songů na této desce (pominu-li recitační úvod) a hodně speedová je i závěrečná desetiminutovka. Podle mě je Silence speedová deska, i na Ecliptice se za speed dá označit jen šest skladeb (mimo jsou oba ploužáky, My Land a Fullmoon). Stratovarius měli na některých albech 2-3 speedové skladby (a zbytek se nesl ve velmi utahaném rytmu) a přesto se o nich podle mě zcela nepochopitelně psalo jako o králích speed metalu. Zřejmě opět přichází do módy nehrát rychle, k zpomalení došlo u hodně kapel (Crystallion, Celesty např.). Takže jsem rád za každý nový opravdový melodický speed, je ho málo. Jsem zvědavý na nové Cellador, Heavenly (už jste to někdo slyšel celé?), Magic Kingdom, Iron Mask, Olympos Mons.

7. 12. 2009 6:41

- Doudinho

To GNT - omluva s tou kletbou to tam fakt je:-) Ale i tak to chápu, od Eclipticy, díky které byli dlouho nazýváni jako stratoklon se ten speed rank s nima táhne. Přitom každý nový album bylo úplně jiný (ano 2-3 písně ve speed rytmu se objeví na každém albu), troufám si říct, že i druhá Silence se nesla v úplně jiném, tedy nespeedovém rytmu, a přitom každej čekal speednalejvárnu. Chce jít jinou cestou a mně a dalším se ta cesta líbí, tobě bohužel tolik ne, ale v tom to je, každý máme jinej vkus. Jsou to nějaký 2 3 měsíce od vydaní TDOG a já to album dvakrát denně sjedu, prostě je pořád co objevovat, což u Eclipticy není. Je to krásný album, to je bez debat, ale dám si jeden dva poslechy a nemusím ho měsíc slyšet. Uvidíme s čím se vytaší příště.

4. 12. 2009 16:25

- GNT

Doudinho: ve Sparku Tony K. řekl, že se jim konečně podařilo zlomit speedmetalovou kletbu. Za speedmetalové skupiny jsou označovány i ty, které mají na albu třeba jen 2-3 skladby v tomto stylu. Sonata Arctica se odlišuje svými melodiemi a to od prvního alba, Tonyho vokálem. Možná se naprosto mýlím, ale myslím, že právě v té maximální rychlosti ve spojení s naprosto originální bombastickou melodičností (žádný klon Helloween a spol.) byla (a je) největší síla téhle kapely. Když jsem poprve uslyšel první tóny úvodní skladby na Ecliptice, byl jsem nadšen a říkal jsem si: "ano, to jo ono, tohle chci slyšet, tohle je muzika, po které prahnu!" Podotýkám, bylo mi v té době 39 let a dobře 15 let jsem nežil metalem, skončil jsem u Iron Maiden, Helloweenu, Metallicy, J. Priest. Prostě já tenhle nespoutaný příval pozitivní energie miluju a asi i navždy milovat budu. Proto mě vývoj u Sonaty A. mrzí. Helloweeni zkoušeli asi třikrát hrát něco jiného, naštěstí je to ale rychle přešlo, poslední tři alba jsou dle mě naprosto OK, jen tak dál, staříci (chtěl bych se dožit 70-letých speedmetalových hudebníků)! Gamma Ray - K. Hansen také zkouší ledacos, ale vždy je tu návaznost, spojitost, žádný veletoč. žádný úprk od žánru (který vlastně pomohl stvořit, za to mu nehynoucí sláva). Posun je vždy riskantní věc, i když nesouhlasím, oceňuji odvahu T. Kakka (neboť on je Sonata A., ostatní jsou tam jen do počtu, jedinou osobností byl Jani L., který chtěl zřejmě zachovat starou tvář kapely, proto šel). Nejsem proti pomalým či progresivním věcem, ale i když to vezmu jen po stránce melodií, tak dvě poslední desky S. A. jsou i v tomhle trošku horší, hlavně se u nich nudím. Takoví Journey mají na starých deskách jeden ploužák za druhým, rychlejší písně skoro žádné, ale jaké ploužáky! To je radost poslouchat - na rozdíl od toho zamumlaného meditování T. Kakka na Unii a The Days of Grays (podotýkám některé okamžiky jsou tu skvělé a naprosto geniální, ale celkově to není ono).

4. 12. 2009 13:59

- Doudinho

to Gnt: ve sparku, tuším že v říjnu, se Tonny vyjádřil v tom smyslu, že speedová kapitola je za ním, že se chce nadále hudebně vyvíjet. O speed kletbě a házení předchozího období ani zmínka. Prostě jde dál. Na speedu jsem vyrůstal, eclipticu (kterou mimochodem považuji za jediné čistokrevné speedové album SA) miluji, ale jsem naprosto nadšenej kam až se to Tonny snaží dostat. Na koncertě v Praze udělal průřez, zahrál \\\"starý\\\" speed vypalovačky a proložil i to i novýma věcma. Bylo to fajn a je to fajn. Máš prostě rád speed, poslouchej tedy speed a od SA jen ty první alba a zapomeň :-) I když dle mého názoru by to byla velká škoda. Tonnymu fandím, když se podívám na takový gammy či helloween, dobře mají svý starofandy, ale nový si už bohužel podle mýho názoru nezískaj, nebo určitě ne takový množství, jako kdyby udělaly nějakej posun. Něco co by je odlišilo a posunulo, ale třeba se mejlím.

4. 12. 2009 13:31

- GNT

Já myslím, že je zcela jasné, co tu chci řešit. U nějaké tuctové kapely by mi odklon nevadil, ale u tak specificky melodické skupiny jakou je SA mi to vadilo a vadí. Vadí mi hlavně ten ostrý střih, až do Unie bylo každé album také jiné, dá se tu vysledovat vývoj, ale stále jsou to alba, na nichž je spojitost s minulostí, logický vývoj. Tony Kakko musel být hrubě nespokojen se svou dosavadní tvorbou, proč hází první čtyři alba, která z 99 % stvořil se vším všudy sám, do řiti? Proč hovoří o speedmetalové kletbě? Proč vůbec takový žánr hrál? Totéž platí o Tobiáši Sammettovi, který se v lecčems začíná podobat M. Kiskemu, nadává na speed, a jedním dechem hovoří o tom, že na nové Avantasii budou také skladby v tomto duchu (a byly také na třetí Avant., proti které nic nemám, kdyby v tomto duchu bylo poslední album Edguy, byl bych spokojen). Snažil jsem se sám sebe přesvědčit (bohužel neúspěšně), že umělec má právo dělat si, co chce, že může během života učinit třeba dvacet názorových veletočů, na druhé straně se ale nabízí otázka, zda je dobré kálet na starofandy, kteří jdou s kapelou od počátku, kupují si desky, chodí na koncerty atp. V komentáři k poslední recenzi na Maidny, jsem ocenil, že tahle kapela na staré věrné fandy nikdy nekašlala, nikdy "neuhnula" tak dramaticky, aby popřela sama sebe. Doufám, že jsem se vyjádřil jasně. Kdybych neměl SA rád, tak bych nic neřešil. Ještě něco - Unia mi svým způsobem nevadila a nevadí, album má svůj styl a určitou jednotnost, spojitost, u nového alba tohle nevidím, do třetiny desky je to paráda, ale po Flag on Ground (u které jsem zajásal, být tu takové skladby ještě dvě tři, rovnoměrně rozložené mezi těmi progresy a cajdáky, byl bych zcela spokojen, vlk by se nažral, koza by zůstala celá, všichni by dostali své a reklama na desku by nebyla klamavá) jsem stále čekal, kdy se to zase trošku rozjede ... nu nerozjelo se to a ani melodicky mě to nijak nedostalo.

4. 12. 2009 6:53

- Tassadar

Já moc nechápu, co se pořád snažíš řešit.. osobně proti speedu nic nemám, naopak, moc rád si poslechnu třeba staré hells, bg, gr, stratovarius, mou srdcovku freedom call, ale to, že se od něj sonata odklonila, mi nějak nevadí, jak jsem naznačil, speedových kapel je na tucty a rád si poslechnu taky něco trošku jiného.. beru to jako pozitivní vývoj.) Pokud to neskousneš, tak se na to vykašli, stejně to nezměníš, kapelu neposlouchej a pusť si radši dragonforce /ultimátní speedový odpad../ .)

3. 12. 2009 20:52

- GNT

Podle dnešních zvyklostí je každá skladba, která nemá přímo speedovou rychlost (prakticky to nejrychlejší, co lze se zpívanou klenutou melodií zahrát), označovaná za střední nebo rychlejší střední tempo, Silver Tongue patří do této kategorie, Victoria Secret má speedový jen refrén a možná některé nezpívané pasáže. A ta předposlední na desce (velmi rychlá jinak) se v poslední třetině zlomí do pomalosti, což mi také brání ji vnímat jako speedovou. Zvuk se možná na Reckoning Night změnil, ale to není to nejpodstatnější, také přibylo onoho mumlání, všelijakého kolísání, kroužení kolem jasné melodie, popirání logiky skladby (Tony jakoby naschvál uhne někam jinam, než kam ho melodie logicky vede, někdo tomu říká progres, já naschvál) ale celkově je to album pestré, vyvážené, ultrarychlé i pomalé, rád ho poslouchám. Ano, možná, že Tony K. už speed nevyzpívá, což by si měli uvědomit všichni kritici speedu (proč tak primitivní hudba vyžaduje ty nejlepší zpěváky?). Když někdo začne kariéru melodickým speedem, svým způsobem už se nemá kam pohnout, svým způsobem je to extrémní muzika (extrémně rychlá, extrémně melodická). Jestliže si v tomto ranku získá velkou oblibu mezi fanoušky speedu, těžko se jim pak divit, že jsou zklamáni, když jim jejich oblíbenci "uniknou" někam jinou, kde to už pro ně není posluchačský tolik vzrušující (buď se poleví na rychlosti nebo na melodičnosti, nebo na obojím). A někdy nastane zklamání na obou stranách, kdy hudebníci nechápavě kroutí hlavami nad faktem, že dosud věrní fanoušci nepřijali drsnější méně melodický vokál, úbytek sól a neustálé potácení kolem středního tempa kladně. Mám pocit, že dnes se kapely jakoby bály hrát rychle a zároveň melodicky. Nové speedové skupiny prakticky nevznikají (alespoň na nějaké vyšší, alby podpořené úrovni) a ty staré míří do minulosti (tj. do stylů, z kterých speed vyrostl, a často i někam úplně jinam).

30. 11. 2009 7:08

- Tassadar

A mimochodem, já AC/DC za to, že.. kolik? Skoro 40 let?.. hrajou pořád to samé doopravdy nevelebím.)

27. 11. 2009 23:16

- Tassadar

GNT: No, ten nejzásadnější rozdíl na reckoning je hlavně v dost hutném zvuku, oproti předchozímu speedově krystalickému. To tam prostě musíš slyšet.) Možná proto to album nemám rád.. a winterhearts mi teda přijde o dost speedovější, abbandoned, klec, jazyk, viktorie, zbytek slunce.. to už je minimálně 5 kvapných záležitostí.)

27. 11. 2009 23:15

Sonáta - František Běhůnek

Ahojky Ray: no, šak sem řekl skoro průser. :)))))) Když bych měl pokračovat v dalších srovnáních namátkou Mr.Big, Magnum, Eric Singer project, Blaze, John Olivas pain, Motley Crue atd. bylo by toho moc, pořád mi z těch koncertů vychází Sonáta nejhůř. :( GNT, Tassadar: pro mě zůstává jako klenot první album. Je úplně nabit pozitivní energií, co nabit, našlapán a hravostí a radosti z hraní. Skrátka mě tenkrát dostala asi tak jako první dvě alba Bloodbound. Na ostatní alba jsem si musel zvykat, ale s postupem času, se dají i znich vybrat vynikající skladby a na zbytek jsem si už zvykl. Protože jsem měl sonátu hodně rád, zkoušl jsem i UNII, ale bohužel nic. Ani jedna skladba a to jsem to slyšel snad třicetkrát, třeba časem.... Nová deska by mě zklamala taky, ale nezklamala. Už jsem byl totiž připraven a druhý šok se nekonal. Naopak, s odstupem času musím říci, že se mi to občas i začíná zamlouvat, což sem o UNII říci nemohl. Ale originál bych si nekoupil. Paradoxně sem ho dostal k svátku a paradoxně musím říci, že druhé bonusové cedé (mám limitku) se mi líbí daleko víc, než to klasické album. Beru, že se kapela vyvíjí, fajn, že se i otočí ke stylu, který jí udělal, fajn, ale dívat se na koncertě na znuděnou kapelu, díky, néé více. Mohli být unavení, ale to stejné se prý konalo v Praze a nejen já jsem po této zkušenosti dospěl k názoru, že už na ně nepůjdem. Ano, Tony se snažil a beze sporu je to dobrý zpěvák, ale nejenom mě napadlo, proč ten vývoj v kapele, příjde mi, že se dostává do stádia jako Tobík Sametovic, a to, že už na živo speed nevyzpívá. :((( takže nakonec Jani L. možná vyhrál, páč teď se mu podařilo navázat tam kde přestal a navíc, koho si na postu zpěváka mohl víc přát? :DDD A Timovi Caini sednou, jak gatě na řiť. :))) Řekl bych, že daleko lépe, než v jeho domovské kapele. Dostal obrovský prostor a svobodu. A tuhle deska je opravdu radost poslouchat. Z ní ta radost z hrání přímo sálá. :)))

27. 11. 2009 19:16

- GNt

Tassadar: no jiné bylo každé album, ale stále tam byal přítomna tak či onak speedová tvář kapely. Mně se nejvíc líbí Silence, přijde mi vyvážené, jsou tu songy jak ultrarychlé (asi polovina), tak úplně pomalé i střední tempo. Nevím, jak to má Sonata A. na koncertech se sbory, které si většinou na deskách zpívá sám Kakko - právě tento mnohovrstevnatý zpěv dělá songy Sonaty tak unikátními, jakmile si z toho mám Tony K. vybrat jen jednu polohu (přičemž 5,6, 10-20 jich tam chybí - nebo to jde z pásku?), tak je to o něčem jiném. Na Unii nejlépe vstřebávám 1/3 alba, pak najede tvrdý progres, kdy se přibližně každé dvě sloky mění melodie, bridge a refrén tu neexistuje a tak člověk neví, když na chvíli při poslechu vypadne z pozornosti, jestli už poslouchá novou píseň nebo je to šestá melodie songu, při němž trochu zazíval. Přirozený vývoj šel vysledovat na prvních čtyřech albech, někdo špatně hodnotil Reckoning Night a tvrdil, že už tady nastala ta strašná změna, ale s tím nesouhlasím, speedovky jsou tu čtyři, což je asi o jednu více jak na albu předchozím, Unii předznamenává jen skladba o chlapci, který se chtěl stát loutkou, ta také nemá refrén, bridge, jen neustále se měnící melodii ve slokách. Winterheart´s Guild mi nepřijde špatně, je hodně "zadumané", snivé a úvodní píseň je podle mě jednou z nejmelodičtějších, jaké kdy Kakko složil (i když tu chybí jakékoliv sólo, v tomhle jsem konzervativní tradicionalista - čím novější Sonata, tím méně sól, jasných melodií, Tony K. často spíše než zpívá podivně mumlá, šeptá, naříká, zajíká se, kolísá hlasem, nevím, zda je to dobře či nikoliv. Obrátím to, myslím, že nová Sonata by si měle najít nové fanoušky. Jsou kapely co stají na místě a neuhnou ani o píď a jsou za to kritiky velebeny.

27. 11. 2009 9:49

- Tassadar

GNT: Jde o přirozený vývoj kapely.. když se zaposloucháš, poznáš, že už Reckoning Night bylo trošku "jiné", než předchozí alba.) Mě osobně se z prvních tří alb líbil nejvíc asi debut /ale dostával jsem se do toho dlouho/, silence už o dost méně a winterhearts považuju za nejslabší album kapely, sterilní speed bez duše je opravdu nuda. Unia šokovala asi všechny, a mám-li být upřímný, já osobně jí beru tak půl na půl.. zčásti nadupané songy /in blac.., it won't.., my dream../ a z části naprosto nudné propadáky /harvest/. Oproti tomu Days of Grays je mnohem přístupnější, mě se ty experimenty sonaty líbí a oceňuji, že kapela nestojí na místě a snaží se hrát taky trochu jinak.. nehledě na to, že poslední dvě alba odhalují také různé polohy tonyho hlasu, ne jenom výšky, které naživo ani nezvládá tak dobře /weballergy live nezní ani způlky tak dobře, jako na studiovce/. Myslím, že Sonata věří tomu, co hraje a fanoušci, kteří s tím nesouhlasí by si zkrátka měli najít jinou kapelu.) Je to prostě hudební vývoj..

27. 11. 2009 9:00

- GNT

Franta Běhůnek: Souhlas s názorem, že nová Sonata Arctica se svými posl. dvěma alby dostala úplně někam jinam. Cain´s Offering na Sonatu opravdu navazuje a rozvíjí její odkaz. Kakkův vokál je pro kapelu poznávacím znamením a byla by škoda i jeho skladatelského talentu, ale zavedl svého času jednu z nejlepších speedmetalových kapel do pekel a vlastně ji "zničil". Měl raději ukončit její činnost. Zajímalo by mě, jaké procento původních fanoušků změnu stylu vydýchalo a je spokojeno se současným vývojem kapely. A také, jak se Unia a Days of Grays prodávají - přesněji o kolik více těchto alb se prodalo než těch starších. Snad ani nechci vědět, do jakých končin zavede Tony Kakko Sonatu na příštím albu. Stratovarius se po experimentu z r. 1995 vrátili (byť bez šílence Tolkkiho) ke "kořenům". Možná, že není dobré, když skladby ve skupině skládá jen jeden člověk. Řeči o společném rozhodnutí změnit styl a další bla bla bla neberu vážně, kapelník má vždy hlavní slovo a často jsou další členové skupiny v pozici nájemních hudebníků, kteří jsou rádi, že mají pěkné zaměstnání, a dobře vědí, jak snadno jsou nahraditelní. Když se leader, kapelník a výhradní skladatel pro něco rozhodne, tak to také tak bude a reptalové mohou jít (jako Jani L.). Opakuji se asi: nerad to říkám, měl Sonatu A. upřímně rád, ale tato grupa pro mě končí albem Reckoning Night, potom už je to jiná kapela, snad kvalitní, ale už ne pro mě. Nechápu lidi, co se stydí za svou minulost. Nebo platí rovnítko: pomalá nuda = velké umění; či speed metal = pokleslý póvl?

27. 11. 2009 6:40

- Ray

Byla jsem na všech koncertech, které jsi jmenoval a nemám pocit, že by tenhle nějak zaostával. Samozřejmě každý má zážitek z koncertu jiný a názor jako názor. Souhlasím s tebou, že zmiňovaní Primal fear a Brainstorm byla opravdová smršť

26. 11. 2009 22:22

sonáta koncert - Franta Běhůnek

Važení, no nevím, přišlo mi to, že koncert neměl daleko od průseru. Nezastírám, že album Unia se mi nelíbí vůbec a to poslední jakž takž, ale při pohledu na znuděnou kapelu, mi přišlo nejednou na mysl, že je to snad ani nebaví hrát!!! Pravdou zůstává, že Tony se opravdu snažil, a koncert od průseru jakžtakž zachránil, i přesto, že se zdál nachlazený. Avšak mám-li to srovnat s o dva dny předešlými WASP či o den pozdějšími Primal Fear a Brainstorm, kapela propadla na celé čáře a nejenom já, ale i ostaní s party, co celkem hojně navštěvujeme koncerty, jsme museli říci, že se jednalo o náš letošní nejhorší koncert. Osobně si myslím, že měl spíše odejít Tony a založit si novou kapelu, protože album Cainś of offering, je pravá Sonáta.

26. 11. 2009 21:53