Power Quest je zpět! - htaedas

https://www.youtube.com/watch?v=52U-CLyHJgg

8. 05. 2016 11:35

- Stepan

Jinak ted koukam, ze PQ budou hrat ve Snooty Fox opet 17.12., tak doufam, ze to bude opet streamovane. Ta adresa je kdyztak http://snootyfoxlive.com/live-stream/

29. 11. 2011 14:12

- adrian

Alessio byl stejne nejlepsi :-(

28. 11. 2011 21:47

- Pagan

To jsou velmi dobré zprávy, díky za ně! :-)

28. 11. 2011 18:07

Colin Callanan - Stepan

Tak jsem prave slysel (a zkoukl) live stream z UK klubu Snooty Fox prvniho vystoupeni PQ s jejich novym zpevakem Colinem Callananem, a musim rict, ze jsem velmi prijemne prekvapen - doufam, ze uz jim tenhle zpevak zustane, protoze to co predvedl, byl skutecne narez. Samozrejme, par zaskobrtnuti tam bylo, ale to se nazivo stane kazdemu, zvlast pri prvnim vystoupeni s novou kapelou. Jen doufam, ze PQ nekdy prijedou k nam, moc rad bych je slysel treba na MoRu.

28. 11. 2011 0:04

GNT - Soichiro Honda

Tak s tým Power Of The Dragonflame... je mozno najrýchlejsí, ale skladby ako When Deamons Awake alebo Gargoyles sú temné až až a speedovými sypačkami, ako boli Wisdom Of The Kings, či Emerald Sword, tak tým by som ich nenazýval.... A nokoniec to bol začiatok zmeny, pozri sa, kde sú Rhapsody teraz... presne o tom hovorím. A progress hrá možno Angra, ale isto nie Freedom Call, a je jedno, čo oni tvrdia. Na poslednom albume, a nielen ich, je poznať spomalenie a stemnenie... Speed metal už jednoducho vyšiel z módy, aj mohykáni ako Helloween dnes hrajú dark power metal, Gamma Ray už hrajú heavy metal, spomalili aj Freedom Call, Sonata je dnes progresívnou kapelou, Kamelot od dôb Black Hala už tiež nie sú speed, Rhapsody experimentujú s film score a black metalom,o Chroming Rose škoda hovoriť, Blind Guardian je stále viac o orchestri... a tak dalej. Mozme len dufat, ze sa vlna speedu este niekedy vrati a nezapadne prachom ako napr. hair metal.

27. 05. 2011 17:27

- GNT

Power of Dragonflame je patrně nejspeedovější (nejrychlejší) náhrávkou Rhapsody. Italské powerspeedové grupy se často samy označují jako symfo progress. I takoví Freedom Call o sobě někde prohlásili, že hrají "progress". Ano nové album Helloweenu do formulky "temný hutný metal" celkem zapadá a to jak zvukem, tak i rychlostně.

27. 05. 2011 6:21

Martin - Soichiro Honda

Úplne jednoducho, niečo ako Helloween - 7 Sinners, Gambling With The Devil, Grave Digger - Grave Digger, Dawn Of Destiny - Human Fragility, Seven Kingdoms - Seven Kingdoms, Pagans Mind - Gods Equation, Freedom Call - Legend Of The Shadowking (zvlášť skladba Darkness, ktorá to vlastne charakterizuje), Rhapsody - Power Of The Dragonflame... beriem to ako fúziu powermetalu, o tón podladených gitár, pomalšieho tempa a sem-tam growlingu.. A povedal by som, že práve takéto niečo je vo svete populárne.. napr. singel s nového albumu Rhapsody: Aeons Of A Raging Darkness http://www.youtube.com/watch?v=Ta_KhUa3O7Q presne takéto niečo mám na mysli...

26. 05. 2011 13:58

- Martin

Soichiro: Ja by som bol napr. zvedavý, čo máš na mysli pod pojmom "temný power metal"

26. 05. 2011 9:21

GNT - Soichiro Honda

No zober to tak, že mnohé kapely by aj hrali speed, ale nikto by si to nekúpil (resp. kúpil, ale jednoducho label a vydavateľstvo by tento materiál upravilo: minimálne symfonický orchester, aspoň 2 balady, aspoň jedna 10min titulka, a tie najspeedovejšie skladby ako bonusy, najlepšie japonské). Ono, za súčasné rozloženie skladieb na albumoch môžu vydavateľstvá, nie kapely. Veď aj ospevovaný Pathfinder nie je čistý speed. Sú tam presne tie prvky, čo som teraz vymenoval. Speed bez žiadnych zbytočností, max. len s keyboardom, sa robil v 80/90 rokoch. Speed metal sám o sebe už ani neexistuje, teraz je móda temného power metalu a orchestru. A tu nemôžeš očakávať stavbu songov: sloha, bridge, sloha, bridge, refrén, sólo, refrén, refrén... teraz máš všade také óóóóóó, také ááááááá, kostolné zbory a neustále hranie sa s atmosférov. Keď sa to vie ,je to perfektné, nový Helloween, Angru, či Dimmu Borgir mám rád, ale spomeň si v posledných 10 rokoch na album bez stopy orchestru... Je to o dosť smutnejšie, že mnohé kapely za bombasticky orchester skrývajú nedostatok nápadov. Posledný čisto speedový album, čo ma rozmetal bol Rage - Unity, dalo by sa ešte rozmýšlat o obidvoch Silent Deamonoch.. ale inak nič, ak sa bavíme o speede a nie o powermetale..

25. 05. 2011 20:02

- GNT

U Dragonforce je ultrarychlá melodická zběsilost jejich poznávací značkou, takže ať vše zůstane plus mínus při starém, to si přeji. Trochu bych snad něco udělal s tou ukrutnou délkou jedn. skladeb, tolik se v nich zase neděje, aby musely mít každá 7-8 minut. A možná by mohli přidat trochu více pompy a "temnoty", oproti jiným podobným spolkům mi přijdou až moc civilní a optimističtí.

25. 05. 2011 10:17

- GNT

Je mi v podstatě úplně jedno (prostě šuma fuk) co se dnes hraje (či "co se má hrát"), na trendy si nepotrpím, neuznávám je, neřídím se jimi ... Kdo mi dá chutným melodický speed, ten má u mě vyhráno, toho si koupím (respektive jeho dílo). Ostatní musí nabízet a prodávat jiným.

25. 05. 2011 9:57

GNT - Soichiro Honda

Dragonforce je asi jediná speedová kapela ktorej by spomalenie nezaškodilo... počúvť po 5x tie ich dookola sa opakujúce oktávy G, C, Ami a F.... tie speedové bonusy - no nemám to rád, stále sa zabúda na Európanov, ale taká je doba. Časy speedu sú ta tam.. Teraz sa hrá na moderný, hutný, tvrdý zvuk, istú dávku progresie a na pomalšie tempo.... na prelome 80/90 boli speedové albumy s progresívnymi bonusmi, teraz sú progresívne albumy so speedovými bonusmi... časy sa menia..

24. 05. 2011 19:39

- GNT

Od PQ mě nejvíce berou alba Neverworld a Magic Never Dies (asi by mě zajímala i první deska, ale tu jsem zatím v orig. nesehnal), potom je to už o něčem jiném, byť se to stále dobře poslouchá. Protože Williams měl cosi společného s členy dnešních Dragonforce, vznáším tu dotaz - nevíte, jak bude vypadat nové album DF? Mám totiž jisté obavy, že tu dojde k brutálnímu zpomalení a poslední jistota speedu bude zničena.

20. 05. 2011 11:14

- GNT

Hermes: nacpání nejrychlejších skladeb do první poloviny alba je bohužel chybou mnoha powerspeedových alb - z poslední doby např. Symfonia. To samé platí o bonusech, pokud má skupina nějakou pěknou speedovku, udělá z ní bonus a ještě nejlépe japonský, který na originálech, které si tady můžeme koupit, bude chybět. Jakoby tu byl v myslích hudebníků nějaký podvědomý strach, aby na albu náhodou nebylo "přespeedováno" (nevím zda jsem jediný, kdo by uvítal tak půlku skladeb na albu powerspeedové kapely v opravdu rychlém tempu, mně osobně to věčné potácení v středním tempu, v němž jsou dnes téměř veškeré současné nahrávky - když už se zrychlí, tak na pár sekund, začne-li píseň pekelně rychle, dá se s jistotou předpokládat, že v tomto tempu vydrží tak do první zpívané sloky -, docela silně vadí).

20. 05. 2011 6:18

9/10 - Hermes

Tak, dospel cas k tomu, bych se vyjadril k tomuto - dle meho nazoru - nejlepsimu dilu teto kapely. A tradicne bychom mohli zacit propranim jednotlivych skladeb tohoto alba. Ready? OK. Prvni, co na vas po prvnim spusteni CD vybafne je break na bici a skripanec na kytaru...dobry, co dal? Necele dve minuty dlouhe intro pokusi vas nabudit na to, co ma nasledne prijit...puvodne jsem dle ukazek ocekaval dalsi ultra-hit, nicmene dostalo se mi pouze prehlidky skillu novych kytaraku, takze rekneme prumer....toto intro asi nikdo pravidelne nebude poslouchat...ale pojdme dal, jsme teprve na zacatku cesty. Prvni regulerni skladba je presne takova, jaka ma byt - rychla, arci-melodicka, vynikajici zpevny refren. Bravo! Tady neni co resit, lip se po nemastnem neslanem intru zacit nemohlo. Nasledujici Glorious je pateticka az na pudu, ale to milovnikum melodiky to vadit nemusi, da se o ni rict prakticky to stejne co o skladbe minule...ale najdeme zde v predrefrenech jeste rychlejsi dvojslapky, aby se na krasne klenuty refren zpomalilo..proc ne? V poradi ctvrta Sacrifice je dle meho nazoru nejnudnejsi skladba, ktera zde ale ma sve logicke oduvodneni - riffovana, slapava skladba ve strednim tempu, kde se dlouho nic nedeje a nasledne prichazi slusny refren..nemusela by tu vubec byt, skladeb ve strednim tempu je na druhe pulce alba dostatek.. Nasledujici Survive (krom jineho prvni vypustena vec z alba) vraci pozitivni pocity opet vysoce nahoru...uvod lehce zavanejici jejich starsi tvorbou, tempo (kdyz nepocitam japonsky bonus) naposledy ve vysokych otackach, refren opet vynikajici, zajimave harmonicky postaveny...zase tleskam... Tak, a ted prichazi zlom. Album ve druhe casti rapidne zpomaluje, prichazi jeho spis hard - rockova druha cast. Skladba Better Days nas svym uvodem zavede hluboko do 80. let (coz neni historicky poprve, spis se cekalo, kdy neco obdobneho prijde). Suma sumarum se jedna o peknou, velmi melodickou skladbu se stezejnima klapkama, jen refren mohl byt trosku jinak postaveny. Crunching The Numbers je neco mezi ctvrtou Sacrifice a predeslou Better Days, a k tomu jeste misty spetka progressu - vyuziti vsech nastroju je v idealnim pomeru, obcas zajimave a netypicke melodicke linky. Osmicka Only In My Dreams se casem stala nejspis mou nejblibenejsi skladbou z alba. Duvodem je jeji refren (jako uz tradicne) Ultra-melodicky, chytlavy, mistky krasne vokalovany, harmonicky velmi vyrazny a zajimavy ... co vic si prat:). Devata, titulni vec. Opet smeska tri predeslych skladeb...jen jinak namixovane aranze a harmonie. Zkratka dalsi vyborna vec, jen mozna prilis dlouha. A koncime - City Of Lies. Opet! zpevny a melodicky refren (... nezacinam se uz moc opakovat?? :)), a v solech zajimava klepacka na bici....no proc ne. Jo, a abych nezapomnel - bonusovka Time To Burn...naposledy zrychlime a uzijeme si dusotu dvojslapek...prestoze bonusova vec, nicim nezaostava za zbytkem alba. Takze, co nam z toho vseho vyplyva, a proc nakonec tak vysoke hodnoceni? Pujdeme postupne - album ma poprve v historii kapely opravdu vyborny zvuk, naslapany, pevny, kompaktni. Material na tomto albu je velmi silny, na nic si nehrajici. Jen bych mel vytku k usporadani skladeb - nevim, jesli je rozumne nacpat do prvni pulky alba skladby rychle, do druhe strednetempe. Jo, a abych nezapomnel, Steve Williams vzdy byl velky odbornik na balady, tak kurna proc tady zadnou nenajdeme??? Velka skoda. Nova sestava se etablovala asi velmi rychle dobre, kluci hrajou co jim prsty staci, Starnouci zpevak Chity ze sebe vydava co muze a jeho hlas je prijemna ozdoba alba - zpiva ciste, civilne, bez zbytecnych vysek (cimz se projevuje doted jisty "svedsky zazrak":)) a jeho hlas vseobecne ma prijemny tembr. Co dal? Asi nic moc dalsiho, zkuste albu i pres jeho neoriginalitu (ktera se ale v tomto zanru hleda velmi tezce) dat sanci, za pokus rozhodne stoji.... Takto silna kolekce se dnes hleda velmi velmi tezce!!!

19. 05. 2011 22:31

- - Soichiro Honda

Fakt Alessio chýba, navyše to Chitralovi, ako povodne hardrockovému spevákovi vo výškach občas škrípe... Materiál to je ale dobrý...

2. 04. 2011 14:09

- adrian

Po hudebni strance neni moc co vytknout, jsou to stari dobri Power Quest. Bohuzel vocal uz neni zdaleka, co byval. Alessio proste chybi a ne, ze ne! Jeho hlasu je strasna skoda :-( Ale celkove je to hodne dobre album, kluci jedou dal a to je dobre.

2. 04. 2011 9:13