- down

Haha ...pry strucne :D.

22. 03. 2013 10:10

- down

Uz jsem to tady myslim psal nekde v jine diskuzi ...takze jen strucne: prvni fosna - Mercyful Fate - Don't Break the Oath - 1984 - burza Ostrava "U pivovaru" ...do te doby jsem na kazetaku soustruzil AC/DC, Def Leppard, One Way System, Peter and the Test Tube Babies, Accept a Iron Maiden ...takze prijemna rockovo-punkova smeska. Prvni CD byl tusim Black Sabbath - Born again. Kazety mam ve sklepe dodnes ...kdysi jsem jich mival okolo 300 ...ted jich tam myslim zbylo neco kolem 100 kusu. Prvni koncert ...pokud si pamatuju, tak Iron Maiden(Railway, Talon) v Budapesti ...ccy 1985(bez zaruky, treba si to nekdo bude pamatovat presneji). I kdyz ...asi prvni metalovy koncert byl vlastne na mistnim zimaku ...polska kapela TSA :) Ceskoslovenske kapely me moc nebraly. V posledni dobe me dokazal z letargie vytrhnout asi jen koncert Twisted Sister na MORu.

22. 03. 2013 10:10

- Mike

Já si myslím, že je to o věku... v pubertě člověk prožíval tohle všechno jinak, bylo to poprvé. Jak je člověk starší, dívá se na to jinak, je to prostě trochu už rutina. Všechno máme hned, oblíbený kapely tu hrají každý měsíc. Před patnácti lety, tu nehrála skoro žádná větší mětalová kapela a vrcholný zážitek byl fakt ten Arakain. Je toho moc a jsme namlsaní a staří :D

19. 03. 2013 14:56

Pro Bubáka 3. - lukáš

To Bubák: Archiv Dereš od Martina Sarvaše obsahuje tyto písně - Svoj závod bezíš zo všetkých síl, Andy, Mám zlé rána, Zlatý vek, Na panské , Pocta Marcovi Polovi.

16. 03. 2013 18:37

Pro Bubáka 2. - lukáš

To Bubák : Ano, viděli jsme se na koncertě Tublatanky , myslím že v roce 2012. Bohužel dnes již Dereš ukončil činnost, kdy zemřel na zákeřnou rakovinu Vlado Šešera !! Bohužel !!! Dereš byl - Artin uherčík - bicí, Vlado šešera -kytara, Mario Valent - basová kytara, Ivan horváth - kytara, Radovan Orth - zpěv, po roce 88 Vojta Bohuš, texty Martin Sarvaš.

16. 03. 2013 18:28

Pro Bubáka. - lukáš

To Bubák : To že mě arakain i Dereš provázeli životem je pravda !!!!! A nechápu co na tom nechápeš ???!!!! Z českkoslovenských kapel tyto dvě mě zaujali nejvíce. Samozřejmě s Brichtou Arakain - psal se rok 1989 a kazety Arakainu a klipy v Triangelu měli cenu zlata !! A Dereš a píseň Na panské je prostě super hit, i po tolika letech !!!! Pocta Marcovi Polovi, Zlatý vek, Na ženské , Na panské a mnoho dalších .

16. 03. 2013 18:09

- Bubák

Luky, nekecej :-D

16. 03. 2013 10:16

Euforie -Guardian, Arakain, de - lukáš

To Téma - Euforie u metalu - U mně Guardian, Manowar , arakain, Dereš: Mám nádherné vzpomínky : Ještě když mi bylo asi 12 let , tak kamarád vzdálený asi 6 km od mé chalupy říkal - Mám teď super kapely - Arakain -live 88,87. Měl ještě mnoho dnes známých věcí - jako debustrol vyznání smrti , torr kladivo na čarodejnice demo. Tyto věci jsem si taky asi po 3 měsících poslouchání zamiloval, ale kapely československé které určovaly můj vývoj byly arakain a Dereš. Když jsem ještě ten den přijel od toho kamráda z chalupy s demokazetou arakainu, tak jsem m álem zešílel radostí. Kazeta najednou měla cenu zlata a písně Nechceš, Kat, Poseidon, Motýl noci kolovaly v mých uších do skutečného zblbnutí. A najednou arakain byl pro mě modla. A televizi kdy běžel slovenský triangl , tak jsem viděl kapelu , která tenkrát asi 2 krát v soutěži Triangl porazila Tublatanku - Byla slovenská kapela Dereš!!! Skladba Na panské je dá se říci , vůbec má nejoblíbenější píseň česlov. metalu !! A tenkrát v tom roce 89 šel tento klip v televizi a já jsem si ho nemohl natočit . Protože jsem to nestihnul !!! A přátelé Dereš - archiv skupiny jsem sehnal od Martina Sarvaše - ano,tušíte správně - textaře Tublatanky. Dělal po Tublatance i Derešu textaře. A já po !!!! neuvěřitelných 20 letech jsem slyšel mojí zamilovanou písničku . I slza ukápla!! A ještě se mi podařilo od derešu sehnat demo - 1988 !!! I arakainu jsem dnes věrný, ale mojí nejoblíbenější¨m jeho rokem byl rok 1987. P.S. Zítra napíšu o zahraničních kapelách , které mě ovlivnily v mládí a jejichž hudbu zbožňuju . Lukáš

16. 03. 2013 1:14

Reklamní idiotizmus. - lukáš

To Anonim : Hlavně jde i o reklamy v časopisech, na internetu , atd. Spark, bohužel i třeba německý Rock hard dává k datumům desek nových kapel například - nová naděje thrash metalu, Po dlouhé době čistý kvalitní hard rock ze staré školy, jako Maiden, atd, atd. Například takhle jsem " skoro " naletěl , když jsem si chtěl koupit - Nová kvalitní super naděje a plus k desce je i Mille Petrozza - říká o této dësce - toto je za posledních 10 let hodně kvalitní thrash - mluvím o kapele Lost society. Upřímně , .račka. A kolik takovýchto pseudoreklam překládá Spark, to je až hrozné. Převládá extrémní kvantita a kvalita .... Bohužel ale pokud si člověk chce dotýčné kapely poslechnout, musí naposlouchat třeba 200 cd eček , aby měl vlastní názor. A to je jedno velké negativum internetu - známe 100 nových jmen, ale člověk si říká - Má vůbec cenu poslouchat ty " nové kapely " ?? Já osobně mám názor , že ne !! Ale na druhou stranu -česká scéna - nové metalové kapely - To je velkej průser !!! Aby člověk u toho trávil rok.... Ano, jsou kapely SEven, Neutral, sixth dimension, Sebastien a mnoho dalších - mně ale nechytla ani jedna kapela !!! Asi proto že jsem vyrůstal v 80 . letech . Poznali jsme na vlastní kůži - Jak stoupali k vvrcholům - Blind guardian Manowar, helloween... Z českých - Arakain, titanic, torr, motorband a jné. A tím , že těch kapel bylo ještě " pár ", ale 100 krát kvalitnější než dnešní kapely, tak člověk vnímá kvalitu a ví že jí " zase na nových albech těchto mých oblíbenců dostane !!!

16. 03. 2013 0:56

- ToPi

K těm nahrávkám bych měl jednu takovou "ilegální" poznámku. Nejenom originály posilují vztah k hudbě. Já byl třeba vždycky chronický nahrávač kazet. Někdo měl novou nahrávku pro mě zajímavé kapely, takže jsem si to od něj sehnal a nahrál. Ale nic to nemění na uvedené věci. Věnoval jsem tomu aspoň třičtvrtě hodiny (nahrání jedné strany 90minutové kazety) a nešlo najednou pořídit 100 hodin hudby v jednom okamžiku, takže určitý čas tomu přecejenom člověk musel věnovat. A logicky pak věnoval čas i tomu, aby to naposlouchal a objevoval pro sebe zajímavé věci. Souhlasím, dnes na to není čas. A které faktory za to můžou? 1. již zmíněná snadná dostupnost a nulová aktivita potřebná k získání nahrávky 2. vytratilo se sdílení zážitků, kdysi jsme si informace a nahrávky předávali mezi kamarády, anebo se prostě informace šířila po dalších spřízněných duších, dneska si to prostě během pár vteřin najdeme 3. množství hudby, je toho prostě tolik, že nás to musí zaujmout na první poslech 4. ano, vzniká spousta skvělých nahrávek, ale kulty našeho oblíbeného žánru vznikaly dávno. Workship Music od ANTHRAX není hudebně o nic horší než Among The Living, ale řekněme si, kterou z těch nahrávek známe nazpaměť i pozpátku? 5. to souvisí s předchozím bodem, v našich oblíbených kapelách se lidi obměňují a tím se trochu ztrácí kult. Někteří bubeníci prošli třeba 30 kapelami. Dřív měl třeba někdo nahrávku, nevěděl, co to je, ale společnými silami jsme se toho podle stylu dopátrali. Dnes byste tímto způsobem nic nedopátrali, protože všechno zní stejně. Vytratila se duše.

15. 03. 2013 23:33

- Anonim

Koukám, že se tu skoro všichni shodneme na jedný dost hrozný skutečnosti: MLADÝCH NADĚJNÝCH KAPEL RAKETOVĚ PŘIBÝVÁ A KVALITNÍ HUDBY STÁLE UBÝVÁ..., a pak všichni vyhazujeme peníze za CDčka, které nás ani nedostanou do té správné posluchačské euforie. Třeba já jsem v loňském roce neobjevil ani jednu jedinou desku, která by mě opravdu dostala do kolen a to jsem si koupil CDček jako snad nikdy před tím, a jak jsem tak tady pročítal ty redaktorské bilance, tak hodně lidí na tom bylo dost podobně. Čím to je, že kvalitní hudby vychází tak málo??? Já z toho viním především moderní technologie, díky kterým vznikla tzv. "éra producentů". Jinými slovy všechno se točí jen kolem kvality zvuku a nikoliv kolem vlastních písniček. Většina mladých kapel ani nedokáže (nebo je líná) složit nějaký pořádný materiál, a tak si radši najmou drahýho producenta, kterej i průměrnej materiál vybaví dobrym a moderním zvukem a je hotovo. Dřív museli muzikanti prostě vzít nástroj do rukou a složit dobrej song, aby se prosadili. Dneska jim stačí umět dobře ovládat PC program, kterej půlku věcí udělá za ně. Dalo by se říct, že dnes tak trochu vítězí forma nad obsahem. A to není dobře.

15. 03. 2013 23:03

Reakce - František Šafr

Přiznávám, že věci stahuji, ale mé oblíbené interprety se snažím mít vždy v originálu (Arakain, Helloween, Avantasia, Edguy, Stratovarius a Gamma Ray), ale ten pocit už opravdu není tak explozivní. Jediné, co mě opravdu posadilo v poslední době na zadek, tak to byl jednoznačně výkon Michaela Kiskeho na Masters Of Rock s kapelou Unsionic. Samozřejmě vše není tak špatné, ale zaměřil jsem se právě na tuto část.

15. 03. 2013 19:27

- Ray

K těm koncertům, jak říká Bubák - záleží na tom, na co jdete. Já jezdím na koncerty poslední roky relativně hodně a u některých kapel už ta euforie není.... na druhou stranu, spoustu lidí má věci, co je prostě vezmou za srdce. Blind Guardian jsem viděla čtyřikrát a pokaždé mě ten koncert dohnal k slzám, jak kdyby mi bylo patnáct. To samé se mi stalo, když jsem minulý rok poprvé po tolika letech viděla Nocturnal Rites. Nebo takoví Freedom Call, tam je fuk, kolikrát ročně je vidíte, ale ta radost, co vám při tom koncertě předají, ta je prostě zaručená.

15. 03. 2013 13:54

- Metamorphic dreamer

...a co se týká koncertů (nejsem pravidelný návštěvník) vidět kapelu Rage, která mě provázela většinu posluchačského období, byl zážitek...a to i přesto, že poslední desetiletku je už "nežeru" Za Refuge v Matrixu Peavymu děkuju a za plácnutí taky :-)

15. 03. 2013 13:24

- Metamorphic dreamer

Naprostý souhlas s Blackwhitem. V devadesátých letech, kdy mi byl věrným společníkem přítel walkman, jsem své MC kazety naposlouchával důkladně. Důvodem byla samozřejmě doba a s ní spojený můj větší zájem a počet vydávaných alb v ranku power/speed. Vztak k těmto plackám je samozřejmě pevnější než k tomu co vychází dnes (i když se jedná třeba i o totožnou kapelu). Málo co mě dnes posadí na zadek, vyjímkou snad budiž Elvenking (předtím Lost Horizon).

15. 03. 2013 13:21

- Crust

no já to vidím jak důsledek několika faktorů: už mi není 15, člověk už má něco naposloucháno a tak ho jen tak něco nesejme a nepřekvapí (btw. na zážitek při prvním poslechu CD Avantasie - Metal Opera I. na kvalitní aparatuře taky rád vzpomínám...tam by se to dalo bez nadsázky nazvat opravdu euforií... asi jeden z nejsilnějších hudebních zážitku vůbec), navíc vychází toho fakt tuny, kupovat se to všechno nedá a pokud je do toho člověk opravdu zapálenej a chce slyšet kde co, navíc z různých žánrů, tak je logický, že u všeho nemůže mít orgasmus.

15. 03. 2013 12:13

- Supermartonátor

Hezký článek. Je to ale i tom jak to sami bereme, jaký k tomu máme přístup. Já to chvění cítím pořád (sic ne jako dřív, to přiznávám)...ale třeba když jsem byl na Devinovi Townsnedovi....a pak na něm podruhé. Tak i podruhé jsem byl odrovnanej, že vidím svého nejoblíbenějšího interpreta. Na nová CD se vždy těším...už jich ale nekupuji tolik...ale vážím si jich. Každopádně když jsem si vezl domu své první koupené album (Bruce Dickinson-Tyranny of souls), to byl zážitek.

15. 03. 2013 11:29

- Venca

Tak já tu euforii měl třeba z posledních Darkthrone. Mít ji budu i z nových Black Sabbath, Amorphis, Alice In Chains... Já třeba na internet úplně kašlu, dopředu to nikde neposlouchám. Pravda je, že se k něčemu dostanu třeba až po roce, ale to je přece jedno. Nikam mi to neuteče :-)

15. 03. 2013 11:13

- blackwhit

pozoruju vyprchávání euforie z hudby i u sebe (bohužel). Nemůžu se ale zbavit pocitu, že je to primárně dáno dostupností hudby a množstvím kapel. CD kupuju, většinou buď osvědčené autory nebo (a to přiznávám), když mě něco jo zaujme z netu, tak to chci mít v originálu. Strašně se mi líbí moje sbírka (už vlastně neexistujících MC kazet) z devadesátých let a je to dáno podle mě tím, že jsem těch kazet měl (relativě) pár a měl sem je do mrtě naposlouchané. Dneska, když si přečtu 10 lákavých recenzí za měsíc, tak jenom když si chci všechno tohle poslechnout, nemá šanci nic, co nezaujme na první poslech (a to je škoda)... a tím, že se vytrácí takový ten pocit: "to musím slyšet znovu hned", tím upadá i euforie z hudby jako celku...

15. 03. 2013 9:54

když je kvalita je i euforie - pavel

CD / u mě se ta euforie a nadšení dostavuje, ale jen někdy. Problém je v tom že vychází strašně moc CD a ještě víc sraček. Já CD kupuju stále, ale jen ty které mají opravdovou kvalitu. Jsem nadšenec do hard/heavy/power, ale když poslechnu většinu nových kapel, tak ze mě to nadšení většinou vyprchá. A pak vyjdou noví Saxon, UDO mebo Iron Maiden a najednou je to tu. Ty kapely mají svuj vysoký standart a toho se drží. KONCERTY / tady mě euforie přepadá velmi zřídka, ale ne proto že bych byl přesycený. Třeba takový Helloween. Mám je rád a moc. Sice tu hrají často, ale na každý koncetrt nechodím spíš tak jednou za 2 roky. Bohužel pak dojdu na koncert a vidím jak je to naživo bídně zahrané a celý zážitek je v prdeli. Ale zase jsou akce, které nejsou tak velké, ale ta kvalita tam je maximální. Vloni třeba Ripper Owens, Magnum nebo Ritchie Kotzen. Obrovský rozdíl byl vidět na Zimním Mor 2010. po vystoupení Paul Gilberta byly všechny ostatní kapely "směšně špatné"

15. 03. 2013 9:17