Píše se rok 1998 a já poprvé utíkám do obchodu koupit album "Apage Satanas" kapely ARAKAIN. Je to poprvé, co si jdu koupit za ušetřené kapesné hudební CD. Celou cestu domů jsem CD držel v ruce a prohlížel si dvě monstra na obalu a samozřejmě legendární logo kapely.

Po příchodu domů okamžitě vkládám CD do přehrávače a ze zvuku bijících zvonů úvodní "A zvony zvoní" mi příjemně běhá mráz po zádech. Čtu si v bookletu text a zkouším zpívat společně s Alešem Brichtou. Album jsem poslouchal nesčetněkrát za den a stále jsem se ho nemohl nabažit.

Ptáte se, proč zde sepisuji můj první zážitek z koupě cédéčka mých hudebních oblíbenců? Toto album je pro výjimečné nejen z výše uvedeného důvodu, ale především pro to, že v té době nebyl internet v každé domácnosti a každý neměl hudební nosiče dostupné během několika málo vteřin. Kdo z Vás má dnes takovou radost, když jeho oblíbený interpret vydá nové studiové album? Dnes si během pár vteřin můžete pořídit album svých oblíbenců ještě daleko dříve, než se vůbec dostane oficiálně do prodeje a navíc máte na dosah ruky (uší) téměř cokoli, co se hudby týká.

Přiznejme si, že v dnešní době už natěšení na každé nové album není tak žhavé, euforické jako dříve. Není to škoda? Pravda! Člověk může odolat a poslechnout si album až ve chvíli, kdy si koupí samotné CD, ale kdo z nás to vydrží? Uvedu Vám malý příklad. Vzpomínám si na první seznámení s melodickým metalem v podobě metalové opery AVANTASIA a jejím albem "The Metal Opera" z roku 2001. Našponované hlasy, přenádherné melodie a střídání zpěváků ve mně vyvolalo hudební euforii a v té chvíli jsem věděl, že mi v žilách koluje pravá speed-power metalová krev! Když však vyšlo v roce 2008 pokračování v podobě alba "The Scarecrow", tak jsem měl opět ten pocit štěstí, ale nějak se už nedostavil pocit euforie. Nevydržel jsem a album jsem slyšel již v předstihu na internetu a pocit nadšení se nějak vytratil. A velmi mě mrzí, že dnes je již nové album kapel takový klasický standard, který bereme jako jistotu a navíc v tom obrovském množství kapel je nemožné koupit originální CD všech svých oblíbenců.

Podobně mohu mluvit i o koncertech. Nikdy nezapomenu na můj první koncert kapely ARAKAIN, kde jsem stále nevěřil, že skutečně vidím Aleše Brichtu. Pořád jsem měl pocit, že se mi to jen zdá. Nosil jsem jeho brýle, které jsem dostal k narozeninám a doma si v pokoji z násady na hrábě dělal stojan na mikrofon a za asistence silných repráků jsem si hrál na druhého Aleše Brichtu. :-) Také mi navždy zůstane v srdci vzpomínka na první pohled (a především) poslech kapely HELLOWEEN v Plzni v amfiteátru Lochotín v roce 2004. Pro mě bylo do té doby naprosto nereálné, že bych někdy tyto zahraniční legendy mohl vidět a slyšet naživo.

Dnes si z koncertu odnášíme pocit, že jsme viděli dobrou show a své oblíbence, ale už necítíme to chvění a příjemné mrazení z toho, že jsme je skutečně viděli na vlastní oči. Naposledy jsem takový pocit zažil na koncertě projektu AVANTASIA, kde jsem poprvé viděl Michaela Kiskeho, který mě doslova posadil na zadek. Koncerty kapel jako HELLOWEEN, STRATOVARIUS, GAMMA RAY, SABATON apod. si samozřejmě užívám jak to jde, ale už tam není ten pocit jedinečnosti. Kéž by se někdy mohla vrátit ta zlatá devadesátá léta, kdy bylo všechno tak výjimečné a neuvěřitelné.