- rumcajs
Sami The Doors připustili, že na tomhle albu jim pomalu docházely nápady. Kapela prý měla nápady na dvě desky a tu třetí prostě museli nějak dát dohromady. Tuším, že to označili za "syndrom třetího alba". Album je tak slyšitelně zvukově i kompozičně roztříštěné, a ne tak vyrovnané jako předchozí dvě. Stále se sice jedná o velmi dobrý standard, ale pokles kvality je slyšitelný. Už úvodní Hello, i Love You se svou otravnou jednotvárností až bubblegumovostí ukazuje, že něco není v pořádku.
Love Street je příjemná pohodovka a rozporuplný dojem z úvodní písně napravuje. Not To Touch The Earth je jedním z vrcholů alba, The Doors v psychedelicko-rockové podobě a vysoké kvalitě.
Následující dvě písně nejsou špatné, ale ani nijak nadprůměrně dobré, osobně je vnímám jako výplňové songy a nijak uchvácený nejsem ani z The Unknown Soldier, písni, které nemalou část její popularity přinesla teatrální pódiová prezentace kapely včetně "zastřelení" Morrisona. Sama o sobě ale nepředstavuje nic víc než jen kvalitní průměr. Spanish Caravan a My Wild Love jsou dalšími vrcholy desky, ta první pro nádhernou flamencovou náladu a kytarovou hru Kriegera, druhá svou atmosférou a práci s vokály. We Could Be So Good Together je dalším pouze dobrým standardem, kapela pak ještě zvedne hlavu nádhernou Yes, The River Knows a jedovatou rockárnou Five To One, která patří k tomu lepšímu z alba, byť za těmi nejlepšími věcmi trochu zaostává.
Album mi navíc přijde zatím nejméně rockové a trochu se zde vytrácí ten tajemný mystický opar, byť jej kapela na vrcholných místech desky úspěšně vzkřísí, ale neprostupuje celým albem.
Za mě tedy 7,5.
18. 04. 2022 21:08
|