- Guns

Já jsem se na tuhle desku těšil hodně. Po té nešťastné události ze Stevem, jsem se bál zdali vůbec i vyjde. Byl jsem strašně zvědav, kam že to skupina zase posune po výborné první desce dál. Ono už z prvních tří vydaných písní bylo jasné, že vlastně nikam. Zvukově jako kdyby byly skladby vyřazený z Renegades a skladatelsky se to též moc někam neposunulo. Dokonce začalo (hodně brzy) sebevykrádání. Rewind připomene stejnou rychlostí i podobnou kytarou Crawl a The Dark Horses zase výbornou Renegades. Ovšem o špatné skladby se nejedná. Spíše o jedny z těch nejlepších na desce. Určitě k nim mohu připsat první Overdrive, která byla též ke slyšení už minulý rok. Líbí se mi dost ten hlavní riff i solíčka jsou povedené. Vlastně si tak říkám, že i tato skladba mi připomíná jednu z první desky a to Well Oiled Machine. Čtyřka by nás mohla trochu přenést do roku 1991, kdy L.A. Guns vydali třetí desku Hollywood Vampires a to na úvodní skladbu Over The Edge. Tou rychlostí a taky tou řekněme temnou náladou. Ovšem ten riff by klidně mohl připomenout i výbornou Malárii z druhé desky. Nicméně jedná se o zajímavou táhlou skladbu. První ploužák mě popravdě nějak moc nezaujal. Nicméně jedná se o víceméně běžný ploužák, kterých vzniklo nespočet. To druhý je na tom přeci jen lépe. Hodně díky zmíněným akustickým doprovodem. Ale furt to není druh ploužáku, který bych nějako rád poslouchal. You Cant Walk Away z předchozí desky si v mích uší vedlo o dost lépe, byť to taky není neotřelou skladbou. The Truth je až nezvykle dost tvrdá i když víceméně jen ten začátek. U poslechu téhle skladby jsem si hned vybavil píseň od Keel jejich Brothers in Blood z nejspíše poslední desky. Píseň to není špatná. Solíčko má pěkné. It´s The World, která nějako výrazně nezaujme, ale kytary jsou skvělé. Down Day Drag je opět temnější skladbou, která též nepostrádá melodickou stránku. Celkem dobrá skladba. While Im Away je takový menší úlet snad do šedesátek. Myslím si, že by klidně mohla být na nějaké desce Rolling Stones. Je to vlastně příjemná změna na závěr. Deska má opět dobrý obal. Oni i ty tři jednotlivé písně vypadali dosti pěkně. No z desky jsem mírně zklamán. Působí celkem unuděně a ne tak svěže jako první počin. Těch 7,5/10 je spravedlivé ohodnocení. Co bude dál by mě taky zajímalo, ale vzhledem k tomu, že letos už odehráli jedno vystoupení, tak to možná bude pokračovat dál. Jak Pepsi napsal, ať už byl Steve sebezručnějším bubeníkem, tak nahradit ho není potíží. Tou skladatelskou stránkou a taky tou představou o znění skupiny a podobně už moc ne. A když by pokračovali, tak je pravda, že je krapet zvláštní, že by skupina nesla jeho jméno, když už v ní není. Ale zase ten název zaštitoval i ostatní, kteří tam jsou od začátku, takže by to úplně mimo asi nemuselo být. Jinak v recenzi je menší chybička. Phil není bubeník :)

9. 02. 2024 11:06