to Crust - Jirka Lulek

Dynamický rozsah u metalových nahrávek již před lety spadl na samé dno, ke zhoršení tedy už není prostor. Spíše se ve studiích při mixu a masteringu zvukaři snaží nejít až "na krev" a vyhýbají se největším prasárnám, jako je ořez přečnívajících frekvencí. Doby, kdy se z reprobeden ozýval nepřetržitý praskot je z velké části za námi. To drobné zlepšení prokazatelně vidět, pokud si otevřete nějaký song v softwarovém nástroji na úpravu zvuku. Naděje vzbuzuje "normalizace" nahrávek na stále populárnějších streamovacích službách, kde v porovnání s dynamickou skladbou bude ta zmršená znít hůře.

25. 02. 2024 17:20

- Crust

Jednu z poslechových referencí dělá na starém "jezevčíku" a dokonce i na audiosoustavě v autě Pavel Karlík ze studina SONO :) Jinak v článku je naznačeno, že se trend loudness war poslední roky obrací k lepšímu - já teda osobně nevím, dynamiku nahrávek neměřím, ale že by se to zlepšovalo moc nepociťuju. Spíš bych řekl, že se to "jen" nezhoršuje. Ale je fakt, že když třeba vyšlo Endless Forms Most Beautiful od Nightwish a to už je drahných 9 let, tak tam bylo znát, že se snažili proti tomu bojovat a ta nahrávka není zvukově natlačená jako většina metalové produkce posledních 15 let.

24. 02. 2024 16:54

- Mr.Deadhead

S těmi Helloween to vidím stejně. I když teď jsem na YT music narazil na remaster Straight out of hell a zdá se mi to lepší. Což je u remasteru vzácnost... Jinak jsem před několika lety, ještě neznalý a naivní, koupil remaster Painkillera a div jsem se nepoblil.

21. 02. 2024 16:10

- Petr

Helloween zní nejlíp na Chameleonu : ) Zvuk Gambling je … na palec dolů.

21. 02. 2024 15:11

- Crust

Palo: zrovna Helloween a jejich novější nahrávky jsem přestal poslouchat cca někdy po roce 2005 a Keeperu III. (jinak slušné nahrávce) a z velké části je to kvůli zvuku. Podle mě je Bauerfeind zvukově zabil a to cca od r. 2003 s Rabbitem. Úplně nejvíc mě odpuzuje ten plastový zvuk bicích. Výjimkou je zatím asi jen poslední eponymní album, kde si na tom dali víc záležet.

21. 02. 2024 9:15

Zvuk kapely Helloween - Palo

Nech mi niekto vysvetlí, prečo napr.skupina ako Helloween, ktorú sledujem od počiatkov, príde na každom.dalsom albume s nejakým iným zvukom ako predtým. Čím novší album, zvukovo mi príde slabší. Miloval som.obdobie od 1985 do 93 co sa.tyka zvuku Potom som.tazsie.predychaval Master.of the Rings, ale ešte sa dalo...prišiel Tíme of the Oath, a ten bol.ako úder päsťou, hudba super, ale zvuk len na dobrej aparature, ktorú som vtedy nemal. Better than Raw dosť ťažký zvuk, naň som si zvykal tiež dosť dlho...podobne bol na tom Metal jukebox Prišiel ale hudobný aj zvukový skvost z dielne Roya Z Dark Ride, potom po zmenách mne zvukovo veľmi sympatický Rabbits... A zasa sa to začalo.kazit...Legacy ešte uslo, Gambling sa zvukovo vôbec nepodaril, 7 sinners detto, Straight...,My God Given bez šťavy A posledný eponymny album zvukovo tišší, zo zlými gitara mi, aj bicie.mi nesedia. Ok zhrniem to. Helloween sa mi.zvukovo paci možno 5-6 albumoch....ostatné prekusavam, ale co uz s nimi keď ich mam rad. Vplyv na zvuk majú samotní hudobníci, ale aj fundovani producenti, ktorým kapela doveruje...takže verný fanúšik môže len tajne dúfať, že ďalší album bude mať okrem dobrých skladieb aj dobrý zvuk, čo pri Helloweene asi už nehrozí...škoda PS. Typický predstaviteľ skazy zvuku albumoch jeho.kapely Masterplan je Roland Grapow. Prvé tri albumy zvukovo pecka, už ďalší Time to be king nebol ideálny. Ale keď.som počul tu zahuhlaninu Novum Initium, to bol šok, ako Roland môže stratiť.za.pomerne krátky čas súdnosť, Pumpkings detto a nový album bude zvukovo podobný. Trosku sledujem.aj veci ktoré produkuje iným kapelám, a zvuk je veľmi podobny, čiže zlý....neviem čo sa s Rolandom udialo...podľa mňa aj z tohto dôvodu kapela stagnuje

15. 02. 2024 20:48

kvalita zvuku a malá studia - Jirka Lulek

Jen bych chtěl zmínit, že nekvalitní zvuk primárně není zapříčiněn nižším objemem peněz v hudebním průmyslu. Dnes je vybavení malých studií naprosto dostatečné a kolikrát tam vznikají lepší snímky, než v těch obrovských. I dnes je většina smíchané muziky dynamicky a zvukově v pořádku, tak to i většina masteringových inženýrů vyžaduje, aby měli prostor nahrávku prohnat různými limitery a kompresory. Dobrá i špatná nahrávka stojí stejně, záleží, jak je při masteringu upravena. A jen zmínka pod čarou - všichni z nich těch "zvukových inženýrů" ví, že výsledný zvuk u rockových nahrávek mrší, protože ve většině ostatních hudebních stylů ti samí lidé upraví nahrávky naprosto dokonale.

15. 02. 2024 13:01

viděl - The Keeper XIV.

jsem kvalitní repráky počítači, které už hifi jsou.

15. 02. 2024 6:02

Zvuk a hudba - Antony

Skvělý článek. Dobrý zvuk neudělá ze špatné hudby dobrou, "pouze" tu dobrou umožní užít si naplno. Naopak špatný zvuk učiní dobrou hudbu neposlouchatelnou. Proto na zvuku záleží stejně jako na hudbě. Je od ní neoddělitelný.

14. 02. 2024 20:43

- P. Štěpnička

Nejlepší jsou samozřejmě kvalitní sluchátka, ale odbýt to tvrzením, že "obyčejné bedničky k počítači doopravdy nestojí za nic", taky nejde. Pokud jsou reproduktory ze dřeva a cena se pohybuje v řádu tisíců, zvukový přenos může být víceméně optimální.

14. 02. 2024 20:25

dřív - The Keeper XIV.

se muzika poslouchala často na všelijakých "jezevčících", z nichž jen málo znělo dobře. Každá doba má své. Ale obyčejné bedničky k počítači doopravdy nestojí za nic.

14. 02. 2024 18:59

- minstrell

V obecné rovině by se problém dnešních nahrávek dal shrnout v několika rovinách, které na sebe navzájem navazují. V první rovině je ona nutnost hlasitosti nahrávky. Metal přece musí být slyšet, musí to řvát. Od jednoho kytaristy s kombem jak chodská almara jsem doslova slyšel, že musí z uší téct krev, jinak to není ono. V druhé rovině se jedná o cenu, kdy dnešní vydavatelé nejsou schopní a ochotní investovat do velkých studií, ze kterých dříve vycházely originální nahrávky. Prostě se jim to v dnešní streamovací době nevyplatí. Jako třetí rovinou bych uvedl rozmach malých, v podstatě domácích nahrávacích studií, které dokáží zákazníkovi vyjít vstříc jak zmíněnou cenou, tak časovou variabilitou stále za podmínek přiměřeně kvalitní produkce. Tomuto rozmachu přispěl vývoj technologií, kdy analog byl vyměněn za digitál a všechny možné VST a další vymoženosti umožnily mnohdy zvukové zázraky včetně zmiňované vyšší hlasitosti. Bohužel to sebou nese onu pachuť generického, neživého a snadno zaměnitelného zvuku. No a pak bych zmínil v podstatě „požadavek“ na horší kvalitu nahrávek, která vyhovuje dnešní internetové době. Dnes už málokdo poslouchá na opravdu kvalitní reprosoustavě, nebo sluchátkách. Nejhorší je pak u mládeže populární poslech přímo z reprochrastíkek mobilů. Už před lety říkal jeden známý (majitel studia), že výsledný mix zkouší nejen na svých studiových bednách, ale i na levných počítačových bedničkách. Celkové má ve studiu asi 4 různé sady beden, na kterých master zvuku testuje. Jakmile na těch nejlevnějších kapela tzv. nehraje, tak musí něco v soundu měnit. Další věcí, nad kterou jsem se pozastavoval, byla výsledná kvalita/komprese pro nosiče (i lis desek). Používaly se totiž normální mp3, což mě upřímně šokovalo.

14. 02. 2024 17:51

- Ruda

diky za dobry clanek, obecne bych uvital cas od casu takovyto technictejsi clanek. Nekteri z nas hudbu jiste poslouchaji na lepsim HW nez z notasu a jelikoz soucasna nabidka sluchatek (at uz hifi dratovych nebo bluetooth), pripadne vsech moznych druhu reprobeden je strasne siroky, obcasna recenze nebo doporuceni na cely hudebni retezec by byla super...

14. 02. 2024 11:45

to Judith - Jirka Lulek

Není to jen problém metalu, ale i klasických rockových skupin ze zlatého období rocku od semdesátých let, Eagles počínaje a Queen konče. Firmy vydávaly tuny remasterů, kde většinou na původních nahrávkách jen zvýšily hlasitost. Opravdu kvalitních remasterů nevzniklo mnoho, cenné jsou nahrávky od firmy MSFL, nebo od Stevena Wilsona. I u metalových labelů probíhaly podobné pokusy, třeba u Earache, ale v širším měřítku se to nechytlo.

13. 02. 2024 22:54

- Judith

S metalem se teprve seznamuju, dřív mě nelákal. Překvapuje mě, jak rozdílně hudba vyznívá, když mám k dispozici kvalitnější podobu alba (například vinyl rip nebo neremasterovanou CD verzi, kterou někdo poskytl na YouTube). Jasně, zní to jinak - nejvíc asi bicí. Ale taky to jinak působí. Energie a agrese, které k tvrdé hudbě patří, se na zvukově ploché nahrávce stávají vlastní parodií, tupým bušením a řvaním. Jakmile má hudba prostor k rozletu, ukáže se mnohdy její vnitřní síla, vědomé dávkování intenzity, plastičnost výrazu. Při seznamování s novými interprety je to podstatný rozdíl. Některá alba doslova rozkvetou a i tam, kde mě styl úplně neosloví, je poslech osvěžující, místo aby nudil a ubíjel. Nemám k dispozici kdovíjakou sestavu, ale v přímém srovnání rozdíl slyším nejen na velkých reproduktorech, ale i na těch stolních k ntb nebo s obyčejnými sluchátky - podstatné je klidné prostředí, aby se uši mohly naladit. Chci tedy povzbudit čtenáře, kteří třeba ani netuší, o čem je řeč, aby si zkusili vyhledat různé verze stejné desky například na YouTube (kde je ve vinyl ripech k dispozici i spousta jinak nedostupných pokladů) a porovnat, jak na ně hudba bude působit.

13. 02. 2024 15:13

- rumcajs

Je pravda, že hudbu většinou poslouchám na noťasu, ale když si chci užít a opravdu "poslechnout" album, pustím si cd nebo walkmana se sluchátky Koss, které mám od vánoc. Gramofon mám bohužel nekvalitní, ale počítám do buoucna se zakoupením kvalitnějšího. Takže ano, na zvuku záleží, ale je pravda, že na jeho kvalitě z pohodlnosti hřeším. I ten jazz na spaní si pouštím z noťasu...

13. 02. 2024 8:43

- Petr

Záleží. Proto mám nejraději nahrávky z období 80 tek, až po krystalickou čistotu a hloubku zvuku do roku cca 93. Dneska jsou to jen vesměs generické zvukové koule. Krásný příklad je například u nazvučení bicích - v 93 luxus, dnes plytké cvakání jedniček a nul, které se nedá prožít. Nejsem zvukový Ing, ale to co chci říct je, ze mi chybí u náhravek duše. Ta kterou ma třeba skladba Kreyson Není marné žít : )

12. 02. 2024 21:49