Pro debutové album (předchozí „The Primacy Of Reason“ svou délkou neplnilo časové normy pro dávné označení LP, přesto mi docela důkladně zahýbalo s domácím žebříkem) vsetínských Ascendancy mám jedno doporučení. Dřív než vynesete první soudy o "Out Of Knowhere" poslechněte si tuhle nahrávku nejméně šestkrát (i když osmero přejetí by vůbec nebylo od věci). To z toho prostého důvodu, že kapelu tvoří pět výrazných individualit, doplněných dvěma světově profláklými hosty. A když každé z postaviček věnujete zaslouženou pozornost (chcete-Ii ušetřit dvě výzkumná kola, hlas Toma S. Englunda i kytarové kousky Marca Sfogliho postíháte při sledování výkonů jejich domácích protějšků), teprve potom na sebe vypusťe "Out Of Knowhere" jako celek. Garantuju vám, že ani při jednom z poslechů se nebudete nudit...
Z naznačeného lze snadno odvodit, že Ascendancy vydatně kultivují svůj progres-melodický (důraz kladu na výraz progres) metal, aktuálně dotažený do absolutna koncepčním pojetím nahrávky. Díky katastroficko-vesmírně-objevitelskému tématu se sice do písní vkrádá závan temnoty, chladu a neosobnosti, a zásluhou maximální propracovanosti je tímto způsobem nastartovaná částečná nepřístupnost ještě umocněna. Pro ty, kteří dávají přednost přímočarým a chytlavým šlehám tak "Out Of Knowhere" může být těžko zdolatelný ořech. Ovšem pro badatele (a nejen ty vesmírné) Ascendancy nabízí téměř nevyčerpatelnou porci zábavy.
Ať už to jsou již naznačené schopnosti jednotlivých zúčastněných – a je zbytečné na někoho ukazovat, všichni dostávají dostatek prostoru, košaté a téměř všudypřítomné klávesy se snoubí s tu zdivočelou, tu přemýšlivou a jindy tklivou kytarou, neskutečně pestré bicí na sebe x-krát strhnou pozornost s ambicemi stát se sólovým nástrojem, důrazná rytmika dokáže svými proměnami vytrvale měnit strukturu skladeb bez toho, aby tyto ztrácely dynamiku, ležérní (a nezvykle zabarvený) vokál dokonale zdůrazňuje charakter a atmosféru nahrávky, a sice sporadicky, ale o to efektivněji si dokáže pohrávat s emocemi.
A co je nejdůležitější, melodie, zahalené zpočátku jen těžko prostupným závojem komplikovanosti, náročnosti i bohatosti zvuků a aranží, postupně vylézají na světlo a dokáží strhnout. Nejpřitažlivějšími položkami (respektive položkami, jejichž kouzlo se mi podařilo vykopat nejsnáz) tak jsou střídmá - v celkovém kontextu - a čitelnější „Burn", ve které volnější tempo dává snadno vyniknout mrazivé atmosféře i báječně utahaným vokálním linkám a vokálním dialogem i kytarovou přestřelkou opepřená nátlakovka „Saboteur's Trial" (s již zmíněnými posilami zpoza hranic).
"Out Of Knowhere" vyžaduje - alespoň z počátku - maximální možnou dávku pozornosti.
Díky ní se lze dobrat toho, že v pojmu progres-melodický nakonec položíte důraz na pojem
melodický. Deska, o které stoprocentně platí okřídlené rčení, že mluvit o hudbě je jako tančit o architektuře. Jste-Ii ochotni věnovat poslechu zvýšené úsilí, odměna (a věřte nebo ne, tohle konstatování může ve finále platit i pro milovníky přímočarých melodických hitů) vás nemine.
|
