Vypadá to skoro neuvěřitelně, ale příští rok to bude už pětadvacet let, co zemřel Freddie Mercury. Jeden z největších hlasů všech dob. Chlap, který uzpíval ostrý hard rock, pop i operu. Přestože Queen působili v posledních letech své existence už sterilně a vlastně od slavného alba „News Of The World“ toho moc převratného (na rozdíl od desek, které vyšly před ním) nevydali, až do svého konce Mercury nepřestal udivovat svým uměním a vlastně se to nezměnilo ani čtvrt století od jeho smrti. Milionům příznivců stále naskočí husí kůže jen při vyslovení jeho jména. A co teprve potom, co se jim vydavatelská firma rozhodla předložit záznam čtyřicet let starého vánočního koncertu z londýnského Hammersmith Odeon. Toho památného vystoupení, kde poprvé zazněla slavná „Bohemian Rhapsody“.
Vystoupení se odehrálo na Štědrý večer roku 1975 a bylo v mnohém převratné. Queen sice měli venku aktuálně album „A Night At The Opera“, ovšem to kolovalo mezi příznivci pouze necelý měsíc a fanoušci spíše znali první tři položky z „Královniny“ diskografie, které nejsou tak převratné, jako to, co později přišlo s „A Night At The Opera“. V Odeonu ale poprvé Mercury, May a spol. postavili skladby z údernějších hard rockových začátků vedle vznešenějších kompozic, jako je právě „Bohemian Rhapsody“ nebo adaptace britské hymny „God Save The Queen“.
Právě sama „Bohemian Rhapsody“ je pochopitelně stěžejním bodem celého vystoupení. Už jen kvůli provedení, ve kterém sice chybí divoké Mayovo kytarové sólo i operní střední část, ovšem ty jsou nahrazeny úryvky z jiných queenovských skladeb, konkrétně z „Killer Queen“ a přetvrdé „The March Of The Black Queen“. Což působí nadmíru zajímavě, protože samotnou „Bohemian Rhapsody“, tak jak ji důvěrně známe, Queen prezentovali v budoucích letech několikrát. A kapela, ostatně i jako Mercury sám, ji hraje jak z partesu.
Popravdě, jako ze studiové nahrávky zní celé vystoupení. Čiší z něj obrovská umělecká vyspělost a entuziasmus z vlastního hraní, což v dalších letech Queen přece jen trochu chybělo, když se utopili ve vlastní zahleděnosti a přemíře pompézních aranží, ze kterých se začala vytrácet dravost. Té je na téhle nahrávce (samozřejmě díky výběru playlistu, který leží takřka výhradně na bedrech prvních tří alb) přehršle. Z každé noty tryská radost z hraní, radost z toho, že se kapele konečně začalo pořádně dařit, že její nová deska utěšeně stoupá i po žebříčku v Americe, která se dosud k jejich tvorbě stavěla rezervovaně.
„A Night At The Odeon – Hammersmith 1975“ tak představuje Queen na svém uměleckém vrcholu, kdy mají v sobě hardrockovou dravost (viz. Mayovo bezmála sedmiminutové kytarové sólo nebo řízné kompozice „Orge Battle“ či „Liar“), ale díky vizionářskému Mercurymu už začínají pošilhávat po jiných vlivech, které pak gradovaly v příštích letech. Jistě, nejsou tu největší hity kapely, protože takové věci jako „We Will Rock You“, „We Are The Champions“ nebo „Somebody To Love“ měly přijít záhy. Naštěstí tehdy ještě kapela měla daleko k něčemu takovému jako „Radio Ga Ga“ nebo „I Want To Break Free“, a na tomto záznamu působí jako pravověrná hardrocková parta. Díky tomu je „A Night At The Odeon – Hammersmith 1975“ naprostou nezbytností pro skalní příznivce a někteří z nich jej určitě našli pod stromečkem.
|
