Infinite - minstrell

Po rozpačitém Destiny se Stratovarius snažili nalézt kouzlo Episode a Visions a musím říct, že z části se jim to dokonce povedlo. Skladby působí uvolněněji, jsou psané jakoby lehkou rukou a na celkovém výsledku je to znát. Představovat úvodní Hunting High and Low je nošením dříví do lesa. Jeden z největších (ne-li největší) hitů kapely je dnes už legendou a i když už tady jde cítit určitý pocit dříve slyšeného, tak i dnes má skladba náboj a pověstné koule. Millenium je spídkovka z hromským refrénem. Ano, mohla by být možná i lepší, ale chvalme Tolkkiho a spol., že je aspoň taková. Mother Gaia je krásná epická záležitost s vygradovaným refrénem. Jediná věc, která jí trochu ubírá na kráse je natažený (spíš přetažený) závěr se sólem, který zabírá téměř polovinu délky skladby. U Phoenix se znovu objevují odlesky Visions a ozvláštňuje ji agresivní hra bicích. Glory of The World pak pokračuje v zajetých spídových kolejích. Jens Johanson vyšívá klávesové kudrlinky jako smyslů zbavený, ale skladbě to nakonec vůbec neublížilo. A Million Light Years Away je jeden z dalších velkých hitů kapely který opět není třeba představovat. Díky podobným skladbám se Stratos dostali i do povědomí nemetalovým posluchačům. Škoda, že média od devadesátek podobnou hudbu ignorují, ale tohle by bylo zřejmě na delší debatu. Nechť znějí fanfáry!, tak nějak by mohlo vypadat představení Freedom. Tady je toho optimismu možná až moc, ale co na tom záleží, když se skladba povedla. Tzv. vítězná melodie v refrénu vrací kapelu opět do zlatého období. Předposledním zářezem na pažbě je skorotitulní kompozice Infinity. Kdybych ji měl popsat jediným slovem, tak mě při poslechu napadá jen – MASAKR. Poprvé se jim opravdu podařilo skloubit metal s orchestrem a to ve vynikající kompozici. Zbývá už jen ukončení alba – a obdobně jako u Episode – ji obstarala křehoučká skladba, tentokrát Celestial Dream s famózním refrénem v závěru. Kdybych hodnotil tohle album a nepočítal s hodnocením z předchozích alb, tak mu asi dám plnou. Ale vzhledem k tomu, že se kapela začíná nebezpečně (i když občas stále velmi atraktivně) opakovat, tak dávám 9.

19. 10. 2022 6:34

- František Šafr

I po patnácti letech je to pro mě stále moderní speed metal té nejvyšší kvality. ...a "Mother Gaia" má neuvěřitelnou sílu. Stačí jen zavřít oči, dát volume doprava a nemyslet na nic jiného než na ten dynamický, fanatasy ploužák.

17. 01. 2015 9:28

- Tassadar

S reckou souhlasím krom výjimek -> Mother gaia je dle mého utahaný nesmysl /předzvěst nudy elements/, narozdíl od toho million lights.. a celestial dream jsou skvělé.)

30. 01. 2010 16:44

- adrian

To Anonim: Urcite si porid dalsi desky, Episode, Visions, Destiny, Elements Pt.1 .... to jsou naproste klenoty :-) Ja osobne mam pro Stratovarius slabost, pro je to nejemotivnejsi kapely, kterou znam. Skoda, ze to dopadlo, jak to dopadlo :-((( To Savapip: Ja si vazim vsech lidi, kteri pisou kvalitne o kvalitni muzice ... jenom by to chtelo vic lidi jako ty :-)

25. 07. 2008 16:50

- Savapip

díky za vaše ohlasy, lehce se červenám, udělali jste mi radost :-))

25. 07. 2008 6:09

- Anonim

Infinite je jediná deska Stratovarius, kterou mám. Velice se mi líbí a tahle recenze ji přesně vystihuje. Četl jsem všechny vaše recenze na alba Stratovarius a začínám uvažovat o tom, že si pořídím i další počiny téhle kapely.

24. 07. 2008 22:52

- adrian

Opravdu musim smeknout, pises vyborne recenze. Infinite jsem poslouchal na vojne kdyz to tehdy vyslo a dal jsem za nej cely mesicni zold, takze taky trochu nostalgie :-) Elements ovsem muselo posadit na zadek uplne vsechny fanousky zanru, jsem zvedavej jak to vidis ty :-)

24. 07. 2008 18:09

- Savapip

jak říkal tuším rak krtečkovi: "budou, jářku, budou..." :-)))

24. 07. 2008 17:31

Elements - rockinpiru

Doufám, že bude i recka na Elements - podle mě jedno z nejlepších alb Stratovarius :) Jsem zvědavá, jak se k němu postavíš ty...

24. 07. 2008 1:40