RATT - Invasion Of Your Privacy

Konec první poloviny osmdesátých let byl pro první vlnu hair metalu tím nejdůležitějším obdobím. Žánr expandoval i díky barvitým klipům, které dennodenně vysílalo MTV. Součástí tohoto boomu byli i Ratt, kteří se ze zaběhlé kapely losangeleských klubů rychle vyvíjeli v jednotku, jenž byla schopna vyprodat několikatisícové sály. Z počátku se trochu svezli na vlně úspěchu svých kolegů z Mokré čtvrti Mötley Crüe, kteří rok před tím, než Ratt vydali svůj debut „Out Of The Cellar“, dosáhli výšin s albem „Shout At The Devil“. ..více

[recenze]

[04.10.2018]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 9/10]

DORO - Fight

Vezmete-li v úvahu, jak dlouhou dobu se Doro zmítala v útlumu či ve slepých uličkách, dá se dneska už tvrdit, že tahle zpěvačka přežije všechno. Svou nezáživnou formu a z minulého alba i těžko uvěřitelný výraz totiž dokázala protáhnout ještě i na další album, které pod názvem „Fight“ vyšlo o dva roky později. To už byla doba, která přece jen tradičnějšímu výrazu Doro znovu přála, ale Doro a její tvůrčí tým (tentokrát se do něj zapojili i členové zpěvaččina doprovodného ansámblu) neměli kdovíjak jiskřivou chvíli..více

[recenze]

[04.10.2018]

[Savapip]

[5 komentářů ]

[hodnocení: 5,5/10]

ESOCTRILIHUM - Inhüma

Ze své ponuré dílny Asthâghul vyhazuje jednu fošnu za druhou. Vždyť to bylo teprve letos v lednu, kdy se album „Pandæmorthium (Forbidden Formulas to Awaken the Blind Sovereigns of Nothingness)“ blýsklo parádním, apokalypticky laděným blackened death metalem a již se na nás valí další nálož. Oproti doposud vydaným dvěma deskám byl té nové přiřazen podstatně kratší název a od té předchozí se také zkrátila stopáž (ač deska stále patří k těm delším). ..více

[recenze]

[03.10.2018]

[Peťulín]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

Dion BAYMAN - Better Days

Dion Bayman je hudebník pocházející z Austrálie. Skládá melodický rock a doposud vydal tři alba. V současnosti se na svět vyklubala nová studiovka „Better Days“, o jejíž záštitu se Bayman poprvé nemusel starat sám, neboť vše zastal label Art Of Melody Music. A není se co divit. Tohle by byl úlovek pro každého hudebního manažera, který je schopen vycítit kvalitní muziku. Bayman se totiž vyprofiloval jako výborný skladatel,..více

[recenze]

[03.10.2018]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

HATESPHERE - Reduced To Flesh

Dánští Hatesphere jistě nejsou pro fanouška thrash/death metalu ničím neznámým. Tahle banda vydává svá alba už od počátku století a zejména v „nultých“ letech patřila mezi nejpopulárnější kapely žánru. Nyní vydává své desáté album „Reduced To Flesh“, kterého se ujali Scarlet records. U této firmy Hatesphere kdysi začínali a vydali své první dvě desky. Jako by se uzavřel kruh. ..více

[recenze]

[02.10.2018]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

ALKEHOL - Sudová přitažlivost

Poprvé v historii pražských alkeholiků došlo k situaci, kdy se na novou desku muselo čekat plné čtyři roky. Jestli si však někdo myslel, že se pánové vydali na studiovou odvykací kůru, velmi se mýlil, což dokazuje aktuální čárka na metalografické účtence kapely. Někoho možná dokonce napadlo, že se čtveřici hudebníků nadobro uzavřela pípa tvůrčí invence a že již není kde autorsky nasávat. I na tuto smyšlenku ovšem pánové odpovídají přímým a střízlivým způsobem: ..více

[recenze]

[02.10.2018]

[Petr Štěpnička]

[7 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

THIS VOID INSIDE - My Second Birth/My Only Death

Už název italské kapely This Void Inside svolává všechny melancholicky založené duše, a vůbec nejlépe ty, které inklinují ke gothic-rocku. Nemělo by však jít o jedince zmítané plnokrevným smutkem, nýbrž takové, jež berou daný styl jako osobnostní zpestření s vědomím, že za každým stínem celkem určitě číhá paprsek naděje. Právě v takových černo-bílých intencích se pohybuje hudba italského spolku, který nejprve jako sólo projekt založil hudebník s přezdívkou Dave Shadow..více

[recenze]

[01.10.2018]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

URIAH HEEP - Living The Dream

Uriah Heep žijí, i když už jim táhne na pátý křížek. Ba co více, z legend světového hard rocku jsou jedni z nejplodnějších, protože aktuální nahrávka je už jejich jubilejní, pětadvacátá. Navíc se nijak neprotahují ani pauzy mezi jednotlivými alby a proto desetileté rozmezí mezi „Sonic Origami“ a „Wake The Sleeper“ můžeme brát jako výjimku. A co vlastně na tom, že začátky si už pamatuje pouze kytarista Mick Box, vždyť zpěvák Bernie Shaw a klávesista Phil Lanzon už po jeho boku stojí více než třicet let. ..více

[recenze]

[01.10.2018]

[Jan Skala]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 8/10]

GRAVE DIGGER - The Living Dead

Když do Grave Digger přišel téměř před deseti lety (to to letí…) kytarista Axel Ritt, měli hrobníci ideální příležitost trochu změnit svůj léta stabilní výraz. Nestalo se a hračička Ritt zapadl do rozjetého vlaku bez toho, aby tento na svých vyjetých kolejích s sebou byť jen cuknul. Axelova chvíle přišla nyní. Principál Boltendahl dostal chuť trochu uvolnit hranice ortodoxního klasického heavíku (kdo ví, zda to nemělo vliv i na to, že po více než dvaceti letech se z kapely poroučel bubeník Stefan Arnold,..více

[recenze]

[30.09.2018]

[Savapip]

[7 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]

THE UNITY - Rise

Když má Kai Hansen plné ruce a hlasivky práce s objížděním světa v udobřené sestavě Helloween, jeho kolegové z Gamma Ray, konkrétně kytarista Henjo Richter a bicmen Micheal Ehré, nemají důvod otálet se svým vedlejšákem The Unity. Zvlášť když byl loňský stejnojmenný debut přijatý s nemalým nadšením, ať už kritickým nebo fanouškovským. Je však dobré si ujasnit, že tvorba této kapely nemá s power metalem až tolik společného, ..více

[recenze]

[29.09.2018]

[Petr Štěpnička]

[1 komentář]

[hodnocení: 8/10]

BLAMAGE - Kavalerie

Blamage popáté. Tak jak kluci pomalu prodlužují mezery mezi vydáváním svých alb, stejně tak jsou krůček po krůčku silnější. A i na aktuálně vydaném albu „Kavalerie“ jsou dokonalým příkladem toho, jak šlapavou, akčně důraznou melodickou muziku (se kterou by Blamage z davu vyčnívali tak jako tak) dokáže nakopnout a zvýraznit chytrý text a obratné zacházení s češtinou, obzvlášť když z point většiny skladeb docela mrazí. Se svým heavy thrash metalem se Blamage letos zase malinko víc vrátili k náladám Arakainu...více

[recenze]

[28.09.2018]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]

LEAH - The Quest

Symfonický keltský metal, to je škatulka, kterou se prezentuje kanadská zpěvačka Leah. Ještě bych doplnil pojmy jako pohádkový nebo fantasy, protože po lyrické stránce je (nejen na novince „The Quest“) její hudba přesně taková. Leah má za sebou dvě desky a je přezdívána „metalová Enya“ (já tak říkal Devinu Townsendovi…), kvůli éteričnosti a pohádkové auře, která zdobí její tvorbu. Pozoruhodný je výčet osobností, které se na novém albu podílely ..více

[recenze]

[28.09.2018]

[Tomáš Marton]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 7/10]

DORO - Calling The Wild

Pomalu se začaly vracet staré časy. Jasně, dvakrát do stejné řeky nevstoupíš a tak přelom století zachytil Doro v trochu zvláštním rozpoložení. Šesté sólové album „Calling The Wild“ je odrazem období, kdy Doro ve své kariéře asi nejvíc tápala v tom, kam se vlastně vydat. Na „Volání divočiny“ je zřejmé, že Doro má chuť se vrátit ke kořenům, přitom ale jako by se nechtěla úplně zpronevěřit posledním dvěma experimentálním albům a tak se tyhle dvě polohy tak nějak bezútěšně prolínají celým albem...více

[recenze]

[27.09.2018]

[Savapip]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 6/10]

RATT - Out Of The Cellar

„Jasně, že se nám všem líbí Judas Priest, máme rádi „Hell Bent For Leather“, ale já chci, aby na nás chodili taky holky,“ řekl kdysi na začátku osmdesátých let zpěvák Stephen Pearcy. Tím mimoděk definoval zvuk své kapely, která tehdy v roce 1981 škrtla ze svého názvu trochu hloupé slůvko Mickey a hairmetalová legenda jménem Ratt byla rázem na světě. Pokud bychom pátrali po kořenech této kapely, dospěli bychom k poznání, že Ratt jsou společně s Quiet Riot ..více

[recenze]

[27.09.2018]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 9/10]

Lenny KRAVITZ - Raise Vibration

Vyšel nový Lenny Kravitz, docela bez velkého humbuku, což nebylo dříve jeho zvykem... Ona totiž megahvězdná éra tohoto umělce už pominula, protože jeho poslední skutečně velkou deskou bylo album „Lenny“ a to vyšlo už v roce 2001. Ne že by následující nahrávky byly špatné, to ne, ale jejich síla ani dopad se nemohl rovnat počinům jako „Are You Gonna Go My Way“, „Circus“, „5“ a zmíněné „Lenny“. Přesto, že ten kvalitativní i komerční propad posledních alb byl vcelku znatelný,..více

[recenze]

[26.09.2018]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

KILMARA - Across The Realm Of Time

Po třetí studiovce s pěkným názvem „Love Songs And Other Nightmares“ nenastaly pro tuto (anglicky zpívající) španělskou kapelu úplně růžové časy. Jejich tehdejší label Sony Music se malinko vykašlal na slíbenou mezinárodní distribuci, následně ze sestavy odešel zpěvák Wolfgang Kohl a basák Raul. Zbývající členové (v čele s hlavním skladatelem a kytaristou Johnem Portilliem) ovšem neupadli do sebelítosti ..více

[recenze]

[26.09.2018]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]

SLASH feat. MYLES KENNEDY AND THE CONSPIRATORS - Living The Dream

Za jiných okolností by byla tahle deska vřele vítána, protože Slash rozhodně patří mezi největší živoucí legendy. Ovšem situace je úplně jiná než v době, kdy vycházel výsledek jeho poslední spolupráce se zpěvákem Alter Bridge Mylesem Kennedym „World On Fire“. Ten spadá do roku 2014, a v té době ještě nikdo nevěděl, co přinese přelom letopočtů 2015 a 2016. To totiž na scéně vybouchla bomba z největších, když se na sociálních sítích objevila fotka bubenické blány,..více

[recenze]

[25.09.2018]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 7,5/10]