Gotthard vydali novou desku. A co. Přesně tady by recenze mohla skončit. Protože "Need To Believe" není počin, který bude přepisovat rockové dějiny, ani dokonce dějiny samotných Gotthard. Ovšem deska je to nadmíru zdařilá a přináší pár momentů, které byste na předchozích albech těchto Švýcarů hledali marně.
Hned úvodní "Shangri-La" jede sice ve starých kolejích, které před mnoha lety prošlapali Whitesnake, ovšem nahlédne ještě dál, do vod orientální hudby. Tam, kam se kapela Davida Coverdalea vždycky bála vstoupit. Překvapení přinese i čtvrtá "Unconditional Faith". Ať už projevem zpěváka Stevea Lee, tak kytarami, které věrně citují hravější skladby Aerosmith z přelomu osmdesátých a devadesátých let.
Tady veškerá překvapení končí. Ucho posluchače ale rozhodně potěší titulní skladba, což je jasná hitovka, se kterou se Gotthard ohlížejí za svým popovým obdobím ohraničeným alby "Open" a "Homerun".
Zbytek je víceméně kapelový standard, který mohl být na debutu z roku 1992 nebo i na poslední desce "Domino Effect". Čili tvrdé riffy, ze kterých se vyloupne melodický refrén a účelná (i avšak nikterak objevná) kytarová sóla, podbarvená klávesami. Přesně podle tohoto receptu, který se (možná bohužel) celá léta nemění, jsou napsány skladby jako "Unspoken Words", "Break Away" nebo "Tears To Cry".
Gotthard tedy opět vydali desku vhodnou na jízdu autem po dálnici, na práci na zahrádce nebo válení na gauči. Nejsou Dream Theater, abyste museli zkoumat každou notu, nejsou to ale ani žádní loseři, které by za to nestálo slyšet. A tahle deska se skutečně pěkně poslouchá.
|
