Kapely kolem Joey Tempesta si skutečně vážím. Ať už kvůli poprockovým hitům z osmdesátých let, tak i kvůli deskám "Start From The Dark" a "Secret Society", kterými Europe dokázali nabrat svěží dech a vstřebat vlivy, které hudbou prolétly za více než deset let, kdy byli mimo scénu. Po poslechu singlu "Last Look At Eden" jsem ale začal pochybovat. Proč? Neulétávám při poslechu Yngwieho Malmsteena a Stratovarius. Nightwish bych si doma nepustil, ani kdyby mi za to slibovali snad basu piv. A právě ty otřepané neoklacisistní vlivy do své hudby importovali právě i Europe. Zaplaťpánbůh, že jen velmi střídmě.
Po vložení disku do mechaniky CD se ozve intro nazvané obligátně "Prelude", které volně přechází do titulní skladby. Začínám se chytat za hlavu. Poznáte sice Tempestův zpěv i Norumovu kytaru, ale to vše proplétají monstrózní aranže koketující s vážnou hudbou. Tak tohle má být ten návrat ke kořenům, co Tempest sliboval. Titulní singl je stejně daleko od věcí jako "The Final Countdown", "Superstitious" nebo "Prisoners In Paradise" jako je daleko od nás do rovníkové Afriky. I další ze skladeb, které byly na světě jako jedna z prvních - "U Devil U" - máte pocit, že se Europe vyčerpali a líně se převalují jako hroch v bahně. Nic nezachrání ani slibně se rozjíždějící "Mojito Girl".
Ale abych jen nehanil. Deska má samozřejmě i světlá místa. Mezi ně patří rozhodně druhý singl "New Love In Town", svižná "Catch The Plane" a rozhodně poslední "In My Time". V této skladbě dal průchod emocím John Norum, kdy jeho kytara s patřičnou úctou cituje Garyho Moorea.
Tak a teď verdikt. Ze úctu k Europe bych tu desku měl pochválit. Z pozice fanouška asi mlčet a z pozice recenzeta mohu říct jen tolik: Bohužel je to jedna z nejslabších desek jejich kariéry.
|
