UPOZORNĚNÍ: Tenhle článek nemá s hudbou vůbec nic společného!

Na první pohled jsou to zcela rozdílné snímky – Třicet případů majora Zemana a Zdivočelá země. Stačí se ale podívat podruhé a zjistíme, že toho mají hodně společného. Už jen to, že se oba seriály odehrávají v době od konce druhé světové války do začátku sedmdesátých let. Oba pochopitelně, vzhledem k době, ve které se odehrávají, odkrývají problematiku komunismu v Čechách. Major Zeman ze stránky kriminální a politické a Zdivočelá země převážně ze stránky politické. A jelikož Major Zeman vznikal v době normalizace, popisoval spíše kladné stránky socialismu, Zdivočelá země, natočená po revoluci, ty nešvary. Povrchní divák řekne: Major Zeman rovná se hodný komunista, Zdivočelá země – co komunista, to ksindl. Tak jednoduché to ale není.

Zeman jako komunista Ideál
Třicet dílů Majora Zemana můžeme rozdělit na tři části. Na díly, které jsou vyloženě kriminální (Vyznavači ohně, Loupež sladkého I, Mědirytina, Romance o nenápadné paní, Tatranské pastorále…), na ty, kde se do kriminálního řemesla míchá politika (Bestie, Strach, Studna, Mimikry…) a na ty vyloženě politické (Hon na lišku, Bílé linky, Modrá světla, Štvanice…). Ale ať si každý říká, co chce, i ten nejpoetičtější díl je řemeslně výborně odvedenou hereckou prací s výborným Vladimírem Brabcem jako hlavním představitelem. Hlavním problémem těchto dílů je ale jejich přehnaná bolševizace, která byla poplatná režimu až hanba. Proto jsou tyto díly z dnešního hlediska také divácky nejméně úspěšné. Člověka už v dnešní době moc nezajímá to, jak se za normalizace básnilo o Vítězném únoru, jak se přibarvoval osmašedesátý. V tom je Třicet případů majora Zemana trochu propadající. Nicméně. Pokud si odmyslíte ty soudružské zdravice (i když oslovení soudruhu v seriálu mockrát nezazní), je Major Zeman jeden z pilířů české kinematografie. Svědčí o tom i jeho neustálé reprizování, které je divácky velmi úspěšné.
1945-1953
Pravděpodobně nejzdařilejší desetidílná série je ta první, která začíná Zemanovým návratem z koncentráku v úvodním díle Smrt u jezera. Hned mu zastřelí otce. A tady na povrch vyplouvá ta politická stránka věci: „S Antonínem Zemanem odešel vynikající člověk, komunista…“ hlásí řečník na funuse. Pokud od toho odhlédneme, je to skvělá detektivka, na jejímž konci Zeman vstupuje do vznikajícího Sboru národní bezpečnosti, který zakládá jeho kamarád z koncentráku Václav Kalina. Ten drží nad Zemanem ochrannou ruku po celý svůj život (zemře v roce 1968). Ať se Zeman pouští do boje s pozůstatky hitlerovských hord (Vyznavači ohně), s banderovci (Rubínové kříže), nebo se neohroženě postaví za dělníky z Čadkovy fabriky v únoru 1948 (Hon na lišku). Pak Zeman míří do Prahy, odkud je zase Kalinou vyslán na Moravu, aby byl u případu Babice, kdy double-agent postřílí ve škole čtyři komunistické funkcionáře (Vrah se skrývá v poli). Prostě ať si vezmete jakýkoliv díl, rozhodně nebudete zklamáni.
1954-1963
Tady už je to trochu horší. Do hry sice vstupuje známý agent Pavel Bláha, který v Honu na lišku zmizel za kopečky. Po třech dílech (Křížová cesta, Kleště a Konec velké šance) a zastřelení Zemanovy první manželky Lídy umírá rukou hlavního hrdiny. Díly s Bláhou jsou vcelku kovatelné, mají spád, a i když se v nich objeví propagandistické řeči, nikoho snad nepopudí. To se nedá říct o dvou tupých detektivkách – Romance o nenápadné paní a Třetí housle. Tady už režisér Sequens pustil do děje plno hluchých míst, které divák odhalí a oba díly tím trpí a především místy až pekelně nudí. Bílé linky a Modrá světla jsou průměrné komunistické agitky odehrávající se v Berlíně. Ovšem mají působivou atmosféru Východního i Západního Německa, takže se na ně rovněž dívat dá. Nejlepší z celé druhé série tak zůstává případ z osmapadesátého nazvaný Kvadratura ženy. Parádní kriminální díl, ve kterém Zeman řeší případ ubodané a rozčtvrcené ženy, kterou vrah hodil do Vltavy. A tím vrah rozhodně není nepřítel lidu, buržoust či feudál. Ale jen malý úlisný úředníček.
1964-1973
Pošramocenou reputaci několika vyloženě blbými díly napravují tvůrci v poslední sérii. Ta pochopitelně obsahuje nejslavnější Zemanovku – Studna. Scéna, kde starý Brůna stojí s nepříčetným úsměvem a zakrvácenou sekerou v ruce nad svou mrtvou manželkou, dodnes nahání hrůzu. Povedly se také Mimikry, v nich výborný Jiří Lábus v roli undergroundového kytaristy-feťáka. Mezi dobré můžeme zařadit detektivní příběhy Pán ze Salcburku a Tatranské pastorále, kde Zeman nepůsobí jako policajt-politik, ale jako policajt-vyšetřovatel. Trošku horší už je to s těmi politickými díly. A ty jsou, vzhledem k tomu, že se odehrávají kolem osmašedesátého, velmi útočné. Ovšem i ty stojí za zhlédnutí, protože člověk si může udělat obrázek. Aspoň má dva různé pohledy na okupaci. Ten bolševický a ten trochu méně zkreslený, prezentovaný v dnešní době. Finiš je ale utrpením. Růže pro Zemana je hloupá reminiscence na prvorepublikové detektivky a prokousat se celým hodinu a půl dlouhým dějem (nejdelší díl) je opravdu snad až nad lidské síly. Trochu méně blběji pak působí dvoudíl Rukojmí v Bella Vista a Poselství z neznámé země, který se odehrává v Chile, přestože točený byl na Kubě.

Maděra jako štvanec komunismu
„Uděláme protipól majoru Zemanovi,“ říkal při uvedení prvních dílů Zdivočelé země její hlavní hrdina Martin Dejdar. A z dnešního pohledu můžeme konstatovat, že se to podařilo. Dejdar, jako válečný pilot Antonín Maděra chce soukromně podnikat, pěstovat koně a žít ve svém rodném krušnohorském Svatém Štěpánu. Strana a vláda jej však nenechá na pokoji. Stále se mu snaží házet klacky pod nohy a neustále mu nesmyslnými nařízeními ztrpčuje život. Maděra se nevzdává a proto končí v kriminále. Stejně jako Major Zeman, tak i Zdivočelá země je rozdělena na tři série. Podívejme se na ně tedy detailněji.
1945-1952
Maděra se vrací z války. Jeho rodný dům ale vyletěl do povětří, přátelé zůstali v koncentráku. Dostává od komunistického starosty Františka Brabence dekret na statek, který patřil kolaborantské rodině Kučerových. Pro Maděru mohli nastat zlaté časy, přišel ale opak. Jak jeho bývalý kamarád a posléze nacistický pohlavár Karel Kučera, tak i vychcaný úředník František Šimáček jej o statek chtějí připravit. Maděra má u sebe ale osmičku kovbojů a manželku Ilonu, kteří jej v krizových chvílích podrží. Až do osudného podzimu 1950. Tenkrát na statku přebývá Maděrův někdejší spolubojovník z války Pavel Smola zvaný Klučina. Brzy ale mizí za hranicemi. A pro Maděru si přijdou estébáci. Po krutých výsleších v Praze je Maděra postaven před soud a míří na patnáct let za mříže pro velezradu. Nepomůže mu ani Brabenec, který se mezitím usadil na krajském výboru KSČ.
1953-1960
Po první, rozhodně nejpůsobivější sérii, přichází druhá. Ta se odehrává z poloviny na statku a z poloviny v kriminále. Tam Maděra potkává své staré kamarády z bitvy o Anglii. Statek mezitím vede Maděrův kamarád Ondřej Putna, který se kvůli tomu dal do strany a pomalu z Maděrova někdejšího království udělal JZD. Léta ubíhají, Maděrovi šediví vlasy, ale stále musí sedět za mřížemi. Kovbojové si mezitím založili rodiny, někteří se z prospěchu dali ke komunistům, jiní se snaží žít, jak to jde. Bez poskvrny. Nejvíce na Maděrův kriminál samozřejmě doplatila jeho žena. Tu neustále sledují estébáci, hrozí jí odejmutí dětí, snaží se jí přimět k rozvodu. Ilona však nepovolí. Přichází ale jaro 1960 a s ním i amnestie. Brány kriminálu opouští i Maděra. S podlomeným zdravím. Léta strávená v base se na něm podepsala, stejně jako na jeho kamarádech. V rodném kraji spolu s letitým kamarádem Martinem Kandou Maděra konečně nachází vytoužený klid.
1968-1970
Nastavovaná kaše. Po druhé sérii, která ještě držela standard, je tu třetí desetidílné pokračování, jež začíná příchodem okupačních vojsk v srpnu 1968. Scénáristicky vyloženě chudý děj, zasazený do historických reálií, se točí nejprve kolem zkoušení divadelní hry Braniboři v Čechách a posléze se přemisťuje do Karlových Varů, kde Maděra trénuje koně na závody. Samozřejmě díly reflektují povahové rysy hlavních postav. Jak se z kariérních komunistů stávají vysoce postavení funkcionáři (například někdejší předseda Svatého Štěpána Miroslav Veselý) a staří komunisté jsou semleti mašinérií prospěchářů (František Brabenec, Ondřej Putna). Do děje se vrací i odsouzenec Knír, který se za své potrestání mstí Putnovi a vymýšlí na něj vyloženě hloupé útoky. Nakonec zemře při léčce, kterou na něj nastražil Kanda. Maděra se znovu dostává za mříže a Ilona mu zahne s jeho kamarádem z války, který to psychicky neunese a páchá sebevraždu. Prostě třetí série není vyloženě blbá, ale hodně hluchých míst a scénáristických přehmatů jí činí rozhodně nejméně povedenou.

Epilogue
Pokud se chcete něco dozvědět o novodobé české historii, ve škole jste nedávali pozor a nebaví vás číst odborné knihy, můžete sáhnout po těchto dvou seriálech. Ale pozor, z každého si vezměte je půlku. Pokud jste vnímaví a přeberete si to všechno správně, máte poválečné období jako na dlani.