BLACKEYED SUSAN - Electric Rattlebone
slušná deska.

RUNNING WILD - The Rivalry
Tady si také dovolím nesouhlasit. Až sem ještě RW...

RUNNING WILD - The Rivalry
Nechápu to malé ohodnocení v recenzi , to jsem...

RUNNING WILD - The Rivalry
Na RW je zajímavé, jak má snad každá deska své...

RUNNING WILD - The Rivalry
Tak tady se s recenzí neshodnu. Album je...

SURVIVOR - Eye Of The Tiger
Vnímám to dost podobně. Vlastně od nich nic...

SURVIVOR - Eye Of The Tiger
příklad skupiny jednoho hitu. Nebýt Oka tygra,...

RUNNING WILD - Masquerade
Jedno z nejtvrdších alb RW, možná, že vůbec...

RUNNING WILD - Masquerade
Tohle je pravý heavy metal, přesný opak...

RUNNING WILD - Masquerade
...byly na celém albu nejlepší dva vousaté...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




ZÁVIŠ, Trnová, Restaurace U Špalíka - 1. 4. 2011

Na tenhle koncert jsem šel s mírnými rozpaky. Ne sice, že bych měl něco proti písničkářům nebo kytarovým recitálům, ale Záviše jsem nikdy předtím neslyšel a předcházela jej pověst nenapravitelného sprosťáka, opilce a krále všech odpadlíků. Ale co, koncert mám kousek od baráku, za celý týden je člověk ušoupaný jako pětník a proč si tedy v pátek někam nevyjít. Kdyby nic jiného, pokecám tam se známými a když mě bude muzika moc prudit, tak půjdu domů. Nebudu napínat, vydržel jsem až do konce a vůbec jsem nelitoval. Záviš mi kápl do noty.

V devatenáct hodin se v Restauraci U Špalíka, na venkovské poměry a pro koncert Záviše až v moc distingovaném prostředí, rozsvítila velká obrazovka a na ní nápis Záviš – kníže pornofolku. Mezitím po place ještě pobíhal Kája, zvukař pro tenhle večer, jinak čiperný předák punkového Žádného strachu. Samotný Záviš rozrazil dveře restaurace krátce po čtvrt na osm. Přijel autobusem z Plzně jen s kytarou. Nikdy nejezdí jinak. Řidičák, jestli někdy nějaký měl, už dávno určitě propil a v autobuse policajti přece nechytají. Žádná zvukovka, Záviš ihned míří k baru a ke stolu si nese prazdrojskou dvanáctku. Hrát začal až v devět večer.

V jeho tvorbě se neorientuji. Ale přišla mi vtipná, když zpíval sám o sobě jako o „Starém kokotovi“, když spustil věc „Chcánky“ nebo provařenou skladbu o „dvou panenkách“, které se lízají kde to jen jde. Třeba v rybníce. Místy ale také obecenstvo, které ten večer čítalo bezmála ke stovce lidí a pořadatel mohl tedy vyhlásit „full house“, donutil k přemýšlení. Až se člověk bál, že skladbu o mrtvých kamarádech a o tom, že tu zůstal sám, zpíval sám o sobě.

Ne, na Závišovi by se měl člověk především bavit, takže umělec vytáhl sbírku svých básní, které jsou pochopitelně stejně oplzlé jako písničky. Po dvou hodinách byl konec. Na žádost o přídavek jen odvětil, že není žádný jukebox, ale přece jen nakonec dvě věci přidal, mezi nimi i známou „Já na vojnu nepůjdu“. Chvilku ještě popil z některými místními štamgasty a pak se nechal odvézt zpátky do Plzně. Lidé ho ještě vyprovázeli zaslouženým potleskem.

Nic jsem od koncertu nečekal, takže jsem nemohl být zklamán. Nakonec jsem odcházel příjemně překvapen. Bylo by snadné Záviše zaškatulkovat jako sprosťáka a opilce. On totiž představuje mnohem více, než hrst hloupých textů, kde čím více sprosťáren tím lépe, jako třeba jedna moravská kapela, která si do názvu vetkla domácí hlodavce. Cítím v něm spojení chytrého písničkářství Jiřího Schmitzera s dekadentním postojem Johnnyho Thunderse a poetikou prokletých básníků. Možná i dojde na slova mé známé, která po koncertě poznamenala: „On je jako Egon Bondy, o něm se budou děti učit ve škole.“

Jan Skala             


www.starykokot.cz


Vydáno: 08.04.2011
Přečteno: 4952x




K článku zatím nebyly přidány žádné komentáře.


 
Metalforever.info © 2006 - 2025     RSS - články

stránka byla načtena za 0.01385 sekund.