Na samém počátku devadesátých let (a zhruba v desátém roku mého života) jsem začal poslouchat metal a objevovat dobrodružně akční sugesci tohoto stylu. Dané období mám proto spjato s bezpočtem srdečních počinů, které mě doprovázely na cestě dospíváním a víceméně kopírovaly můj "hormonální" vývoj. Některé z nich už dnes poslouchám jen sporadicky, a tak se pro mě stalo vzpomínání na minulost napínavým, paměťové centrum mnohdy vysilujícím, ale přesto velmi zábavným úsilím. Zde nabízím jejich (doufám) kompletní výčet:
ČESKÁ DESÍTKA:
10. MILOŠ DODO DOLEŽAL – Dráždivý dotek (1992)
V té době jsem tím doslova ŽIL!
9. ASMODEUS – Prosincová noc blíže neurčeného roku (1992)
Technicky sofistikovaný thrash metal ve strhujícím podání nejhůře doceněné kapely České republiky!
8. MOTORBAND – Made In Germany (1990)
První český melodický power metal, neskutečně dynamická rytmika s jedinečným vokálem Kamila Střihavky.
7. MASTER’S HAMMER – Ritual (1991)
Tahle smečka znamená v metalovém světě to, co Václav Havel v tom politickém. Úcta, respekt a obdiv, a to dokonce i po tom, co jsou králové už dávno pryč z trůnu.
6. KRYPTOR – United & Live (1994)
Vynikajicí porce melodického thrash metalu ("Vlčí vdova" vítězí!!!) plus největší hity Pípovy kapely live.
5. ROOT – Zjevení (1990)
První oficiální kotouč ještě nebyl blackovým nebo bůhvíjak experimentálním, ale pouze a jenom (dark) thrash metalovým počinem, a proto mě baví jako žádné další album Big Bossovy party.
4. KRABATHOR – Cool Mortification (1993)
Nejlepší placka nejen této kapely, ale také celé deathové scény Česka. Bez debat.
3. ALKEHOL – Alkehol (1992)
V devadesátých letech jsem začal chlastat...
2. DEBUSTROL – Vyhlazení (1995)
"Neuropatolog", "Svět co zatočí s tebou" a "Pád do hrobu mrtvol", to všechno jsou skvosty domácího thrash metalu. Deska "Vyhlazení" je ale nejlepší, ačkoli se musím přiznat, že dojezd (jinak úžasné!) skladby "Noc husí kůže" s vraždícím maniakem a brečícím dítětem už nějaký ten rok raději přeskakuju :-)
1. ARAKAIN – Thrash The Trash (1990)
Díky muzice této kapely byl můj průchod devadesátými léty mnohem příjemnější, než by byl bez ní. První album vybírám jen jaksi formálně, jinak jsou pro mě srdečně zásadní všechna díla vzniklá v dané dekádě.
Desky pod českou čarou:
DANIEL LANDA - Chcíply dobrý víly (1995)
- Landa ještě bez komerční podbízivosti, drsnej jako šmirglpapír. Platí to i pro první placku "Valčík" a pro následující "Pozdrav z fronty" (např. "Muži s padáky" je úchvatnej song!). "Smrtihlav" už mě nebere.
HARLEJ - Hárlejova kometa (1998)
- už jen kvůli "Jůlii" to tady musí být!
KREYSON - Křižáci (1992)
- ...a taky "Anděl na útěku"
ORLÍK - Oi! (1990)
- když si odmyslíme problematické texty, zbude nám velice nápaditá a mimořádně hravá směsice tří akordových melodií (platí i pro album "Demise")
PLEXIS - To (1998)
- výtečný melodický punk s thrashovými prvky
SALAMANDRA - Twilight Of Legends (1999)
- parádní nástup jedné z minima špiček české melodické scény
TEAM - TEAM 3 (1990)
- první tři desky TEAMu jsem bez jakékoli nadsázky MILOVAL!!!
TOP 10 ZAHRANIČNÍCH ALB:
10. THERION – Theli (1996)
Je Christopher Johansson geniální? Tuhle otázku si v roce 1996 pokládalo mnoho posluchačů, když jim deska „Theli“ doslova podkopnula nohy. Bezprecedentní spojení metalu s klasickou orchestrací, neslýchané propletení makabrózní epiky s podmanivými melodickými vlivy. Výsledná symbióza dodnes bere dech, jako příklad nám poslouží třeba hned úvodní nátisk „To Mega Therion“ s bombasticky rozfázovanou strukturou, v závěru vrcholící v nejúchvatnějších neoklasických motivech. Ano, tohle album je pro mě geniální! (A úžasný je rovněž následný počin "Vovin").
9. MANOWAR – Louder Than Hell (1996)
Jedna z desek, které dnes už neposlouchám, ale v inkriminované době jsem tím dýchal, a tak to zde minimálně z férových důvodů nesmí chybět. Do určité doby mě braly všechny desky samozvaných "Králů metalu", "Louder Than Hell" pak zřejmě nejvíc. Nesporný zenit kapely, pak už to šlo lehce, ale jistě dolů.
8. RHAPSODY – Symphony Of The Enchanted Lands (1998)
Bylo jen otázkou času, kdy někdo postaví na rovnocennou úroveň melodický metal s klasickou hudbou. A kde jinde by se to mělo stát, než v zemi, která je baštou obou zmíněných žánrů? Italové RHAPSODY rozehráli svoji vítěznou symfonickou partii na desce "Legendary Tales" (1997), aby ji na následném albu dotáhli k nebeské dokonalosti.
7. MEGADETH – Countdown To Extinction (1992)
Nikdo neumí nasypat do thrash metalových riffů tolik hitových melodií, jako Dave Mustaine. V době, kdy hudebnímu světu vládla MTV, se pak z písně "Symphony of Destruction" mohl stát nejslavnější metalový hit všech dob. Obrovskou pozornost ale zaslouží i další desky "Youthanasia" a (poněkud jiná) "Cryptic Writtings", stejně jako kompilační album "Hidden Treasures".
6. CHILDREN OF BODOM – Hatebreeder (1999)
Hudební skvost balancující na hraně power melodického a brutálnějšího metalu. Ojediněle koncentrovaný erupční výtrisk autorského talentu mladičkého Alexe Laiha, který už později (při vší úctě k němu) nic tak drtivě podmanivého složit nedokázal.
5. LABŸRINTH - Return To Heaven Denied (1998)
Tohle album pro mě znamená především silně nostalgickou záležitost, kterou mám trezorovitě uzamčenou v nejhlubších srdečních sklepeních. Ale ani nezaujatý posluchač mu nemůže upřít evidentní kvalitu, jež se projevuje v mimořádném kompozičním talentu Olafa Thörsena, stejně jako v precizně odehraném, technicky náročném speed/soft-prog metalu, který dodnes baví a okouzluje.
4. STRATOVARIUS - Episode (1996)
Zásadní album pro nastartování druhé speed metalové vlny, která se vyznačuje symfonickou nadýchaností, vyzrálejší technikou instrumentální i produkční, ještě rychlejším tempem a především okázalým melodičnem, které ve svém klenutí atakuje a mnohdy i překonává brány melodramatického patosu. Timo Tolkki byl první, který všechny tyto atributy dokázal spojit v důstojný celek, a ačkoli mně některé skladby dodnes příliš nevoní („Babylon“), v komplexu je deska „Episode“ přelomovým monumentem, který prostě nesmí chybět na jednom z nejvyšších piedestalů každého fanouška výše zmíněného žánru (ostatně stejně jako následný počin "Visions").
3. GAMMA RAY – Power Plant (1999)
Zaplaťpánbů za Hansenův odchod od dýní, díky němu totiž mohla vzniknout další úžasná kapela, která se velice rychle vyšvihla na vrchol melodické scény. Všechna alba z daného období jsou naprosto úžasná a všechna pro mě mají svůj specificky jedinečný význam. Tečka.
2. HELLOWEEN - Master Of The Rings (1994)
Weikathovci na poli melodického power a speed metalu svým způsobem ovládají všechny tři metalové dekády, v té prostřední (a vlastně i celkově) mně ale trochu nesedí deska "Better Than Raw", jinak je to kouzelná jízda od začátku do konce. Kotouč "Master Of The Rings" pro mě má hlubokou kardiologickou hodnotu těsně spjatou s prostředkem devadesátek, proto vypichuji právě jej.
1. NIGHTWISH - Oceanborn (1998)
Deska "Oceanborn" od finského zázraku Tuomase Holopainena nabídla tak osvěžující dávku dynamické energie, že to posadilo na prdel většinu symfo/power metalových fanoušků (a také hudebních publicistů, i když to hodně z nich nikdy nepřiznalo). Něco podobného zde do té doby nebylo (samozřejmě kromě první desky NIGHTWISH, která ale ještě nenabídla tak luxusní zážitek), a přesto je dílo prezentováno s maximální jistotou a sugestivní dávkou tvůrčího sebevědomí. K tomu operetně nadýchaný Tarjin vokál a vrcholné dílo (nejen!) devadesátých let
bylo hotovo.
Desky pod zahraniční čarou: (abecedně s odkazem na recenzi, pokud byla)
ALICE COOPER – Hey Stoopid (1991)
- hit vedle hitu, skvost Cooperovy diskošky
ANCIENT RITES – Fatherland (1998)
- orgasticky svůdný heavy/black
ANGEL DUST - Bleed (1999)
- temný i melodický, každopádně maximálně pocitový power metal. Nejlepší deska kapely.
ANTHRAX - Persistence Of Time (1990)
- cover "Got The Time" je famózní a zbytek za touhle peckou o moc nezaostává
ASPHYX - Crush the Cenotaph (EP - 1992)
- tohle épíčko jsem sjel snad miliónkrát...
AXEL RUDI PELL - Magic (1997)
- nejdynamičtější nahrávka v jinak poněkud strnulé Pellově diskografii
BLIND GUARDIAN - Imaginations from the Other Side (1995)
- ideální průsečík mezi ranou energií a pozdější (přílišnou) artovostí
BON JOVI – These Days (1995)
- nikdo nedokáže skládat tak bombastické komerčně/rockové hity, jako právě tahle kapela
CANNIBAL CORPSE - Eaten Back To LIfe (1990)
- prostě MASAKR!!!
DAWN OF RELIC - One Night In Carcosa (1999)
- melodický symfo/black metal naložený do melancholického láku atmosférické sugesce
DEATH - Individual Thought Patterns (1993)
- Chuck bude díky jeho "Smrti" žít věčně....
DEF LEPPARD - Adrenalize (1992)
- tuhle desku jsem měl hrozně rád, poslouchal ji hodně často, a přesto jsem na ní zapomněl a doplnil ji sem až dodatečně. Ostuda.
DEICIDE - Serpents Of The Light (1997)
- pro mě nejlepší album "bohovrahů"
DEMONIAC - The Fire And The Wind (1999)
- ďábelsky vyšinutá a andělsky podmanivá nálož extrémního speed metalu!
DIMMU BORGIR - Enthrone Darkness Triumphant (1997)
- v té době to byla absolutní modla
DREAMS OF SANITY - Masquerade (1999)
- subtilně něžný gothic rock
EDGUY - Theater Of Salvation (1999)
- jedna speed metalová pecka za druhou, pro odlehčení dvě srdceryvné balady a na závěr dechberoucí titulní epos, prostě paráda!
E-ROTIC - The Power Of Sex (1996)
- a co jako!? :-)
EUROPE – Prisoners In Paradise (1992)
- každý tón je neskutečně sexy!
FREEDOM CALL - Stairway To Fairyland (1999)
- první album nejpozitivnější metalové kapely světa!
GOD DETHRONED - Bloody Blasphemy (1999)
- death metal s mimořádným citem pro podmanivou brutalitu
GUNS'N'ROSES - Use Your Illusion I (1991)
- "November Rain" je nejkrásnější rocková balada. A to ostatní je prostě klasika (myšleno všechno od této kapely).
HAMMERFALL – Legacy Of Kings (1998)
- vedle desky „Glory To The Brave“ nejlepší kotouč švédského uskupení
HEAVEN’S GATE – Livin‘ In Hysteria (1991)
- parádní speed’n’roll!
HYPOCRISY – The Final Chapter (1997)
- drsný death metalový květ obsypaný hebkým pylem severské melodie
ICED EARTH – Days Of Purgatory (1997)
- první tři alba chytla zremasterováním a zejména díky Mattu Barlowovi zcela nový dech a energii, a tato deska je tak v podstatě plnohodnotným zástupcem v diskografické chronologii. Jon Schaffer propojil thrash s power metalem způsobem, který ve své dokonalosti představuje nepřemožitelný vrchol této žánrové fúze. Úžasné jsou rovněž další desky devadesátých let, jako je „The Dark Saga“ (1996) a strhující „The Something Wicked This Way Comes“ (1998), což je bez pochyby nejlepší placka ICED EARTH.
IN FLAMES - The Jester Race (1996)
- IN FLAMES mě nikdy moc nebrali, tohle album je ovšem výjimkou potvrzující...ale však to znáte sami
INSANIA STOCKHOLM - World Of Ice (1999)
- první nahrávka mojí nejoblíbenější kapely. Špatný zvuk, jinak zase nebetyčná paráda.
IRON MAIDEN - Fear Of The Dark (1992)
- nejlepší songy: "Be Quick or Be Dead", "Judas Be My Guide" a samozřejmě senzační titulka
JUDAS PRIEST – Painkiller (1990)
- zde není komentář třeba
KREATOR – Renewal (1992)
- geniální, a proto dodnes nedoceněný pokus o únik z nesnesitelně svazujících thrash metalových spárů
LUCA TURILLI – King Of The Nordic Twilight (1999)
- italský virtuóz ve vrcholné formě
MALEVOLENT CREATION – The Ten Commandments (1991)
- strhující fúze death metalu s thrashem!
METALLICA – Metallica (1990)
- do sofistikované promakanosti černé placky jsem musel dospět, v devadesátých letech mě nebrala, dnes se nestíhám kochat její kompoziční genialitou
M.O.D. – Rhythm Of Fear (1992)
- Billyho Milana miluju, víc kolem toho netřeba slintat
MR. BIG - Lean Into It (1991)
- třaskavá směsice neuvěřitelně chytlavých hitů
OBITUARY - Back From The Dead (1997)
- hrdelně vykloktaný growling Johna Tardyho je nejoriginálnější (a proto nejlepší) v celé death metalové říši
OLD MAN'S CHILD - Ill-natured Spiritual Invasion (1998)
- melodický symfo/black metal v plné síle a kráse!
PRETTY MAIDS - Sin-decade (1992)
- Dánové produkují paušálně skvělý hard rock, na této desce ovšem vše korunuje brilantní balada "Please Don't Leave Me"
PRO-PAIN – Foul Taste Of Freedom (1992)
- thrashcoreová lahoda!
ROXETTE - Joyride (1991)
- trocha popového klidu nemůže uškodit...
SEPULTURA – Arise (1991)
- ultra strhující a průzračně esenciální thrash metalová jízda bez zbytečného koketování s etno prvky
SLAYER – Diabolus In Musica (1998)
- tahle kapela samozřejmě nesmí chybět v žádné bilanci, a pokud nejde o osmdesátá léta, tak je celkem jedno, které album vyberete
SODOM – Tapping The Vein (1992)
- spolu s „Code Red“ nejlepší sodomácké album dekády
SONATA ARCTICA - Ecliptica (1999)
- „It is your new best friend, new eye in your private den…“
SINERGY - Beware The Heavens (1999)
- bombasticky dravý power metal podle Alexe Laiha
THE EXPLOITED – Beat The Bastards (1996)
- neskutečně přenositelná dávka ultimátní punkové nasranosti
THE OFFSPRING – Smash (1994)
- deska z období, kdy kapela ještě měla nekomerční koule a drajv
THE TOY DOLLS – One More Megabyte (1997)
- nejhravější a nejzábavnější punk rocková deska, kterou jsem kdy slyšel
VADER – Future Of The Past (1996)
- nejlepší, nejosobitější a nejnadupanější deska cover verzí, která byla kdy stvořena!
VISION DIVINE – Vision Divine (1999)
- obsahuje několik geniálních spídových petelic, v čele se skladbou „The Whisper“. A zase v tom má prsty Olaf Thörsen (viz LABŸRINTH).
|
