V roce 2012 konec světa nenastal a tak mohlo spatřit světlo světa v roce 2013 spousta nových desek. Spousta z nich byla průměrných a ještě víc špatných, ba přímo hrozných. O takových ale psát nebudu, protože jsem slyšel i hodně dobré muziky.







TRAIL OF TEARS – Oscillation
Tohle album jsem za poslední rok, naposlouchal nejvíc. Dark – gothic metalová (dnes už neexistující) kapela z Norska vydala maximálně atmosférickou a podmanivou desku. Pořád mě baví a jen tak nepřestane.

STRATOVARIUS - Nemesis
Nevím proč, ale Stratovarius se mi líbí snad více než za dob Tolkkiho. Minulé Elysium bylo pro mě ohromné překvapení a Nemesis jen potvrdilo, že Finové jsou ve formě. Hit za hitem.

TRISTANIA - Darkest White
Krásné, náladotvorné, nápadité, pestré a vokálně úžasné dílo!

DARK TRANQUILLITY – Construct
Švédi už natočili lepší desky, ale i Construct mě dokázal chytit a nepustit. Trochu jemnější než předchozí album, ale o to hitovější. Už od první vteřiny je poznat, že posloucháte právě tuto kapelu. Osobitá a jedinečná skupina.

ROTTING CHRIST - Κata Τon Daimona Εaytoy
Řekové bourají zažité představy o black metalu. Troufnu si říci, že v jejich podání je to umění. Temné, melodické a svým způsobem i progresivní album. Výtečný zvuk a atmosféra. Opravdu si neumím představit, že by mohli Rotting Christ natočit lepší dílo. Ale to jsem tvrdil i po minulém albu.

FINNTROLL - Blodsvept
Zase o trochu skočnější a veselejší Finntroll než posledně. Občas mi připadají jako metalový kabaret. Blodsvept je zvláštní. Na jednu stranu žádná výrazná skladba…na stranu druhou, si to prostě poslechnu znovu a znovu. Je to dost originální a nezaměnitelné

Tarja TURUNEN - Colours in The Dark
Tleskám a zase tleskám. Tarje se podařilo neuvěřitelné dílo. Pestré, zábavné, chytlavé. Žádná vata. Tarja tu zní velkolepě a jako by se sama cítila svobodně (umělecky) a sebevědomě.

AYREON - The Theory of Everything
Arjen zase kouzlil. A vyčaroval dvojalbum, které je úžasnou cestou všemi odstíny hudby tohoto muzikanta. Progresivní deska roku!

AVANTASIA - The Mystery Of Time
Jinými nenáviděná, mnou obdivovaná. No spíš se mi to prostě líbí. Heavy metal, Hard rock a k tomu symfonický orchestr. To jsou věci, které dělají dobře mým uším. Nejlepší Avantasia.

AMORPHIS - Circle
Téhle desky se nemůžu nabažit. Nemám slov. Skvělé album. Neskutečně chytlavé a zábavné. Tohle se prostě poslouchá pořád dokolečka dokola. Nekonečný kruh.

Steven WILSON – The Raven That Refused To Sing
Sice moji oblíbení Porcupine Tree stále spí (a jen tak se neprobudí), ale můžu to snad Wilsonovi vyčítat, když vydává jednu výtečnou desku za druhou? „The Raven…“ je kouzelná a navýsost povedené album. Prog rock jaký mám tak rád.

Těchto jedenáct alb jsem za poslední rok poslouchal nejvíce. Záměrně jsem nenapsal k žádnému z nich číslice, protože žádné z nich nepovažuji za nejlepší za celý rok. Záleží vždy na náladě. Jeden den mám chuť na Rotting Christ, další třeba na Tarju atd. Jenom malá zajímavost. Ne že bych se chtěl chlubit (možná trošku jo) ale krom Ayreon a Amorphis (ještě napravím) mám všechny desky doma origo :-)

Překvapení roku:
IDENSITY – Chronicles
Francouzská prog-symfo death metalová senzace mě absolutně smetla. Mraky nápadů, melodičnost a ty housle! Pastva pro uši. Album roste s každým poslechem a neomrzí.

NONE DARE CALL IT CONSPIRACY – Tales Of Lost
Pecka z Finska! Smíchejte Power, Thrash, Prog, Pop a protřepejte. Pro mě ohromné překvapení. Zní to originálně a svěže. Zkuste je také.

Člověk není živ jen metalem:
Katie MELUA – Ketevan
Jemná, křehká a hlavně velice emotivní deska mladé britské zpěvačky s gruzínskými kořeny. Začínala s jazzem, ale postupem času přeci jen přibylo hodně popu. Jenže především jsou to stále skvělé písničky. Katie si často vystačí jen s kytarou nebo pianem. Pokaždé když jí slyším (ano, i vidím), tak se znovu zamiluju. Její hlas, to je prostě nádhera. Katie nepotřebuje kroutit zadkem před kamerou, svlíkat se na povel nebo se svíjet v obscénních polohách, aby na sebe upoutala. Je jedním z mála důkazů, že opravdová hudba ještě nezemřela. "Ketevan" je kolekce obyčejných písniček, ale neobyčejně krásných.

CHAOSTAR – Anomima
Řecký projekt Chrise Antoniou ze Septicflesh. Projekt zcela nemetalový, postavený na vážné hudbě. Ano je to tak. Chris vystudoval vážnou hudbu v Londýně. Anonima představuje moderní tvář klasiky. Navíc do ní přidává temnotu a i další experimenty. Třeba i elektroniku či pop. Hostují zde i David Vincent (Morbid Angel) nebo Fernando Ribeiro (Moonspell). Tohle album je nevšední zážitek.

Skladby roku:
Trail of Tears – Path Of Destruction
Leprous – The Cloak
Dark Tranquillity – State of Trust
Rotting Christ – Gilgameš
Steven Wilson – The Raven That Refused to Sing

Thrashová vypalovačka roku:
Death Angel – The Dream Calls For Blood
Deathová smršť roku:
Deathstar (cz) – Beyond All Fears
Heavy metalová píseň roku:
Hell – Darkhangel
Doom metalový pohřebák roku:
When Nohting Remains – I Forgive You
Progmetalová onanie roku:
Steven Wilson – Luminol

Zklamání roku: Ignorantství lidí, jejich hloupost, stoupající nevraživost a agresivita mezi lidmi, stále mi nevyšla žádná kniha, rozchod, odmítnutí atd.

Toť má bilance roku 2013. Nejsou tu uvedeny všechny desky, co se mi líbily, i když to by potom bylo třikrát delší a už vůbec nikdo by to nečetl. Všem bych rád popřál, aby rok 2014 byl lepší. Ve všem. Doma, ve škole, v práci, v muzice…prostě všude. Taky bych všem přál, aby si dokázali více muziku užít. Ono je dnes v módě na všechno nadávat, hledat chyby a kritizovat. Je fajn si jen sednout a poslouchat. Bez hledání toho, co je špatné, ale vnímání toho, co je dobré. Prostě si hudbu užívejte.