Důsledkem druhé thrashmetalové vlny byl logicky vznik řady kapel, které často snesou kvalitativní srovnání se zakládajícími bardy žánru. Jedním z neplodnějších ohnisek podobných uskupení je v posledních letech Austrálie. Na našem webu jsme již recenzovali debutovou fošnu výtečných Harlott, a také druhou placku In Malice´s Wake, kteří jsou ovšem tak dobří, že se dnes musíme podívat i na drážky jejich prvotiny „Eternal Nightfall“. Sestavu doplní mimořádné dílo kapely Sabretung, kterými rovnou začneme. So get thrashed, motherfuckers!
SABRETUNG - Collision (2012)
Jde však o již, ďáblužel, neexistující smečku. Ta je nikoli nepodobná v úvodu zmíněné partě Harlott, a některé podobné momenty bychom nalezli i s dalšími dnes zmíněnými krajany. Všichni se přitom můžou pyšnit vynikající zvukovou produkcí, která tvoří základní pilíř sugestivní řezavosti prezentovaných riffů. Méně lichotivým pojítkem je určité schéma, jež má za následek postupnou splývavost hudebního obsahu. Lze tedy říct, že máme vždy čest s úžasnými žánrovými skladbami, které však mají větší účinek ve střídmějším dávkování, menší pak v rámci poslechu celého alba na jeden zátah. Sabretung tohle dobře pochopili a svoji druhou desku s názvem „Collision“ nezatížili delší, nežli půlhodinovou stopáží, včetně minutového intra. Nátěrových songů je tedy osm, což je tak akorát. Klidu se totiž nedočkáme. Jeden prasopal střídá druhý, k vydechnutí není kdy. Mezi nejpřitažlivější nátisky počítejme tracky „Deadline“, „The Return (Enthroned)“ a hlavně závěrečný kus „Hedonistic and Merciless“. Výborná práce!
7,5/10
YouTube ukázka - Deadline
IN MALICE´S WAKE - Eternal Nightfall (2008)
Prvotina této sebranky si, pokud se časového rozsahu týká, věřila trochu víc, než je zdrávo. Pětačtyřicet minut jde přes rozumnou čáru, proto zde důrazněji platí doporučení o postupné aplikaci (na dvojce „The Thrashening“ už to klukům došlo, když stopáž přelezla jen těsně půlhodinovou hranici). Jako tsunami se valící žánrovou nálož sice malinko přibrzdí heavymetalová instrumentálka „Where Silence Hides“, je ale netakticky umístěna na předposlední místo, dramaturgicky přesnější by bylo její umístění na střed alba. Teď už ale přejdeme ke kladům, které jsou v případě této kapely daleko zásadnější, než její nedostatky. Patří sem valivá hutnost riffů, změny temp, sólové pasáže, největší plus se pak dá shrnout pod slůvko gradace. Kluci mají cit pro stupňování napětí, proto řadu songů zdobí pomalejší nájezdy, jejichž předěl ke klasické thrashmetalové vyvražďovačce je pak o to působivější. Instrumentální katarze se často přenese i do závěrečných pasáží („Bitter Demise“). Chcete-li si rovnou poslechnout největší trháky, zkuste třeba titulní kus nebo pětku „To Run With the Darkness“. Je-li thrash vaším denním (nebo aspoň týdenním) chlebem, s touhle smečkou prostě nešlápnete vedle.
7/10
YouTube ukázka - Eternal Nightfall
4ARM - Submission for Liberty (2012)
Od této party si představíme třetí (a zatím poslední) album. V podání 4Arm se nám rovněž budou z repráků drát ven neurvale naštípané riffy, tentokrát je ovšem často rozhoupou groove pasáže. K asociační pomoci si můžeme posloužit legendární Panterou a hned budeme mít jasněji. Ve zpěvákově frázování se nám připomene i Metallica („Raise a Fist“) nebo britští Evile. Poslední song „Blood of Martyrs“ dokonce začpí odérem Nirvany. Nedostatkem osobitosti ale samozřejmě Australané netrpí. Skladby jsou atraktivně vystavěné, mimořádné výkony uslyšíme na všech frontách (vyzdvihl bych zejména bicmena Michaela Vafiotise). K nejdrtivějším zásekům patří hned úvodní „While I Lie Awake“, titulní šleh nebo již zmíněná „Raise a Fist“. Ani zde se však nevyhneme autorskému schématu, kterému už vůbec nepomáhá padesátiminutová délka. Výsledná známka tím je snížena o půl bodu.
7/10
YouTube ukázka - Submission for Liberty
|
